Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Karolinum v Praze roku 2008 (1. vydání tamtéž). Ilustrovala Dagmar Hamsíková. Počet stran: 198. ISBN: 978-80-246-1564-6.

OBSAH:

První povídka se jmenuje Silná osobnost, v níž hraje hlavní roli účetní Mikulášek, který je velice milý a hodný a tudíž si na něj každý dovolí a nikdo se ho nebojí.
Jednou potká starého pána, jenž ho zaujme, a posléze mu starý pán nabídne prsten, kterým když několikrát otočí doprava a doleva, stane se z něj medvěd. Chtěl za něj dvacku a Mikulášek doma nejprve zpytoval svědomí, dokud ho ale nevyzkoušel.
Prsten použil při nedorozumění s panem Valentou a také při vykrádání. Při této příležitosti prsten spolkl a medvěda zatkli do klece...

Druhá povídka nese název Jak Pupenec k štěstí přišel. Vystupuje v ní správce Pupenec, který má na starosti hrad.
Jednou v noci uviděl v křížové chodbě bílou paní. Ohlásil to dál, a tak se na něj přijeli podívat psychiatr a odborník na historii. Psycholog ho vyšetřil a nezjistil nic špatného. Odborník na historii s ním večer šel a bílou paní také spatřil. Posléze to dopadlo tak, že správce Pupence a jeho rodinu raději přestěhovali jinam.

Třetí povídka nazvaná Mrtvá kočka začíná ve chvíli, kdy žurnalistovi někdo hodí přes okno do bytu mrtvou kočku. A ne nějakou obyčejnou - mluvící.
Žurnalista ji zkoumá a ukazuje ji i svému příteli doktoru Maršálkovi. Kočka sice mluvit uměla, ale znalosti gramatiky jí trošku scházely. Kočku chtěli společně donést ke knězi, předpokládali, že si ji ponechá, avšak nikoli.

Čtvrtá povídka nese název Mimořádná událost, kde hlavní roli hraje důstojník Mikys a Šamaj.
Mikys potká na chodbě ducha a pěkně ošklivého. Zavolal i Šamaje a společně se ho tázali. Dozvěděli se, že se tu před sto lety oběsil na toaletách a od té doby tu straší. Rozhodli se, že to nechají být a kdo ho uvidí, toho potrestají.

Pátá povídka se jmenuje Plivník dlaždiče Housky. Dlaždic Houska, obvykle opilý, se ráno probudí a na posteli objeví skořápku a pod peřinou tmavé kuře. Kuře umělo mluvit a nabádalo ho a nařizovalo mu. V práci to chodilo tak, že Houska přinášel dlaždice a kuře je přidělávalo, chtělo mu vydělat co největší peníze, protože kdo si ho vyseděl, tomu bude sloužit. Avšak dlaždičovi už jeho přítomnost vadila a jednou se ho snažil uškrtit, ovšem nepodařilo se. Řeklo mu, že pokud vážně chce, aby odešlo, musí říct: "Fuj, fuj, nechci tě!" Což nakonec také řekl...

Šestá povídka s názvem Balada o Vikýřníkovi líčí příběh, v němž Vikýřník straší lidi, kteří kradou na půdách - takto slouží jednomu pánovi. Vikýřník byl hlavně rád, že mluví s lidmi. Plnil, co slíbil.

Sedmá povídka nese název Kokeš. Je o malém trpaslíkovi, jenž měl neobyčejnou práci, a to zabíjení lidí.
Vystupuje zde redaktor Kotlach, který má doma problémy a jeho sousedka uštěpačné kecy. Nikdy jeho práci nepotřeboval - až jednou, když na něj vystartoval nějaký opilec...

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha mě až tolik nezaujala, ale každá povídka byla něčím zajímavá.
Tím, že si ji přečtete, nic nezkazíte.