Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STRUČNÝ ROZBOR:

Máj je lyrickoepická skladba označovaná jako vrchol českého literárního romantismu. Ve své době sklidila mnoho kritiky, protože podle obrozenců neobsahovala dostatek národního cítění.

Má kompoziční výstavbu dramatické skladby (čtyři akty, dvě mezihry). Děj postupně stoupá, vrcholí a opět klesá, dramatičnost prohlubují intermezza, která děj zpomalují a také vysvětlují.

Báseň je prosycena metaforami a metonymiemi, personifikacemi, oxymórony (zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zešlé bludice pouť, mrtvé milenky cit, ...) a přirovnáními. Základem metra je jamb.

Celé skladba připomíná hudební skladbu tím, jak se v ní opakují slova, hlásky i celé verše, jak jsou všechna slova sladěna v eufonii či kakofonii verše.

Máj obsahuje klasické znaky světového romantismu. Hlavním motivem je tragická láska a smrt, v básni se často vyskytuje kontrastnost jevů. Vilém je typický romantický hrdina, který je odvržen společností pro svou odlišnost. Je vnitřně rozervaný, kritizuje tehdejší společnost a v kontrastu s ní objevuje mnohé krásy přírody (popisovaná krajina je dnešním Máchovým jezerem a okolím Doks a hradu Bezděz nad ním), ptá se po lidském údělu na zemi a snaží se marně vzpouzet svému osudu.

Báseň je celkově málo dějová, převažují v ní rozsáhlé lyrické pasáže.

Je možné, že příběh byl inspirován skutečnou událostí - jistý Hynek Schiffner, který pocházel z vesnice nedaleko Doks, zemřel roku 1774 lámáním v kole poté, co zabil svého otce, který bránil jeho lásce.
Samotné skladbě předchází vlastenecká věnovací báseň Čechové jsou národ dobrý.

OBSAH:

V prvním zpěvu připluje člen Vilémovi loupežnické družiny ke skále, kde čeká Jarmila na svého milého Viléma. Je jí sděleno, že čeká marně, neboť její milý je ve vězení a dalšího dne má být popraven za vraždu svého otce. Vilém totiž zabil muže, který svedl Jarmilu, aniž by tušil, že je jím jeho otec, který jej v mládí vyhnal z domu. Jarmila spáchá sebevraždu skokem do jezera, kde se utopí.

Druhý zpěv líčí Vilémův pobyt ve vězení - jeho vnitřní úvahy, vzpomínky na dětství a otce, na loupežnický život.

Následuje první mezihra, ve které příroda zastoupená sborem duchů očekává smrt odsouzence a jeho návrat do lůna matky Země. Příroda slibuje, že mu vystrojí velkolepý pohřeb.

Ve třetím zpěvu se Vilém loučí ráno před popravou se svou milovanou krajinou.

Následuje druhá mezihra, ve které loupežníci oplakávají svého vůdce, strašného lesů pána.

V závěrečném, čtvrtém zpěvu se do děje vplétá básník, který jde po letech navštívit místo tragické události. Vyznává se z toho, že tragický příběh nešťastné lásky je alegorickým vyjádřením jeho vlastního životního pocitu.

CITÁT Z KNIHY:

"Vy, jenž dalekosáhlým během svým,
co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,
vy truchlenci, jenž rozesmutnivše sebe,
v tiché se slzy celé rozplýváte,
vás já jsem posly volil mezi všemi."

VLASTNÍ NÁZOR:

Báseň se mi líbila kvůli tomu, jak je napsaná - pro máj a romantismus typické různé "kudrlinky", básnické obraty, řady metafor a oxymóronů. Člověk musí báseň číst pomaleji, aby pochopil souvislosti, náznaky a myšlenky. Jelikož jsem zvyklá číst rychleji a o náznacích či myšlenkách díla přemýšlet "za pochodu", musela jsem se velmi často nutit k tomu, abych přestala při čtení spěchat.

Skladba měla velmi lehce předvídatelný děj, takže o žádném napětí nemůže být řeč. Pro mě měla báseň spíše lyrický než epický význam.