Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydala Městská knihovna v Praze roku 2011 (e-kniha). Počet stran: 107.

O AUTOROVI:

Karel Jaromír Erben, český spisovatel, historik, právník, archivář, překladatel a sběratel lidové slovesnosti, se narodil v Miletíně roku 1811 do rodiny s řemeslnickou a písmáckou (otec byl švec a písmák, matka pocházela z učitelské rodiny) tradicí. Jeho bratr - dvojče Jan - zemřel po měsíci, on sám měl chatrné zdraví.

Po absolvování gymnázia v Hradci Králové odešel do Prahy studovat filozofii a práva, na studia si přivydělával výukou hudby.
V Praze se seznámil s Františkem Palackým, jenž mu později dopomohl k místu archiváře hlavního města Prahy.

V roce 1841 byl zvolen čestným členem Královské společnosti nauk, přičemž se na několik let stal i jejím direktorem, krom toho byl členem Matice české a jedním ze zakladatelů dodnes vycházejícího časopisu Právník.

Karel Jaromír Erben byl celkem dvakrát ženatý a měl šest dětí. Zemřel roku 1870 v Praze.

Erben je znám tím, že hrdinové jeho literárních prací se nebouří proti trestu a nestojí proti společnosti. Mezi jeho nejznámější díla patří sbírka balad Kytice z pověstí národních, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních a České pohádky. Je spoluautorem Riegrova slovníku naučného, což je naše první encyklopedie.

O SBÍRCE:

Kytice z pověstí národních je sbírka 13 balad (= lyrickoepická báseň s pochmurným dějem a tragickým závěrem). V původním vydání z roku 1853 obsahovala sbírka pouze 12 básní, ve druhém vydání v roce 1861 byla rozšířena o baladu Lilie. Erben čerpá z lidové tradice, pověstí (Věštkyně), bájí, pohádek (Zlatý kolovrat) a legend (Záhořovo lože). Balady na sebe nijak nenavazují, nicméně vynikají důmyslným řazením - jsou postaveny tak, aby byly zrcadlově shodné určitými vlastnostmi (první s poslední, druhá s předposlední atd.):

• Kytice X Věštkyně - motiv národního smutku, ale i víry a naděje
• Poklad X Dceřina kletba - motiv mateřské viny (matka se provinila vůči dítěti)
• Svatební košile X Vrba - vztah mrtvých k živým, přeměna člověka (ve vrbu/umrlce)
• Polednice X Vodník - nadpřirozené postavy zasahují do života obyčejných lidí a trestají je za jejich provinění (provinění matky vůči dítěti)
• Zlatý kolovrat X Záhořovo lože - motiv viny, vykoupení a pokání
• Štědrý den X Holoubek - zde jsou znatelné kontrasty, jako jsou láska a smrt nebo štěstí a smutek
• Lilie - dodatečně přidána

JAZYK A JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Příběh je vyprávěn v er-formě, nicméně často se zde objevují dialogy nebo promluvy hlavních postav (řečnické otázky, apostrofy), autor se nijak zvlášť nezabývá popisy (krajiny, vzhledu...) - děj je dramatický, má spád a retardován je pouze popisy pocitů postav. Jazyk je velmi úsporný - např. často se objevuje zvukomalba místo sloves... Rým je výrazný, pravidelný (sdružený, obkročný, sdružený i přerývaný) - některé básně jsou psány pouze jedním druhem rýmu, některé dokonce všemi. V díle je použita tehdejší spisovná čeština (dnešní knižní).

Všechny příběhy se odehrávají na venkově, popřípadě v přírodě a zachycují krátký časový úsek.

MOTIVY:

• mezilidské vztahy, konflikty mezi postavami, jejich vzájemná provinění (způsobena špatnými lidskými vlastnostmi), za něž následuje krutý trest; velikou roli hraje vztah mezi matkou a dítětem (matka se vůči dítěti často proviní tím, že zanedbá své mateřské povinnosti)
• boj s přírodou a nadpřirozenými silami, které zasahují do života lidí a často je trestají za jejich provinění a morální pochybení (mezi prostým lidem to mělo výchovný charakter)
• osudovost - osudu se nedá uniknout a není správné chtít proti němu bojovat, popřípadě chtít znát svou budoucnost

HLAVNÍ POSTAVY:

Hlavními postavami zde jsou matky, jejich děti, nadpřirozené postavy, dívky a jejich mládenci.

ATMOSFÉRA:

Atmosféra je pochmurná, dramatická, autor klade důraz na lidskou psychiku.

