"Nejproslulejší básnické dílo české poezie, plné nádherných balad, založené na silném vlasteneckém cítění autora."
Úvodní titul Kytice odkazuje na pověst o původu mateřídoušky. K.J.Erben se nezaměřoval jen na určité druhy pověstí, jelikož on sám ten pojem vnímal velmi široce. Počítá tam báje o nadpřirozených bytostech (Vodník, Polednice), rozličné pověsti národní (Mateřídouška) nebo historické (Věštkyně), pověsti či zvyky vztahující se k svátkům (Poklad, Štědrý den), legendy (Záhořovo lože), pohádky (Zlatý kolovrat), lidové balady (Svatební košile, Holoubek, Dceřina kletba). Všechny tyto látky zpracovává baladickým způsobem. Neomezuje se na prostředky lidové balady, využívá i starší evropské tradice.
Erbenova balada předvádí lidské osudy v dějových scénách, většinou pomocí dialogů. Výjevy jsou vzájemně propojené, zvukomalebnou, určitou názorností, jež vytváří atmosféru napětí a řeší otázky ohledně lidského osudu, postavení člověka do středu sil ovládajících jeho okolí. Balady prostupují pocity očekávání, předtuchy, naděje, touhy, střídají se s pocity strachu, hrůzy, tragického poznání nebo záchrany a následného vykoupení.
Ve Štědrém dnu se rozvíjí myšlenka lidského osudu, když se vyplní věštba o smrti a sňatku. Stojí tudíž proti sobě štěstí a neštěstí, touha po poznání a následný smutek z tragické minulosti.
Též ve Věštkyni je hlavním motivem lidský osud, konkrétně obyvatel české země.
V ostatních baladách vystupují do popředí činy a rozhodování lidí. Vzniká dramatický konflikt, v němž hraje hlavní roli lidské jednání, jakási pravda vyššího zákona, morální zásady, stíhání provinění trestem. Provinění často plynou z porušení zákona tajemných sil, mnohdy neúmyslně. Míšení světa nadpřirozeného s naším (Vodník), dvojí forma lidské existence - strom a člověk (Vrba), přinášející situace, kde obnova narušené rovnováhy často znamená hlubokou ztrátu.
Nadpřirozené síly mohou zasahovat do běhu věcí i v případech, kdy člověk sám porušuje přírodní zákony, či jedná proti dávno daným lidským morálním zásadám. V Polednici tak učiní matka, když přivolá moc nadpřirozené síly ve chvíli, kdy ztratila trpělivost. A ve Svatební Košili zoufalství děvčete nad ztrátou milého vyvolá návrat zemřelého milence. Velmi dramaticky je poté vystupňována cesta ke hřbitovu mezi mrtvé a dívčin zápas o život. Proti silám zla působí dobro, ale převládají činy založené na křesťanském pokání, touze po spasení. A to nejen ve Svatební košili, ale i v Pokladu, kdy je v průběhu roku prověřena matčina láska k dítěti a její křesťanská víra. Na velikosti pokání je založena i spása vraha a lupiče Záhoře v nejrozsáhlejší baladě Záhořovo lože.
O vítězství dobra nad zlem však někdy rozhoduje i spravedlnost mýtu. Jako ve Zlatém kolovratu či Holoubku.
Jedině v Dceřině kletbě se na odhalení zločinu a vítězství morálky nepodílejí nadpřirozené síly.