Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kytice
Úvodní báseň. Dětem zemře matka a ony ji velmi oplakávají. Matce se dětí zželí a promění se v květ. Děti ho pojmenují mateřídouška (mateří dech).
Autor zde své balady přirovnává ke kytici této mateřídoušky a chce je roznést po světě.

Zemřela matka do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly,
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.

Poklad
Zde je využit námět Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Na Velikonoce jde matka se svým dítětem a otevře se před ní skála. Když vejde dovnitř, najde zde velké síně plné zlata a stříbra, které plápolají jako oheň. Odloží dítě a jako smyslů zbavena nabírá si zlato do sukně a do šátku. Nechává dítě v síni a slibuje, že se hned vrátí. Spěchá tedy domů a ukládá zlato do truhlice. Vrátí se a nabírá znovu více a více zlata. Opět nemůže přes to všechno zlato vzít s sebou i své dítě. Miminko pláče a natahuje za ní ručičky. Matka mu zatím na hraní dává pár kousků zlata a opět slibuje, že se hned vrátí a společně půjdou domů. Vyjde ven ze skály a běží ke své chýši. Již se těší, jak zbohatne a bude mít lepší život, když otevře truhlici, do níž předtím uložila všechno zlato. Jenže místo zlata v ní objeví hlínu, písek a kamení. Vzpomene si na své dítě a rychle spěchá zpátky ke skále. Ale po ní ani vidu, ani slechu, jako by se do země propadla. Matka pláče a lituje svého pobláznění. Když rok uplyne, jde si plna naděje pro své dítě. Znovu na Velikonoce je skála otevřena a matka pospíchá do oné síně, kde zanechala svého chlapečka. Najde ho zde živého a zdravého. Běží s ním ven a skála se navěky zavírá. Měla štěstí a ještě k tomu drží dítě v rukou kousky zlata, které mu kdysi na hraní dala.

A hle, stříbro matka nese!
Dítě se tu na ni třese:
"Mama!" volá, "mama, mama!",
chytajíc ji ručinkama.
"Mlč synáčku! mlč, mlč, hochu!
počkej tuto jenom trochu,
hned tu bude zase mama!"

Svatební košile
Mladá dívka oplakává svou rodinu a prosí pannu Marii, aby jí vrátila jejího milého. Ten se najednou objeví a vyláká dívku ven pod záminkou, že se si ji vezme za ženu. Během dlouhé cesty zahodí všechny její pobožné předměty, jako jsou modlitební knížky, růženec či křížek na krku. Dojdou konečně k velké hřbitovní zdi a mládenec ji nabádá, aby ji přeskočila a vkročila do jeho království. Dívka zjišťuje, že její milý je oživlý mrtvý a utíká do úkrytu do starého domu. Venku se její mládenec a spousta duchů snaží dostat ji ven. Mládenec volá na umrlce, jenž je s dívkou v domu, aby mu otevřel dveře. Dívka ho však zaříkává modlitbami a umrlec zůstává ležet. Nakonec se rozední a ráno lidé najdou na hřbitově cáry svatebních košil, které dívka ušila a ji živou v jejím úkrytu.

A on vždy napřed - skok a skok,
a ona za ním, co jí krok.
Po šípkoví a po skalí
ty bílé nohy šlapaly,
a na hloží a křemení
zůstalo krve znamení.

Polednice
Dítě matku velmi zlobilo, a tak mu pohrozila polednicí. Avšak ta se vzápětí zjevila a chtěla jí dítě opravdu vzít. Matka své dítě chrání a tiskne ho pevně na svou hruď, a když polednice konečně odejde, najde otec matku v bezvědomí a dítě matkou udušené.

Pojď si proň, ty polednice,
pojď, vem si ho zlostníka! -
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Zlatý kolovrat
Pohádka o Dorničce, její zlé maceše a nevlastní sestře. Dorničku si chce vzít král, ale její macecha a nevlastní sestra jí to velmi závidí. Nabídnou se, že ji odvedou ke králi a jdou lesem, kde Dorničče uřezají všechny končetiny a vyříznou jí oči. Dcera macechy se vydává za Dorničku a jede na zámek. Po nějaké době, když král odjíždí na vojnu, najde starý dědeček v lese zmrzačenou Dorničku. Pošle pacholka do města, ať prodává kolovrátek, přesličku a potom i kužel ze zlata a ať za to nechce o nic víc, než pár nohou, rukou a očí. Zlá dcera a macecha touží po zlatě a obchodníkovi požadovanou cenu dá. Kolovrátek začne hrát divné písničky, které mluví o zradě královy nevěsty. Dornička se zatím uzdravila a přichází na zámek. Král si ji bere za manželku a macechu a její dceru nechá vyhnat do lesa, kde teď leží s odříznutými končetinami a vyříznutýma očima.

