Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OBSAH:

Na úzké lávce se spolu střetlo Štěstí s Rozumem. Štěstí žádalo, ať se mu Rozum vyhne, ale ten neviděl důvod, proč by to měl udělat. Začal se se Štěstím dohadovat, kdo je lepší. Štěstí tvrdilo, že lepší je ten, kdo více dokáže. Navrhlo Rozumu, ať vstoupí do mladíka, který obdělával pole. A jestli toho chlapec dokáže s Rozumem víc, bude se mu Štěstí vždy slušně vyhýbat z cesty.
Jakmile oráč Vaněk ucítil, že jeho rozum vzrostl, začal přemýšlet, proč by měl pořád jen pracovat na poli. Sdělil otci, že se chce vyučit zahradníkem. Ten si nejprve myslel, že se jeho syn zbláznil, ale poté souhlasil s podmínkou, že chalupu nezdědí Vaněk, ale jeho bratr.
Mladík odešel do učení ke královskému zahradníkovi. Chápal velice rychle, a tak mu zahradník brzy starost o zahradu přenechal. Vaněk se o rostliny staral velmi pečlivě a král z něj měl velkou radost.
Králova dcera byla sice krásná, ale od dvanácti let nepromluvila ani slovo. Král přislíbil svou dceru za ženu tomu, kdo ji přiměje k řeči. Nikdo však neuspěl. Vaňka napadlo, že by mohl zkusit své štěstí i on.
Dívka vlastnila pěkného psa, kterého měla velmi ráda. Vaněk proto mohl uplatnit zvláštní taktiku - královské dcery si vůbec nevšímal a mluvil k psovi. Začal mu vypravovat následující příběh a prosil ho o radu. Se svými kamarády řezbářem a krejčím jednou putovali lesem a museli v něm přenocovat. Domluvili se, že budou postupně hlídat u ohně, aby je nenapadli vlci. Řezbář při své hlídce z dlouhé chvíle vyrobil pannu. Sdělil krejčímu, že ji může ošatit. Souhlasil a Vaněk ji poté naučil mluvit. Ráno si pannu všichni nárokovali a nemohli se dohodnout, komu by měla náležet.
Pes se k příhodě nijak nevyjadřoval, ale králova dcera mu odpověděla, že panna patří jemu, protože jí dal nejlepší dar - život a řeč. Na to Vaněk odvětil, že i ona teď náleží jemu, protože ji přiměl k řeči. Královský rada ale odporuje, že se nemůže stát jejím mužem, protože se narodil do jiné společenské vrstvy. Nabízí mu bohatou odměnu, to ale Vaněk odmítá a argumentuje tím, že král musí dodržet svůj slib. Tato slova rádce rozhořčí a chce mladíka popravit.
Na popravě již čekalo Štěstí, aby Rozumu připomnělo, jak špatně s ním Vaněk pochodil. Teď byla řada na něm. Vstoupil do bývalého oráče, kterého náhle zaplavilo štěstí. Katovi se přelomil meč a než sehnal jiný, přijel kočár s královskou dcerou, které se podařilo přemluvit svého nedůvěryhodného tatínka. Rada, který vyslovil názor o rozdílnosti stavů, byl popraven místo Vaňka.
Svatby se zúčastnil i Rozum, ale dával si velký pozor, aby se nestřetl se Štěstím.

CITÁT Z KNIHY:

Psíček mlčel; ale místo psíčka odpověděla dcera královská:
"Komu by jinému náležela než tobě? Co do řezbářovy panny bez života? A co do krejčova ošacení bez řeči? Tys jí dal nejlepší dar: život a řeč, a proto právem tobě náleží." -
"Samas o sobě rozhodla," řekl Vaněk: "i tobě dal já zase řeč a nový život, a proto mi taky právem náležíš." -
Tehdy řekl ten jeden královský rada: "Jeho Milost královská dá tobě hojnou odměnu, že se ti podařilo dceři jeho rozvázat jazyk: ale jí sobě vzít nemůžeš, jsi prostého rodu."
A král řekl: "Jsi prostého rodu, dám tobě místo mé dcery hojnou odměnu." Ale Vaněk nechtěl o žádné jiné odměně slyšet a řekl: "Král bez výjimky slíbil: kdo způsobí, aby dcera jeho zas mluvila, že bude jejím manželem. Královské slovo zákon; a chce-li král, aby jiní zákonů jeho šetřili, musí je sám napřed zachovávat. A proto mi král musí svou dceru dát."
"Pochopové, svažte ho!" volal ten rada; "kdo praví, že něco král musí, uráží Milost královskou a je hoden smrti. Vaše královská Milost rač poručit, ať je ten zločinec mečem odpraven." A král řekl: "Ať je mečem odpraven!" Ihned Vaňka svázali a vedli na popravu.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato pohádka trochu budí dojem, že Rozum spíše všechno zkazil, ale bez něho by se Vaněk asi nedostal na královský dvůr, takže svou důležitost určitě má. Komicky působí to, že král nemá vlastní názor a opakuje myšlenky svých rádců.