Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sbírka třinácti básní je životním dílem básníka a sběratele ústní lidové slovesnosti Karla Jaromíra Erbena. Obsahuje obraz dávných lidových představ o lidské morálce a o ovlivnění lidského osudu, problém viny a trestu, zamyšlení se nad mateřskou láskou (například básně Polednice, Poklad, Dceřina kletba). Hlavními postavami jsou především ženy (kromě básně Záhořovo lože), kterým se díky jejich provinění dostane trestu (například v básni Polednice zemře ženě dítě za to, že na něj volala polednici) nebo trestu a následného odpuštění (báseň Svatební košile - dívka má být rozsápána svým mrtvým milým, jenž kvůli jejím rouhačským prosbám k panně Marii obživl, nakonec je však zachráněna).

Ve sbírce mají zrcadlově protilehlé básně společný základní motiv (první má podobný motiv jako poslední, druhá jako předposlední, atd.).

Úvodní báseň Kytice je o sirotcích, kteří nalezli duši své matky v mateřídoušce. Podává naději vlastencům a ukazuje víru v lepší budoucnost, podobně jako poslední báseň Věštkyně. Jedná se o dvě nejoptimističtější básně ze sbírky.

Báseň Poklad vypráví o matce malého dítěte, jež nalezne v jeskyni otevřené ku příležitosti Velkého pátku zlato. Aby jej mohla odnést, nechá dítě v jeskyni. Jeskyně se však uzavře a dítě v ní zůstane. Matka celý rok běduje a trápí se, nakonec se na Velký pátek se svým synem opět shledá.
Báseň Dceřina kletba obsahuje příběh o dívce, která z popudu své matky zabije své novorozeně, za což je poslána na šibenici. Prokleje svou matku, aby nenašla místa v hrobě.
Obě tyto básně řeší narušený vztah mezi dítětem a jeho matkou.

Balada Svatební košile je o mladé ženě, která čeká na svého milého, jenž se jí ještě nevrátil z války. Prosí pannu Marii, aby jí jej navrátila, nebo aby ji raději zabila. V tu chvíli zaťuká její milý na okno a hodlá si ji odvést do svého domu. Dívka po cestě poznává, že s ním není cosi v pořádku, její strach vyvrcholí, když zjistí, že dům jejího milého je ve skutečnosti hřbitov. Pochopí, že její milý je oživlý mrtvý a schová se před ním v márnici. Její milý volá umrlce, aby mu otevřel závoru a pustil ho za dívkou, tu nakonec zachrání kokrhání kohouta.
Balada Vrba vypráví příběh o ženě, která každé noci leží jako mrtvá a nejeví známky života - její duše se převtěluje do vrby. Její manžel vrbu porazí, protože ji chce osvobodit, ale svou ženu tím zabíjí. Z vrby tedy udělá kolébku a píšťalky pro jejich syna, aby mohl skrze tyto předměty být se svou matkou.
Obě básně mají společný motiv proměny člověka (mrtvý milenec v oživlou mrtvolu, žena ve vrbu).

Pohanský mýtus Polednice vypráví o ženě, která na své zlobící dítě povolá polednici, aby jej odnesla. Když si pro dítě opravdu přijde polednice, oroduje matka za jeho záchranu, je však pozdě - dítě sama udusí ve svém náručí.
Lidová balada Vodník je o dceři, která neposlechne svou matku a vydá se prát prádlo k jezeru. Je stažena do vody vodníkem, se kterým počne syna - malého vodníčka. Prosí svého muže, aby mohla jít navštívit svou matku, která se za ni tuze trápí. Je jí vyhověno, musí se však brzy vrátit. Matka však svou dceru uvězní ve svém domě a nechce ji pustit zpět do jezera. Vodník se oběma ženám pomstí tím, že zabije svého syna.
Obě básně mají společné to, že v nich do osudu hlavních aktérů zasahují nadpřirozené bytosti.

Pohádková báseň Zlatý kolovrat obsahuje příběh mladé ženy, která žije se svou macechou a sestrou na samotě. Jednou zaklepe na vrata jejich stavení král a okamžitě se do dívky zamiluje. Rozkáže matce, aby jeho milou přivedla na hrad, aby mohla být veselka. Sestra s matkou dívku po cestě zabijí (její údy a oči si vezmou s sebou), aby se její sestra mohla za ni vydávat a vdala se za krále. Tak se také stane. Král musí zanedlouho do boje - řekne své ženě, aby zatím na jeho památku předla. Mezitím v lese najde starý muž s pacholetem tělo dívčino. Muž pošle pachole se zlatým kolovrátkem, přeslicí a kuželem k hradu, aby je vyměnilo za ruce, nohy a oči dívky. Poté pomocí živé vody dívku oživí. Král se vrátí z války a chce vidět, jak umí jeho žena pilně příst. Kolovrátek mu vyzradí její pravý původ - král okamžitě odjede do lesa hledat svou pravou milou. Obě ženy jsou potrestány smrti.
Legenda barokně romantického ladění Záhořovo lože vypráví o poutníkovi, který při cestě na západ potká v lese vraha Záhoře. Záhoř chce vědět, kam jde, a dozví se, že neznámý míří do pekla - otec upsal jeho duši ďáblu, ještě než se narodil. Vrah propouští poutníka pod podmínkou, že mu vyzradí, jak peklo vypadá. Po roce se poutník vrací - Satan mu prý nechtěl vydat úpis, kterým jej jeho otec zaslíbil peklu, dal mu ho až pod pohrůžkou, že bude vsazen do Záhořova lože. Vrah se polekal a vyzpovídal se poutníkovi ze svých hříchů - chtěl vědět, jestli se může ještě nějak zachránit. Poutník zarazí Záhořův kyj do země a praví, že na tomto místě má činit pokání. Po mnoha letech se poutník již jako biskup vrací společně s jinochem na místo, kde potkal Záhoře. Jinoch je poslán, aby utrhl jablko z jabloně rostoucí na skále, jakýsi hlas mu v tom ale zabrání. Biskup pozná, že jabloň vyrostla ze Záhořova kyje, pozná jej a dá mu odpuštění - oba zemřou a jejich holubice stoupají k nebi.
Obě básně kladou důraz na vinu, pokání a vykoupení.

Balada Štědrý den vypráví o dvou dívkách - Marii a Haně. Rozhodnou se podle staré pověry podívat se ve Štědrý den do vod jezera, kde se jim má zjevit budoucnost. Hana se vidí coby nevěsta myslivce Václava, Marie vidí rakev a černý kříž. Do roka se Hana vdá za svého myslivce a Marie zemře.
Báseň Holoubek je o ženě, která otrávila svého muže, aby se mohla vdát za jiného. Nad hrobem zavražděného houká holoubek tak žalostně, že žena nevydrží jeho nářek a utopí se. Jakožto vražedkyně je pohřbena na křižovatce.
Obě básně obsahují kontrast štěstí a smutku, lásky a smrti.

Později byla k dvanácti baladám připojena i balada třináctá - Lilie, která vypráví o panně, jež se po smrti vtělila do lilie. Mladý pán při cestě na lov uviděl lilii, nechal ji vykopat a umístit na své zahradě. Jednou v noci se lilie proměnila v dívku, pán se do ní zamiloval a vzal si ji. Dívka musela být chráněna před sluncem - žila s králem v pevných zdech. Brzy se jim narodilo dítě. Pán musel do boje, nakázal své matce, aby se o jeho ženu i o dítě starala. Jeho matka však nenáviděla tu tajemnou ženu, která je přes den lilií a v noci dívkou - zabije ji i dítě. Pán ji za to prokleje.