Menu
Erben Karel Jaromír (*07.11.1811 - †21.11.1870)
Pohádky (2)
Nějaký jonák byl tak silný. Popral se s prvním a přemohl ho, pak s druhým a také ho přemohl. A tak šli tři silní chlapi spolu. Jonák s jedním silákem šel na lov a ten třetí vařil kaši.
Přišel pidimužík, siláka přemohl a kaši snědl. Druhý den se to opakovalo, ale jenom jiný vařil. Třetí den vařil Jonák a pidimužíka přemohl, vousy mu zaklínil do stromu. Když ho chtěl jonák ukázat kamarádům, pidimužík utekl. Sledovali jeho stopu až k díře do země. Tam spustili Jonáka. Jonák sledoval stopu až k jedné chaloupce. U ní seděla kráska. Jonák vešel dovnitř a pidimužík mu utekl do druhé chaloupky a pak do třetí. U každé z nich seděla krásnější a krásnější panna. Pidimužíka umačkal kmenem, ve kterém měl vousy. Poté si vzal s sebou panny a u díry mezi světy poslal nejdříve dvě panny a pak se chtěl nechat vyvést sám. V půlce ho však nechali spadnout dolů. On se ale nezabil. S nejkrásnější pannou bloudil po dolním světě, až narazil na ptáka noha a ten ho vynesl s jeho nejkrásnější pannou nahoru. Hrnečku, vař!
V jedné vsi byla stará, "odrbaná" chalupa. Jednou šla mladá do lesa na maliny a potkala babičku. Jí dala chleba, který měla k obědu. Ona jí za to dala kouzelný hrneček. Doma se dosytosti najedli a šli spát. Ráno šla vnučka na trh s vejci, ale moc se jí nedařilo, a tak se vrátila až k večeru. Stará zatím měla hlad a tak si chtěla udělat kaši, ale zapomněla, jak zastavit hrneček, a tak to vyplavilo celou náves. Traktory musely projíždět cestu skrz kaši. Král tchoř
Za dávných časů bylo všude stejné jedno právo. Slepice a kohouti měli také svou skládku a tam měl každý to, co si vyhrabal. Až žáby začaly kuňkat a zvolily si za krále dlouhonohého čápa. Slepice a kohouti nechtěli zůstat pozadu a chtěli si také zvolit krále. Ale nikdo nechtěl mít za krále nikoho jiného nežli sebe. Nakonec se dohodli, že si zvolí za krále tchoře. Tchoř ale za nějaký čas dostal chuť na krev. A tak si zavolal k sobě jednoho kohouta a zeptal se ho, co cítí. On upřímně odpověděl: "Rač, Vaše Milosti královská, odpustiti, cítím náramný smrad." A tchoř mu krev vysál. To mu ale nestačilo, a tak si zavolal ještě jednoho a ten vida na zemi tělo kohouta, odpověděl: "Královská Milosti, cítím přelíbeznou vůni." A také ho sežral. Již měl dost, ale přeci jenom si zavolal ještě jednoho. Tento mu však odpověděl: "Rač odpustiti, Vaše Milosti královská! Dostal jsem náramnou rýmu z letošního vlhkého počasí, a proto, bohužel, ničehož necítím." A tak ho král ušetřil.
Zdroj: Maník, 28.01.2007
Související odkazy
Diskuse k výpisku
Karel Jaromír Erben - Pohádky (2)
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (3,5)
- Jana Lotus (2,5)
Štítky
doteky noci jonáš Zaklinač co bych chtela mit Ariadnina nit dubravius Romány lesk a bída Eurydika litanie Večery na slamníku spáči nevinně zbabělci nadějné vyhlídky sloka zámek hluboká cesta do liliputu pneumatika Collins vysnene bydleni schindlerův seznam Odkaz dračích jezdců slohovky fejetony sebepoznání ráno školáka Doktor Kazisvět Na b kněze Letní tábor
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 708 548 708
Odezva: 0.04 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí