Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

1. pohádka - ALMUŽNA:

Byl žebrák a šel prosit po vesnici. Dorazil ke stavení paní Blažkové. Blažková byla zlá a lakomá a žebrákovi nic nedala. Žebrák odešel směrem k domu paní Janové. Janová, když viděla přicházet žebráka, vzala dětem chleba co právě jedly, a žebrákovi je dala. Žebrák jí poděkoval a řekl, že to, co začne teď dělat, bude dělat až do západu slunce.
Janová tomu ani moc nerozuměla. Když žebrák odešel, začly děti brečet, že chtějí jíst. Jelikož Janová doma nic k jídlu už neměla, napadlo jí, že půjde na trh a prodá tam své plátno. Tak začala plátno měřit, měřila, měřila, až do západu slunce, přesně jak to žebrák řekl. Díky tomu měla Janová hodně moc plátna. Poděkovala pánu Bohu a jelikož věděla, že druhý den bude velký trh, kde prodá plátno líp, řekla si, že teď plátno prodá Blažkové a zítra ho za víc prodá na trhu. Druhý den se tedy vydala na trh a tam své plátno prodala. Vydělala si spoustu peněz a koupila si velký statek. Poté se sešla s Blažkovou a ta se jí ptala, jak přišla k takovému bohatství. Janová jí to řekla a Blažková si usmyslela, že to udělá úplně stejně jako Janová, aby si taky vydělala. Když zase žebrák šel po vesnici, Blažková rychle namazala dětem kus chleba a když žebrák došel k jejímu stavení, Blažková přesně tak, jako Janová svým dětem chleba vzala a žebrákovi dala. Žebrák poděkoval Blažkové stejně jako Janové a Blažková, která už chtěla začít měřit připravené plátno, dostala žízeň a došla pro vodu. Pak zas a zas a tak nosila vodu až do západu slunce.

Charakteristika:
Janová: hodná, poctivá
Blažková: vychytralá, lakomá, zlá

2. pohádka - PTÁK OHNIVÁK A LIŠKA RYŠKA:

Byl král a ten měl u hradu krásnou zahradu s jabloní, na které každou noc vyrostlo jedno jablko, ale ráno tam již nebylo. Král měl také tři syny a tak poslal nejstaršího hlídat k jabloni. Netrvalo dlouho a syn usnul. Druhou noc šel hlídat prostřední bratr. Opět netrvalo dlouho a syn usnul. Třetí noc šel hlídat nejmladší bratr. Kromě kuše s mečem si vzal ježčí kůži, kterou si položil na klín, aby ho probudila, když by se mu chtělo spát. Syn neusnul a o půlnoci k jablku přiletěl nádherný zlatý pták, pták Ohnivák. Syn po něm vystřelil z kuše a trefil ho do křídla. Ptákovi se nic nestalo, pouze mu vypadlo jediné pero z jeho křídla. Syn pero sebral a ráno jej ukázal otci. Královi se pero moc líbilo. Ohnivák už více nepřiletěl a král najednou zesmutněl, protože musel pořád myslet na ptáka Ohniváka. Povolal si k sobě jednou všechny své syny, aby mu ptáka Ohniváka přinesli. Tak synové vyjeli, až dorazili na rozcestí.
Cesty byly tři, tak jako bratři. Rozdělili se, a ještě než odjeli, zasadil každý u své cesty proutek: čí proutek vykvete, ten našel Ohniváka. Tak se rozjeli. Nejstarší syn jel dlouho, až po dlouhé jízdě se zastavil, aby posvačil. Přiběhla k němu liška Ryška a prosila ho o něco k jídlu. Syn ji odehnal. Prostřední syn také jel, zastavil, aby se najedl, a i k němu přiběhla liška Ryška. Bratr ji taky odehnal. Mladší syn také zastavil na své cestě, a také k němu přišla liška Ryška. Nejmladší bratr ji pohostil a zeptal se, jestli něco neví o Ohnivákovi. Liška mu řekla, aby nasedl na svého koně a jel za ní. Liška před ním běžela a dělala mu rovnou cestu: stavěla mosty, rozrážela stromy, plnila doly, až dorazili k velkému měděnému hradu. Liška poradila kralevicovi, aby tam šel v pravé poledne, že v první síni najde dvanáct černých ptáků ve zlatých klecích, kterých si nemá všímat, ve druhé prý bude dvanáct zlatých ptáků v dřevěných klecích, a v další místnosti prý bude pták Ohnivák a bude jen na kralevicovi, do které klece ho dát (do zlaté nebo dřevěné). Liška mu řekla, aby ho dal do dřevěné. Kralevic vešel do hradu, kde bylo vše tak, jak to liška popsala. Když dorazil do poslední síně, uviděl ptáka Ohniváka a řekl si, že on do dřevěné klece nepatří. Dal ho tedy do zlaté klece, ale pták se probudil a přivolal krále se strážemi. Kralevic to královi vysvětlil a poprosil ho, aby mu Ohniváka dal. Ten řekl, že když mu přivede koně Zlatohřiváka, bude Ohnivák jeho. Kralevic vyšel z hradu za liškou a zeptal se jí, jestli ví o koni Zlatohřiváku. Ta ho dovedla ke stříbrnému zámku. Řekla mu, ať Zlatohřivákovi dá ne zlatou, ale koženou uzdu. Kralevic opět pochybil, jelikož koni dal uzdu zlatou místo kožené. Opět to přivolalo krále a stráže, kralevic to vysvětlil a poprosil o Zlatohřiváka.
Král ale chtěl pannu Zlatovlásku. Kralevic požádal lišku naposledy o pomoc: musí mu pomoci najít Zlatovlásku. Tak mu zas liška dělala volnou cestu, až dojeli k hradu uprostřed černého moře. Kralevic vešel do hradu a řídil se radou lišky: až mu dá matka vybrat, kterou pannu chce, měl si vybrat tu nejprostěji oblečenou. A tak si vybral tu, co vyšívala bílou nití, ne zlatou ani stříbrnou. Královna mu řekla, ať ráno přijde k ní do komnaty. Ráno kralevic potkal tu bílou nití vyšívající pannu a ta mu řekla, ať při výběru sleduje mušku, která bude poletovat kolem jedné z nich, jelikož panny budou úplně stejné, ta to prý bude. Při výběru se řídil touto radou a řekl si o jednu z panen. Kralevic ale ještě musel vybrat sítkem velké jezero u lesa. Přitom k němu přišla ta panna, hodila sítko doprostřed jezera a to se začalo vyprazdňovat.
Objevila se tam liška Ryška s kralevicovým koněm a oběma jim pokynula, aby nastoupili. Jeli a liška za nimi zase vracela cestu tak, jak byla dřív. Zastavili se až u stříbrného zámku. Liška Ryška se tam přeměnila v pannu Zlatovlásku a vešla s kralevicem do hradu, kde lišku vyměnil za Zlatohřiváka. Kralevic odešel a zůstal v lese u stříbrného zámku, čekal totiž na lišku Ryšku. Když totiž král ukazoval poddaným Zlatovlásku (Ryšku), jeden z poddaných řekl: "Je hezká, ale zdá se mi, že má liščí oči!" Ryška se proměnila zpět a utekla ke kralevicovi. Tak jeli k měděnému zámku, kde zase proměnila ve Zlatohřiváka. Dopadlo to stejně, kralevic si vzal Ohniváka a odešel. Poté se s liškou rozloučili. Liška mu ještě řekla, aby při jízdě domů nikde nezastavili. Když dojeli na ono rozcestí, viděli, že z kralevicova proutku je krásný strom a usmysleli si, že si tam odpočinou. Najednou tam přijeli oba dva bratři. Řekli si, že bratra rozsekají na kousky, jelikož by po otci dostal celé království. Zabili ho, přinutili pannu, aby neřekla otci pravdu a přijeli do hradu. Král byl šťastný, ale ne dlouho, jelikož Ohnivák nezpíval, kůň nic nežral a panna byla velice smutná. Mezitím liška přiměla jednu vránu, aby jí přinesla mrtvou a živou vodu. Pokropila kralevice mrtvou vodou a pak živou a kralevic obživl. Poděkoval lišce a vydal se do hradu, kde se stal čeledínem u koní. Když slyšel, že Zlatohřivák nic nežere, vzal kus hrachoviny, dal je koni a on začal žrát. Ihned se to rozneslo po celém království, až ke králi, který kralevice-čeledína požádal, ať taky uzdraví Ohniváka. Podařilo se, a tak šel i za pannou Zlatovláskou, která ho hned poznala. Vše královi vysvětlili, a ten dal oběma starším synům za trest useknout hlavy. Tak kralevic dostal půl království, Zlatovlásku a po otcově smrti i druhou půlku království.

