Známý cyklus 13 balad z klasického díla české poezie, které se stalo "vzácným skvostem" české literatury a které svou lidovostí a básnickou ryzostí hluboko proniklo do vědomí českého lidu.
OBSAH:
V tomto obsahu chybí balada
Záhořovo lože.
Kytice
Matka zemřela. Děti na ni nezapomněly a chodí za ní na hrob. Ona jim pošle "vzkaz" prostřednictvím mateřídoušky, a oni si díky její vůní matičku dál připomínají. Matka a mateřídouška znázorňují vlast, děti potom lásku k matičce, lásku k vlasti.
Kdybych nevěděla, že má kytice znázorňovat motiv vlasti, nejspíš by mi to nedošlo. Přišlo by mi to spíše jako lítostivý příběh, což asi také je. Jen bych v tom nehledala jiný význam, který je tam docela hezky schovaný.
Poklad
Je Velký pátek. Lidé jdou do kostela. Matka s dítětem jde cestou, kde stával obrovský kámen, nyní je tam ale otevřený vchod do skály. I přes strach se odváží vejít dovnitř. Vidí spoustu stříbra, zlata i drahých kamenů. Doplatí na svou chamtivost - bohatství, které si odnesla, se proměnilo v kamení a dítě, na které zapomněla, zůstalo ve skále. Matce ale bylo odpuštěno a další rok na Velký pátek dítě pořád sedělo ve skále a hrálo si.
Příběh je docela zajímavý, relativně i hezký. Jen mě to donutilo přemýšlet, jestli si matka, která pro samé bohatství přijde o své dítě, zaslouží odpuštění. Asi ano, ale mně to stejně přijde nepředstavitelně lehkomyslné, sobecké a nerozvážné. Nebo nezaslouží? Nevím.
Svatební košile
Dívka čeká na svého milého, který je na vojně. Jednou při modlení vyhrožuje sebevraždou. Vtom někdo zaklepe na okno. Je to její milý. Chce si ji hned vzít. Ona je šťastná a odejde s ním. Po cestě ji donutí odhodit modlitební knížku, růženec i křížek po mamince. Až když doběhnou ke hřbitovu, dojde jí, že její milý je mrtvý. Schová se před ním do márnice a modlí se. Je jí odpuštěno, kohout zakokrhá a ona je zachráněna.
Zde je také znázorněno odpuštění. Tady jde ovšem o něco jiného, jelikož se jedná pouze o ni, ne o někoho dalšího. Proto jsem ráda, že jí bylo odpuštěno, protože podle mého si to zasloužila, už jen dlouhým a věrným čekáním na svého milého. Tato balada se mi líbila snad nejvíce ze všech. Přestože byla delší, četla se jedním dechem.
Polednice
Matka v rozhořčení přivolá na dítě polednici. Polednice opravdu přijde a matka dítě samou láskou udusí, když ho chce zachránit.
Polednice je ohromně smutná balada. Je v ní hodně výrazný vztah matky a dítěte, její rozhořčení a následná láska k němu. Bylo mi líto, že to takhle dopadlo. Kdyby dítě nezemřelo, nejspíš by to byl hezký příběh s ponaučením.
Zlatý kolovrat
Pán jede na lov a zastaví se u chaloupky, kde se chce napít. Dornička mu dá napít a za odměnu si ji chce vzít. Její macecha ale chce, aby si vzal její pravou dceru. Dorničce usekají nohy a ruce, vypíchají jí oči. Dorničku najde stařec, jenž prodá zlatý kolovrátek, přeslici a kužel za její ruce, nohy a oči. Oživí ji pomocí živé vody. Když začne její sestra příst na kolovrátku, kolovrátek králi prozradí, co se stalo s její skutečnou ženou. Její sestru i matku potrestá.
Zlatý kolovrat se mi taky četl docela dobře. Dopadlo to vlastně dobře, všichni dostali, co si zasloužili. Jen to možná bylo trochu "brutální".
Štědrý den
Je Štědrý večer a sestry Hana a Marie jdou vysekat do ledu díru, aby uviděly svou budoucnost. Hana vidí svatbu, Marie pohřeb. Opravdu se tak stane. Následující rok se mají další dívky opět podívat na budoucnost, ale odmítnou.
To je taková odstrašující balada. Asi bych taky nechtěla znát svou budoucnost. Byla by nuda vědět, co se stane, a pokud by se mělo stát něco špatného, celé dny bych se trápila nad tím, co přijde. Přijde mi to skoro jako motiv užívání si života do posledního dne.
Holoubek
Žena otráví svého manžela. Chodí ho na hrob "oplakávat", až potká jiného muže. Za pár dní už má svatbu a myslí si, že její otrávený manžel nic nevidí. Ale on převtělený do holoubka vrká tak žalostně, až se žena utopí.
Ta žena musela být potrestána a také byla. Nebylo mi jí líto, možná tak v tom, že byla schopna něčeho takového. Všem vrahům by se měl takový holoubek objevit...
Vodník
Matce se v noci zdála noční můra o dceřině svatbě s vodníkem. Varuje dceru, ale ona stejně jde prát prádlo a vodník se jí zmocní, vezme si ji, mají spolu dítě. Dcera na něj naléhá, že se chce rozloučit s matkou tak dlouho, až to vodník povolí. Její matka ji ale nechce pustit zpět, i když si pro ni jde sám vodník. Ten ze vzteku zabíjí jejich dítě.
Matka byla sobecká, podcenila vodníka. Nepřijde mi to jako hezké téma. Takové zbytečně morbidní. Přesto však má něco do sebe, jako všechny balady z Kytice.
Vrba
Žena je přes den živá, v noci mrtvá. Její muž se jde poradit se stařenou, ta mu poví, že v noci je její duše ve vrbě. Manžel vzteky vrbu pokácí a manželka umírá. Z jejího dřeva proto nakonec vyrobil kolébku i píšťalku pro syna, aby mu maminku stále připomínaly.
Tahle balada je pro mě hodně zvláštní. Taková nenávratná.
Lilie
Dívka zemře, promění se v lilii. Mládenec ji utrhne a vysadí doma. V noci se z ní stane žena. Aby se neproměnila zpět, nesmí být na světle. Mládenec postaví zeď. Musí odjet a její ochranu má na starosti mládencova matka. Ta je zlá, zeď nechá zbořit a dívka umírá znovu.
Lilie se mi líbí. Je smutná, ale taková, že ve vás něco zanechá.
Dceřina kletba
Dcera zabila své dítě a vyčítá matce, že ji špatně vychovala a dala jí moc volnosti.
Hlavním tématem by možná mohla být nevděčnost. Jen nevím, jestli jde skutečně o nevděčnost nebo je silnější vražda dítěte. Pro mě je asi silnější osud dítěte.
Věštkyně
Libuše věští naší vlasti lepší časy.
Tady jsem asi nejvíc na rozpacích. Nevím, co si o tom moc myslet. Vlastenectví je sice hezké a statečné, ale nezažila jsem poněmčování, zákaz češtiny a podobné věci, takže je asi neumím patřičně ocenit. I když chápu, že v té době to mělo obrovský význam, že si čtením takových balad lidé dodávali odvahu a sílu.