"Vrrr - zlou to předeš nit!
Přišla jsi krále ošidit:
sestra tvá v lese, v duté skále,
ukradla jsi jí chotě krále -
vrrr - zlá to nit!"

Štědrý den
Dvě sestry touží po tom vědět, co přijde v budoucnosti, a tak na Štědrý den vysekají o půlnoci v ledu díru a dívají se do vody, aby viděly svou budoucnost. Jedna vidí, že se do roka vdá a bude šťastná. Ta druhá zří rakev a smuteční obřad. Vidí něčí smrt. Do roka a do dne se jedna sestra vdá a druhá umře. Oběma se jejich vidiny vyplní. Z toho nakonec vyplývá ponaučení, že je lepší žít v radostné nejistotě, než znát svou krutou jistou budoucnost.

Toč se a vrč můj kolovrátku!
všeckoť ve světě jen na obrátku
a život lidský jako sen!

Holoubek
Žena ovdoví a potká hezkého mládence, kterého si krátce po nebožtíkově smrti vezme. Nad jeho hrobem potom sedává holoubek a vrká. Vdově to může uši utrhat a dostane špatné svědomí. Nakonec ji holoubek donutí spáchat sebevraždu a naplnit tak její prokletí.

Teče voda, teče,
vlna vlnu stíhá,
a mezi vlnami
bílý šat se míhá.

Záhořovo lože
Nic neslyší, neví, ani oko zvedne,
není ho možné ze snů vytrhnouti!
A tam již zachází v chrastině jedné:
pánbůh ho posilň na jeho pouti!

Vodník
Matka nechce svoji dceru pustit k vodě, a tak jí domlouvá, avšak dcera má svou vlastní hlavu a k vodě jde. Prolomí se pod ní lávka a pod vodou si ji za ženu vezme vodník. Má s ním dítě, které je její jedinou radostí. Stále pláče pro svou matku a chce zpět. Vodník jí dovolí se nakrátko k matce podívat, ale pod podmínkou, že mu zde nechá své dítě a brzo se vrátí. Dcera se tedy znova shledá se svojí matkou. Avšak ona ji nechce pustit zpět a drží ji doma. Vodník jí vyhrožuje, že pokud se nevrátí, tak ublíží dítěti. Dívka nakonec z domu nevyjde a vodník se pomstí tím, že jejich dítě zabije a položí je na práh celé zkrvavené.

Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije nit.

Vrba
Pojednává o ženě, která je ve dne lidskou bytostí a v noci se vtěluje do vrby. Muži se to zdá podezřelé a nechce se s tím smířit, a tak vrbu pokácí. Zabije tím však svoji ženu. Dostane od ní ale ještě radu, ať z jejího dřeva vyřeže kolébku pro jejího syna a ať poté proutí zasadí, aby si chlapec mohl vyřezávat píšťalky a jeho matka s ním tímto způsobem byla navěky.

"Dej mne z vody vytáhnouti,
osekej mé žluté proutí,
dej prkének nařezati,
kolébku z nich udělati,
na kolébku vlož děťátko,
ať nepláče ubožátko.

Lilie
Umře mladá dívka a vtělí se do lilie. Jednou v noci lilii objeví muž a dívka se mu zjeví a on se do ní zamiluje. Ve dne lilii chrání před sluncem tím, že před ní postavil zeď. Jeho zlá matka ale zeď zboří a tím lilii a dívku zahubí. Muže to velmi rmoutí a zanevře na svoji matku.

Špatně mu matka vůli plnila,
špatně manželku jeho střežila,
na nebi slunce - pobořena síň:
"Zhyň, paní noční! zhyň, obludo, zhyň!"

Dceřina kletba
Vypráví o dceři a matce. Dcera matku obviňuje, že jí v životě moc věcí ulehčovala, nechávala ji se chovat lehkomyslně. Dcera zabila své nemanželské dítě a musí za to být oběšena. Ještě na popravišti prokleje svou matku, že s ní špatně nakládala.

"Oh, zabila jsem děťátko,
matko má!
Oh, zabila jsem děťátko,
Své ubohé zrozeňátko -
žalostí bych pošla hned!"

Věštkyně
Jde o velmi vlasteneckou báseň. V těžkých časech přináší věštkyně národu útěchu a naději na lepší časy. Řídí se při tom nebeskými a přírodními zákonitostmi.

Viděla jsem kostel nad Orlicí řekou,
slyšela jsem jeho zlatý zvon,
prv než upřímnost českou starověkou
rozerval lítých vášní shon.