Charakteristika:
Nejstarší a prostřední syn: hloupí, zlomyslní
Nejmladší syn: hodný, málokdy si nechá poradit

3. pohádka - HÁDANKA:

Byli dva kralevicové, mezi nimiž se jedna překrásná královna nedokázala rozhodnout. Po dlouhé době si konečně jednoho vybrala. Druhý se rozzlobil a kralevice zabil, jelikož si myslel, že když ho zabije, královna bude jeho. Královna si umínila, že se pomstí. Z jeho lebky si dala vyřezat krásnou drahými kameny vysazovanou číši, z kostí z ruky dala udělat svícen, aby jej stále měla na očích, kosti jeho nohou dala vložit do nohou jejího sedadla a z jeho vlasů pás protkávaný zlatem. Poté kralevic šel za královnou a prosil ji o její ruku. Řekla mu, že když druhého dne správně odpoví na její otázku, stane se jejím manželem. Druhého dne se vydal kralevic ke královně a ta mu zadala tuto hádanku:

Na lásce sedím,
na lásku hledím,
láskou se ovíjím,
z lásky ti připíjím.

Kralevic odpověděl, že její láska je on. Nebyla to pravda, byl to ten zabitý kralevic. Královna ho dala stít a až do smrti zůstala svobodnou.

Charakteristika:
Živý kralevic: schopný všeho pro to, aby získal to, co chce, namyšlený
Královna: nerozhodná, krutá, ale spravedlivá

CITÁT Z KNIHY (str.154):

Pan farář byl náramný milovník dobré smetánky a míval vždycky několik ucháčů ve sklepě pro sebe pohotově. Pan učitel také rád smetánku jídal, a že sám neměl krav, chodil panu faráři do sklepa. Pan farář s podivením a mrzutostí to zpozorovav, stěžoval sobě panu učiteli, požádav jeho, aby několik nocí hlídal.

KRÁTCE O AUTOROVI:

K.J.Erben byl básník a sběratel, narodil se 7. listopadu 1811 v Miletíně u Jičína a zemřel 21. listopadu 1870 v Praze.
Představitel obrozeného romantismu, autor básnické sbírky Kytice (1853), v níž lidový mýtus odkazuje k platnosti vyššího zákona, autor studií o slovanské mytologii, sběratel lidových písní (Písně národní v Čechách 1841-45, Prostonárodní české písně a říkadla), pohádek (Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních z roku 1865), přeložil Vybrané báje a pověsti (1861), tvůrce autorských pohádek, editor děl české literatury a historie, autor drobných próz, veselohry Sládci, snových záznamů (Sny 1870) i prací historických a místopisných, překladatel (Nestorův letopis ruský 1867).