Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• pohádka ze sbírky Pohádky - výbor uspořádal a doslov napsal Julius Dolanský, ilustroval Cyril Bouda, vydalo nakladatelství Československý spisovatel roku 1989, 185 stran

OBSAH:

Chudý muž seděl na poli a hlídal svému bohatému bratrovi obilí. Najednou spatřil bílou ženu, která do kupek přidávala klasy, které vypadly. Zastavil ji a ptal se jí na její identitu. Odpověděla mu, že je bratrovo Štěstí a stará se, aby měl více obilí. Chudý bratr se zeptá, kde se nachází jeho Štěstí, a dozví se, že kdesi na východě.
Rozhodne se ho vyhledat. Před odchodem ho Bída prosí, ať ji vezme s sebou. Chudý souhlasí, ale řekne jí, ať se zmenší, aby ji mohl uzavřít do lahve. Na cestě ji potom u jedné bažiny umístil do bahna, aby se nemohla osvobodit.
Došel až do velkého města, kde ho zaměstnal muž, který potřeboval, aby mu někdo vykopal sklep. Sdělil mu, že nedostane žádný plat, ale co při kopání najde, bude jeho. Za nějaký čas nalezl chudák hroudu zlata. Podle domluvy náležela jemu, ale přesto se o ni rozdělil s majitelem domu. Kopal dále a nalezl železné dveře, za kterými se skrýval sklep plný bohatství. V jedné skříni se schovávala krásná panna, která se muži představila jako jeho Štěstí. Oznámila mu, že nyní bude věrná jemu i jeho rodině. Chudák, jenž se stával boháčem, se i o toto jmění podělil se svým bývalým pánem. Nezapomněl na staré časy a konal dobro pro chudé obyvatele tohoto města.
Při procházce potkal svého bratra, který zde obchodoval. Pozval ho domů, několik dnů ho hostil a vyprávěl mu celou neuvěřitelnou příhodu. Jeho bratr byl ale závistivý a nepřál mu jeho Štěstí. Putoval k bažině, kde byla uvězněna Bída a osvobodil ji. Pociťovala velkou radost, že je nyní volná a slíbila závistivému boháči, že mu bude věrná až do smrti. Opravdu se tak stalo, muž se jí nemohl žádným způsobem zbavit. Zboží, které vezl domů, mu odcizili loupežníci, svůj domov nalezl v popelu a úrodu mu zničila voda.

CITÁT Z KNIHY:

Ale bratr jeho byl neupřímný a záviděl mu toho Štěstí. Ubíraje se domů neustále přemýšlel, jak by na bratra svého mohl zase Bídu poslati. A když přijel k tomu místu, kde bratr jeho lahvičku v bahně pochoval, hledal, dlouho hledal, až ji zase našel a hned otevřel. V okamžení vyskočila Bída ven a před očima jemu rostouc, začala kolem něho radostně skákati, a objavši ho, líbala i děkovala mu, že ji z vězení vysvobodil. "A za to vděčna budu tobě i tvé rodině až do smrti, a nikdy vás neopustím!"
Darmo se závistník vymlouval, darmo ji posílal k prvnějšímu pánu: nikterak již nemohl Bídy z krku pozbýti, ani prodati, ani darovati, ani zakopati, ani utopiti, neustále mu byla v patách. Zboží, které si domů vezl, pobrali mu na cestě loupežníci; dostav se domů žebrotou, nalezl místo svého stavení hromadu popele, a z pole mu zatím úrodu všecku pobrala voda. A tak nezůstalo závistivému boháči nic než toliko - Bída!

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato pohádka potvrzuje přísloví, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní (někdy) padá.