Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• narodil se v Miletíně v rodině ševce-písmáka
• absolvoval gymnázium, poté odešel na práva do Prahy, zde se zapojil do společenského a kulturního dění
• hrál divadlo, spřátelil se s Máchou a Sabinou
• věnoval se archivářství, vydávání starších literárních památek, překládání ze slovanských jazyků a sbírání lidové společnosti
• další díla:
  Písně národní v Čechách - později rozšířené na Prostonárodní české písně a říkadla
  Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských

CHARAKTERISTIKA DÍLA:

Kytice je Erbenovo životní dílo, vznikající od poloviny 30. let 19. století. Poprvé vyšla roku 1853 jako Kytice z pověstí národních. Tehdy obsahovala 11 básní (mimo Lilii) a byla rozšířena o polský překlad Pokladu od Adama Rozcšozewského.
V roce 1861 vyšlo druhé vydání Erbenovy sbírky s názvem Kytice z básní K.J.Erbena, které již obsahovalo Lilii a naopak zde chyběl polský překlad Pokladu.

• celá sbírka se skládá z 11 balad (+ Kytice a Věštkyně)
• Erben převzal námět z lidové slovesnosti
• většina balad je variací na téma viny a trestu, po každém provinění následuje trest (který bývá umírněn pokáním - Záhořovo lože)
• objevuje se zde víra v osud (např. Štědrý den)
• mezilidské vztahy (matka-dítě, milenci, ...)
• střet reálného a nadpřirozeného světa
• víra v posmrtný život (Vrba, Záhořovo lože)
• balada = lyrickoepický útvar, chmurný ráz, dramatický a rychlý spád, špatný konec, vystupují zde nadpřirozené bytosti, uplatnění funkce přírody

STYL PSANÍ:

• vyjadřování je hutné, zkratkovité
• Erben zde vystupuje jako mistr zkratek! (Vyšla dívčina jako květ, neviděl také krásy svět)
• prudký dějový spád (Knížky vzal a zahodil a byli skokem deset mil)
• sdružený rým (a a b b c)
• užívá zvukomalbu
• citoslovce! (Hola hej, otevřete mi dvéře... Hoho, panáčku...)

KOMPOZICE:

• většinou balady (11 balad)
• Kytice je úvod
• Věštkyně je závěr
• Holoubek tvoří střed
• balady jsou uspořádány tak, že první od začátku a první od konce mají něco společného (druhá od začátku + druhá od konce, třetí...)

OBSAH:

Kytice
Poklad
Svatební košile
Polednice
Zlatý kolovrat
Štědrý den
Holoubek
Záhořovo lože
Vodník
Vrba
Lilie
Dceřina kletba
Věštkyně

Kytice
Matka (= vlast) zemřela, ale její duch žije ve výhoncích mateřídoušky (= lidových pověstech), které sirotci (= Erben) vážou v Kytici

"Ve skrovnou kytici já tě zavážu,
ozdobně stužkou ovinu,
do širých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.

Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní,
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní."

Poklad
Na Velký pátek objeví matka jeskyni s pokladem. Nechává své dítě v nitru jeskyně a odnáší co nejvíce bohatství. Tu se vchod do jeskyně zavře a dítě je uvězněné v jeskyni. Celý rok matka truchlí nad ztrátou dítěte. Po roce, opět na Velký pátek, se vrací k jeskyni, která je opět otevřená. Uvnitř najde své dítě - živé a zdravé. Tentokrát si nevšímá pokladů, vezme dítě do náruče a odnáší jej z jeskyně.

Pohanská pověra říká, že na Velký pátek se otevírají poklady...

A když zlato matka nese,
dítě se tu na ni třese,
třese a žalostně pláče:
"Mama, mama, ach, ach, mama!"
chytajíc ji ručinkama.
"Mlč, synáčku, mlč, mlč, hochu,
počkej jenom ještě trochu."
A k dítěti se nakloní
a do klína rukou sáhne,
dva peníze ven vytáhne,
o peníz penízem zvoní:
"Hle hleď, co to má maminka!
Cincin! slyšíš, jak to cinká?"
Avšak dítě stále pláče -
jí radostí srdce skáče.

Svatební košile
Dívka se modlí k panně Marii, avšak rouhá se a vyhrožuje sebevraždou: "...milého z ciziny mi vrať - aneb život můj náhle zkrať."
V noci za ní přichází její milý, avšak je mrtvý. Přemlouvá dívku, aby s ním ihned odešla. Dívka je křesťanka, a tak si s sebou na cestu bere modlitební knížky, růženec a křížek. Její milý cestou tyto věci postupně odhazuje. Ocitají se na hřbitově, kde dívka konečně pochopí, že její milý je mrtvý. Snaží se utéci a schová se v umrlčí komoře.

