Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• celá sbírka se skládá ze 13 balad (popř. legendy nebo pověsti - Věštkyně)
• jednotlivé balady vycházely nejdříve v časopisech, první vyšla balada Poklad (1838)
• autor čerpal z lidové slovesnosti a slovanské mytologie
• děj nebývá místně ani časově určen
• pravidelné dodržování řádů (vina => trest), ovšem ne všechny balady končí špatně (Poklad, Zlatý kolovrat, Záhořovo lože, Svatební košile)
• hrdiny jsou většinou ženy
• pevná víra v osud - hrdinové jsou hříčkou osudu
• je zde patrný konflikt mezi dvěma světy - nadpřirozeným a reálným
• dále je zde konflikt v mezilidských vztazích - matka - dcera, dcera - dítě, milenec - milenka...
• zřejmý vlastenecký záměr (Věštkyně - nabádá k opětovnému spojení Čechů, odkazuje se na historický význam vlasti)
• vinu nese jedinec, ne společnost (jako u Máchy)
• balady mají velmi rychlý spád, autor se zabývá pouze důležitými okamžiky děje; jeho postavy jsou obecnými typy, nejsou příliš konkretizované
• častá obrazná pojmenování - personifikace (světélka laškují; růženec ... stáhne tě, zúží tě) - metonymie (mladosti mé jarý štěp přelomil jsi v půli; v očích oheň zas ožil) metafora (hlas - vichřice podoba; jeho tělo - skála na skále leží)

SEZNAM BALAD:

Kytice (Mateřídouška)
Poklad
Svatební košile
Polednice
Zlatý kolovrat
Štědrý den
Holoubek
Záhořovo lože
Vodník
Vrba
Lilie
Dceřina kletba
Věštkyně

Záhořovo lože

• motiv pouti
• pouť z východu na západ (motiv rozpažených rukou Ježíšových; na východě nebe, ale také počátek života; cesta životem; západ - konec života, nebo peklo)
• hrdina se stal obětí osudu, kdy jeho otec upsal svůj rod ďáblu; další motiv osudovosti je patrný v tom, že pro Záhoře je již předem připravený trest - Záhořovo lože
• motiv viny a trestu - vrah a loupežník Záhoř by měl pikat za své činy v pekle, ovšem ze strachu se dává na pokání a po devadesáti letech se mu dostává odpuštění
• i za nenapravitelné hříchy je možno dojít odpuštění

Pěšinou na západ jde mladý poutník a je zastaven krutým loupežníkem, který vraždí pocestné.
Poutník mu poví, že jde do pekla, aby přinesl zpět listinu, kterou jeho otec upsal celý rod peklu.
Loupežník se zamyslí a propustí poutníka pod slibem, že se vrátí a řekne mu, jak to v pekle vypadá.
Po dlouhé době se nakonec poutník vrací a vykládá vrahovi, jak v pekle pomocí kříže přesvědčil Satana, aby poručil ďáblu vydat listinu; Satan tak učinil, ale ďábel odmítl a tak byl za trest vykoupán v pekelné lázni, pořád odmítal a tak mu pekelná panna zlámala ve svém objetí všechny kosti, ale ďábel pořád nechtěl listinu vydat; nakonec Satan poručil dát ďábla na Záhořovo lože, čehož se ďábel zhrozil a okamžitě listinu vydal.
Po tomto vyprávění prozradil lupič poutníkovi, že on se jmenuje Záhoř a zděsil se, jak krutý trest pro něj může být připraven v pekle, když i samotný ďábel se tak zhrozil, a prosil poutníka o boží odpuštění.
Poutník zarazil Záhořův kyj do skály a nařídil mu pokání.
Po devadesáti letech se vrací na místo a nachází Záhoře, který neustále prosí za odpuštění, které je mu nakonec uděleno a tak oba umírají a odchází do nebe.

• motiv poutníka je zde stejný jako v Máji, stejně jako popis přírody na počátku, ovšem zde veškeré podobnosti končí
• v této baladě, nebo legendě, není loupežník popraven, ale dochází odpuštění, čili na obrací se na dobrou cestu
• dále také neviní za svůj osud společnost, nebouří se, a nese svoji vinu sám
• Erben chtěl ukázat, že každý by si měl sám zodpovídat za své činny, a neměl by přestávat věřit
• každý čin může být za určitých podmínek odpuštěn