Kytice, pod původním názvem
Kytice z pověstí národních, je jedinou básnickou sbírkou a zároveň stěžejním dílem Karla Jaromíra Erbena. Obsahuje 13 balad, což jsou smutné básně s tragickým koncem, většinou psány formou dialogů, z nichž jedna,
Kytice, je stěžejní a další na ni navazují, jako květy. Ke sbírce patří i Erbenovy poznámky (tzv. Poznamenání), ze kterých čerpal, a 14 krátkých Písní. Autor zde tématicky oživoval převážně národní pověsti opřené o lidovou slovesnost, jako staré české lidové báje, pohádky, pověsti, mýty a legendy, a představuje tak obraz dávných lidových představ a názorů na život v Erbenově pojetí lidské morálky, a hlavně tehdy neodmyslitelného osudu. Význam a zásluha této knihy je v tom, že dovedla konkrétně a zajímavě ztělesnit duši člověka, jeho vztah k okolnímu světu a odkryla tajemství, která tehdejší lid trápila. Její krása je ale hlavně to, že o těchto znacích nespekuluje, ani je nemění, pouze jednoduchým dějem odkrývá hloubku každodenního života.
POSTAVY:
Příznačné pro Erbena je, že hlavní roli hrají ženy, převážně matky, které mohou jak pomáhat, tak i ubližovat svou mateřskou láskou. Postavy se liší od většiny hrdinů z této doby. Na rozdíl od romantických, bouřlivých, po svobodě toužících jedinců jsou mírné a pokorně přijímají svůj osud, stejně jako trest za úmyslný či neúmyslný prohřešek. Avšak čas ani prostředí nejsou rozhodující, celým základem je etický přístup.
DĚJ A KOMPOZICE:
V původní sestavě dvanácti básní, jejichž děj se odehrává na venkově, vyniká důmyslné řazení. Balady jsou postaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi (první s poslední, druhá s předposlední...). Úvodní
Kytice dává naději a víru v lepší budoucnost vlastencům, podobně jako poslední
Věštkyně.
Polednice a
Vodník jsou dalším párem, s podobností v záporné roli nadpřirozených postav. Narušení vztahu mezi matkou a dítětem řeší balady
Poklad s
Dceřinou kletbou. O přeměně člověka (obživlá mrtvola milence a žena převtělená ve vrbu) zas pojednává
Svatební košile a
Vrba. Pohádkový
Zlatý kolovrat a legenda
Záhořovo lože kladou důraz na vinu, pokání či konečné vykoupení, kdežto básně
Štědrý den a
Holoubek jsou plné kontrastů, jako je štěstí se smutkem nebo láska se smrtí.
JAZYK:
Básně jsou psány gnomickým veršem, pro který je typická krátkost a hutnost. Řadu básnických prostředků zde zastupuje například zvukomalba, přirovnávání, metafory, epiteta, personifikace, živé dialogy a popisy postav i prostředí, které zde nahrazují romantické prvky. Balady jsou snadno zapamatovatelné díky pravidelné rytmizaci a rýmování.
OKOLNOSTI VZNIKU DÍLA:
Sbírka nejdřív vyšla roku 1853 a obsahovala 12 básní, druhé vydání z roku 1861 bylo rozšířeno o baladu
Lilie a také oddíl Písně. Poprvé byla vydána až po dlouhé dvacetileté práci, se kterou Erben začal v roce 1833 napsáním nejstarší balady,
Polednice, v časopisech. Měla obrovský úspěch, byla mnohokrát uvedena v různých podobách, a také později ovlivnila autory, jako například Nerudu, Bezruče a Wolkera.
VLIV DÍLA:
To že Erben napsal dílo dodnes známé nejen v literárních podobách dokazuje, že bylo zcela nadčasové. Zpracování
Kytice má mnoho podob. Například v 70. letech 20. století byla úspěšně zpracována J.Suchým z divadla
Semafor a roku 2000 vznikla její filmová podoba prostřednictvím kameramana a režiséra F.A.Brabce. Karel Jaromír Erben se díky
Kytici stal zakladatelem moderní české balady a nesmrtelným básníkem.