"Stavení skrovné, bez oken,
měsíc lištami šeřil jen,
stavení pevné jeko klec,
a v něm na prkně - umrlec."

Umrlec poslouchá dívčina milého a chce odstrčit závoru, ale dívka se modlí a to ji chrání. Kohoutím zakokrháním veškeré dívčino utrpení končí. Na každém hrobě je útržek svatební košile, kterou dívka ušila.

"Dobře ses, panno, radila,
na Boha že jsi myslila
a druha zlého odbyla.
Bys byla jinak jednala,
zle bysi byla skonala:
tvé tělo bílé, spanilé,
bylo by co ty košile!"

Polednice
Matka vaří oběd a dítě a dítě brečí a není k utišení. V afektu, bez rozmýšlení, matka zavolá polednici. Chce pouze vystrašit dítě, aby přestalo křičet, ale Polednice opravdu přichází. Matka se snaží dítě zachránit a tiskne ho v náručí, až jej udusí.

"Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté."

Zlatý kolovrat
Král zabloudí v lese a narazí na chaloupku. Otevře mu krásná Dornička, on se do ní zamiluje a chce si ji vzít. Její nevlastní matka chce králi vnutit vlastní dceru, ale král odmítne. Cestou ke králi nevlastní matka a sestra Dorničku zabijí, uřežou jí ruce a nohy, vypíchnou jí oči. Vše schovají a vezmou s sebou na hrad. Král nic nepozná a vezme si mladou podvodnici. Po osmi dnech musí král do války. Dorničky tělo zatím nejde stařeček a pošle páže na hrad se zlatým kolovrátkem, aby jej vyměnil za dvě nohy. Královně se kolovrat zalíbí a vymění jej za Dorniččiny nohy. Výměnou za zlatou přesličku a kužílek získá páže i ruce a oči. Stařeček vezme živou vodu, přidělá Dorničce ruce, nohy i oči a oživí ji. Mezitím se král vrátí z války a žena se mu hned chce pochlubit s kolovrátkem. Jenže kolovrátek začne hrát píseň o tom, jak ženy zabily Doru a lstí připravily svatbu s králem. Král se ihned vydá do lesa pro svou Dorničku a vezme si ji za ženu.

"A což ta matka babice,
a což ta dcera hadice?
Hoj! Vyjí čtyři vlci v lese,
každý po jedné noze nese
ze dvou ženských těl.

Z hlavy jim oči vyňaty,
ruce i nohy uťaty:
co prve panně udělaly,
toho teď nase dočekaly
v lese hlubokém."

Štědrý večer
Inspiraci pro tento příběh vzal Erben v lidových obyčejích. Sestry Hana a Marie se na Štědrý večer vydávají k jezeru, kde prosekají led, aby viděly svou budoucnost. To, co dívky spatřily na hladině jezera, se opravdu vyplní. Hana se do roka vdá za Václava a Marie zemře...

Hana:
"Ach, vidím domek - ale jen v šeře -
jako co Václav ostává -
však již se jasní - ach, vidím dveře,
ve dveřích mužská postava...

Na těle kabát zeleni temné,
klobouk na stranu - znám jej, znám,
na něm ta kytka, co dostal ode mne -
můj milý Bože! Václav sám!"

Marie:
"Ach vidím, vidím - je mlhy mnoho,
všecko je mlhou zatmělé,
červená světla blýskají z toho -
zdá mi se býti v kostele.

Něco se mi zdá mezi bílými -
však se mi to rozednívá již:
Jsou to družičky, a mezi nimi -
pro Boha! Rakev - černý kříž!"

Holoubek
Mladá žena zabila svého muže. Nějaký čas pro něj truchlí, ale brzy se znovu provdá. Na hrobě sedává bílý holoubek, který přežalostně vrká o její vině. Vdova neunese tíhu svého svědomí a nakonec se utopí.

"Směj se, směj, nevěsto,
pěkně ti to sluší,
nebožtík pod zemí,
ten má hluché uši.

Objímej milého,
netřeba se báti,
rakev dosti těsná -
ten se neobrátí!

Líbej si je, líbej,
ta žádané líce,
komus namíchala,
neobživne více!"