OBSAH VYBRANÝCH BALAD:

Vodník

Zpočátku je navozena radostná atmosféra, vodník nijak nepůsobí jako záporná postava. Děj se začne dramatizovat, když matka varuje dceru, aby nechodila k rybníku (měla zlý sen - motiv osudu, kterému se nemá vzpírat), nicméně dcera matku neuposlechne, za což ji stihne trest - nedobrovolně se stane ženou vodníka, s nímž má syna (její jediné potěšení ve vodním světě).

Po čase jí vodník dovolí setkat se s matkou pod podmínkou, že do klekání bude doma. Jako záruku si ponechává dítě. Dceři v návratu zabrání matka.

Třikrát pro ni přijde Vodník, ať uvaří, ustele a nakrmí dítě, matka mu odpoví, ať dítě přinese, což vodník splní - pohodí ho mrtvé ke dveřím...

Motiv:

mateřská láska - matka nechce pustit dceru

Vina a následný trest:

Dcera neuposlechne matku, načež spadne do rybníka. Dcera se proviní vůči svému dítěti tím, že jej opustí a nevrátí se, proto o něj přijde. Stojí před rozhodnutím, zdali se má vrátit do smutného vodního světa ke svému synovi, nebo zůstat s matkou. Zde se dá spekulovat, zda nenese vinu na smrti dítěte její matka, jež brání své dceři vrátit se ke svému synovi.

Umělecké prostředky:

• epizeuxis (např. šiju, šiju...)
• refrén (např. Sviť měsíčku, sviť, ať mi šije nit. Nechoď dceruško k vodě ven.)
• anafora (např. k jezeru..., k jezeru...; vari..., vari...)
• řečnická otázka (např. Kterak nemám vzpomínati smutná na matičku?)
• apostrofa (např. sviť měsíčku)
• hyperbola (např. stokrát jsem tě prosila)
• metafora (např. perly = slzy)
• přirovnání
• inverze (např. já žalostí hynu - místo já hynu žalostí)
• oxymóron (např. mokře chodí v suše; v pláči se těší)
• metonymie (např. rozdrcené, zahozené růži = smutná dívka, které byl zničen život; ošemetné sítě = je polapena
• zvukomalba (např. buch, buch)

Holoubek

Počáteční smutná atmosféra je časem vystřídána za radostnou (svatba), nicméně brzy nato je opět vystřídána smutkem, pocitem viny. Báseň končí tragicky.

Mladá vdova brzy po smrti svého muže přestane truchlit a opět se vdá. Zdá se, že ji čeká šťastný život, ale holoubek, sedávaje na dubu nad nebožtíkovým hrobem, jí svým žalostným vrkáním připomene vinu (v průběhu balady vyplyne, že svého prvního manžela otrávila). Žena vinu neunese a spáchá sebevraždu.

Vina a trest:

Žena otráví svého manžela, svou vinu nakonec neunese a zabije se.

Osudovost:

Osudu se nedá uniknout, spravedlnost nás nakonec dostihne.

Motivy:

Výčitky svědomí = důvod sebevraždy
Bílý holoubek = ve slovanských pověstech symbolizoval duši člověka, jenž umřel nevinný; zde ženě zároveň připomíná její vinu

Umělecké prostředky:

• inverze
• paronomázie (např. líbej si je, líbej)
• apostrofa (např. Směj se, směj, nevěsto!)
• personifikace (např. běží časy, běží; žel její pomalu zahynul)
• metonymie (např. kámen veliký tlačí její tělo = tíha viny)
• synekdocha (např. škoda by tvých očí = tebe)

ZÁVĚR:

Kytice z pověstí národních rozhodně patří k mým oblíbeným dílům, jakožto jedno ze základních a nejvýznačnějších děl české literatury. Díky tomu, že autor čerpá z lidové slovesnosti, bájí nebo pověstí, si čtenář může vytvořit částečný obraz českého venkova, respektive způsobu výchovy a utváření morálky prostého lidu. Stejně jako Erbenovy pohádky i balady v Kytici končí tragicky, z tohoto důvodu bych tedy mohla konstatovat, že tato díla nejsou vhodná pro děti, ale paradoxně právě jim byla určena jako výchovný prostředek atd.

Ve své době bylo dílo přijato kladně, jako obraz ztvárnění lidové moudrosti a tradic. Později se stalo velkou inspirací pro mnoho umělců:

• odraz v hudbě: A. Dvořák, Z. Fibich, V. Novák
• odraz v malířství: M. Aleš, J. Mánes, J. Zrzavý
• film/divadlo: 70. léta 20. století - zdramatizováno J. Suchým v Divadle Semafor; 2000 - zfilmováno F. A. Brabcem (čtyřikrát oceněno Českým lvem)