Záhořovo lože
Zde Erben polemizuje s Máchou (Máj). V Máji Vilém zavraždil svého otce a byl popraven bez možnosti odčinit svůj hřích. Zde se Záhoř dopustil více vražd, přesto mu dává Erben šanci na odpuštění. V obou dílech může za nešťastný osud hrdinů jejich otec(Vilém se kvůli otci stal loupežníkem; otec poutníka zaprodal jeho duši Satanovi).
Poutník putuje do pekla, aby vykoupil svou duši, kterou zaprodal Satanovi jeho otec. Cestou narazí na Záhoře, loupežníka a vraha. Poutník musí Záhořovi slíbit, že mu přinese zprávu o pekle. V pekle se poutník setká s tím nejhorším mučidlem - Záhořovým ložem, avšak neví, jak mučidlo vypadá... Poutník poručí Záhořovi, aby se kál za své hříchy a klečel, dokud pro něj nepřijde. Po devadesáti letech se vrací. Záhoř zatím zarostl mechem a z jeho kyje vyrostla jabloň. Záhoř získává odpuštění a oba umírají...

"Amen!" dí Záhoř. A v tom okamžení
sesul se ve skrovnou prachu hromádku;
a jen ostružina na holém kamení
zůstala státi, jemu na památku.

Zároveň i stařec mrtev na zem klesá -
pouť jeho pozemská již dokonána! -
I zůstal mládenec sám uprostřed lesa,
by ještě vykonal vůli svého pána.

Leč nad hlavou jeho té samé chvíle
vznášejí se dvě holubice bílé;
v radostném plesu vznášejí se vzhůru,
až i se vznesly k andělskému kůru.

Vodník
Mladá dívka chce jít prát k jezeru, ale matka ji zdržuje, že prý měla v noci zlý sen. Dívka však neposlechne a spadne do rybníka. Tam si ji vezme za ženu vodník a mají spolu synka.

"Hajej, dadej, mé děťátko,
můj bezděčný synu!
Ty se na mne usmíváš,
já žalostí hynu."

Dívka prosí vodníka, aby mohla jít navštívit svou matku. Ten ji pustí, ale bez dítěte a do klekání se musí vrátit. Matka je šťastná, že dívku vidí a nechce ji pustit zpět k vodníkovi. Vodník si přijde pro ženu, ale matka ji brání v odchodu. Nakonec vodník zabije jejich dítě a vrací se sám do jezera.

Něco padlo. - Pode dveřmi
mok se jeví - krvavý;
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží -
mráz po těle hrůzou běží:
dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.

Vrba
Žena v noci vypadá jako mrtvá. Jejího muže to velmi trápí. Zjistí, že její život je spojen se starou vrbou u potoka. Rozhodne se tedy vrbu podetnout, ale s vrbou tím zabije i svou ženu. Z vrby vyrobí kolíbku pro své dítě, aby ho matka kolébala a proutky zasadí k potoku. Až chlapec vyroste, vyrobí z nich píšťalky a bude tak stále se svou matkou.

"Dej mne z vody vytáhnouti,
osekej mé žluté proutí;
dej prkének nařezati,
kolébku z nich udělati;
na kolébku vlož děťátko,
ať nepláče ubožátko.
Když se bude kolébati,
matka bude je chovati.
Proutí zasaď podlé vody,
by nevzalo žádné škody.
Až doroste hoch maličký,
bude řezat píšťaličky;
na píšťalku bude pěti -
se svou matkou rozprávěti!"

Lilie
Mrtvá panna je pochována v lese a na jejím hrobě vyroste lilie. Květina se v noci opět mění v dívku. Oblíbí si ji pán. Přivede ji do svého domu a vezme si ji za ženu. Musí ale pryč, a tak řekne matce, aby o ni pečovala. Matka ji ale nemá ráda a zabije ji.

"Ó matko, matko, ty hadice zlá!
Čím ublížila tobě žena má?
Otrávila jsi žití mého květ:
bodejž i tobě zčernal boží svět!"

Dceřina kletba
Dívka zabila své dítě a má za to být pověšena. Proklíná svou matku, že jí dávala příliš mnoho lásky a volnosti. Tvrdí, že kvůli tomu zabila své novorozeně.

"Kletbu zůstavuji tobě,
matko má!
Kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místa v hrobě,
žes mi zvůli dávala!"

Věštkyně
Závěr Kytice obsahuje úlomky věšteb o osudech českého národa. Je velmi vlastenecky zaměřená - věští české zemi budoucnost, snaží se povzbudit národ.