Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

POSTAVY:

Robert Michelup (často nazývaný "účetní") - účetní v tiskárně
paní Michelupová (Růženka)
Máňa Michelupová - rozpustilá, ale má vyznamenání
Jiří Michelup (často nazývaný "student") - brýlatý, nemá dobré výsledky, přestože se stále učí
babička - paranoidní, nepříjemná stařena, zemře
manželé Kafkovi (manžel nazývaný "cestující")
manželé Hájkovi (manžel se jmenuje Max) - staří lidé
Artur Hahn (zvaný "Turl") - syn bývalého ředitele tiskárny; stále pokřikuje na pana Michelupa; nový ředitel ho vyhodí z práce; nakonec se uchytí ve stejném baru, kde záhadný elegán podvedl Michelupa
student Poch - první řidič motocyklu, příšerně žravý
Ludvík Marhan - druhý řidič motocyklu; uhlazený, velmi slušný; kvůli špatným kamarádům přijde o místo u ředitele Hartenegga, aby nešel do vězení; musí si rychle najít práci, vezme za vděk panem Michelupem
ředitel Hartenegg - vyhodil Ludvíka, ale pak ho zase přijal
dr. Geschmay
ředitel Pazderník

OBSAH:

Knížka plyne pomalu, z velké části popisuje dění v hlavě pana Michelupa, sleduje jeho vnitřní monolog. Pan Michelup se zpočátku zdá být pečujícím a milujícím manželem a otcem, pravda, s chorobnou chutí získat co nejvíce věcí pod cenou. Jednoho dne - nějakou dobu poté, co si vyjede s rodinou (bez babičky) na výlet s doktorem Geschmayem jeho "amerikou" - se vydá se ženou a dětmi do lázní. Jedou spolu s Kafkovými a Hájkovými. Rozumí se samo sebou, že pan Michelup se snaží, aby dostal slevu, kde se dá, aby nemusel platit. V lázních se ubytuje ve statku mimo rekreační zónu, Hájkovi se ubytují v grandhotelu, Kafkovi v jedné z vil.

Jednoho dne zavede zelinářka řeč s panem Michelupem. Zemřel jí syn, který koupil motocykl údajně za 18000, ale žena řekne, že by ho prodala za 3000. Od té doby se pan Michelup užírá, nemůže odolat výhodné koupi, nemůže spát a nakonec si stroj koupí.

Když skončila lázeňská rekreace, odebrali se Michelupovi k Robertovým příbuzným, během cesty však zažijí ponížení, když pan Michelup tlačí svůj motocykl, který se prohýbá pod tíhou zavazadel, na vlakové nádraží. Když dorazí k Robertově tetě a sestřenici, vyvstane problém, protože teta nechce stroj ani cítit, ale nakonec povolí pod příslibem, že se doma v Praze pan účetní poohlédne po ženichovi pro sestřenici. Pan Michelup zde nechává motocykl, manželku a děti a vrací se zpět na Karlín, musí pracovat. Najednou mu přijde dopis, kde mu manželka píše, že už u jeho příbuzných nevydrží ani minutu a ať přijede jak nejrychleji bude možné. Zpět u tety na venkově se dozvídá, že už nikdo z jejich rodiny není u příbuzných vítán, protože jeho motocykl je vinen z toho, že jeho sestřenice přišla o nápadníka (ale ve skutečnosti si za to mohla sama, protože se k ničemu neměla).

Neochoten znovu zažít lopotu s motocyklem, je přinucen pustit groš na dopravu stroje na nádraží. Doma v Praze musí opět zaplatit, aby mu byl motocykl odstěhován do bytu, protože nechce platit garáž, stěhovákům odmítne dát spropitné. Motocykl zabere celou předsíň, šatník je vystrčen do kuchyně a mnoho Michelupových krámů se musí dát na půdu.

Michelup je motocyklem posedlý, viní stroj, že ho stál jmění, že překáží, narušil symetrii v bytě (má rád pořádek a vadí mu šatník v kuchyni), že ze stroje nemá žádný užitek a že se motocykl postavil mezi něj a jeho rodinu. Stane se z něj bloumavý mrzout, přátelé se od něj začínají odtahovat, začíná se utrhovat na manželku a děti, hádá se s manželkou, kterou dříve nosil na rukou, ale ta později rezignuje a pokud je v manžel doma, buď mlčí, nebo se k němu chová chladně, v jeho nepřítomnosti pak pláče u šatníku.

Později se snaží Michelup prokletý stroj prodat, ale nedaří se, lidé se chodí koukat k němu do předsíně, chtějí se povozit, což však Michelup nehodlá připustit, kdo by se s mašinou tahal po schodišti tam a zpět? S prvním vážným zájemcem se setká v kavárně, čeká dlouho, ale nakonec prodavač dorazí. Má obchod s provaznickými potřebami, nikdo od něj nekupuje, takže se chce zboží zbavit a naložit Michelupovi na protiúčet za jeho motocykl zboží v ceně stroje. Michelup se prodavači vysměje, stojí jen o hotové, prodavač se vysměje Michelupovi, že teď, po krizi, nikdo za hotové nekupuje.

Druhý vážný zájemce o koupi se s Michelupem setká v luxusním nočním baru, je to vysoký elegantní muž se známostmi, údajně majitel dvou nájemních domů u Vltavy, pana účetního podvede, pije jako Dán, uteče, pan Michelup musí za něj zaplatit nekřesťanskou sumu. Zdráhá se, seběhne se na něj personál, zachází s ním jako se spodinou, když zaplatí, nakonec ho vyhodí.

Pan Michelup je velice nešťastný, vidí vše černě, nadává na koupený peklostroj (píše si do sešitu všechny výdaje spojené se strojem), je v depresi, že nikdo nechce motocykl koupit, napětí v domácnosti se stupňuje. Dříve je ostatní nájemníci se škodolibým zalíbením poslouchali, ale už jim to začíná vadit, pan účetní zaostává v práci, není tak svědomitý jako dřív... Tímto stylem se přežene zima, až Michelupa napadne, že by si mohl najmout řidiče a motocykl začít využívat. Jeho syn Jiří mu doporučí kluka ze školy, "Harryho" Pocha, ten má řídit při víkendových výletech stroj a během týdne doučovat Jiřího. Poch je však jen výrostek, který Michelupa jen vyjídá. Na výlety s ním jezdí pan účetní s dětmi, manželka zůstává doma. Na jeden výlet však má místo dětí jet Michelupova žena, ale babička to zjistí, staromódně se vymódí a zabere její místo. Poch namítá, že mají málo benzínu, ale Michelup nechce znovu utrácet u pumpy. Uprostřed lesa jim dojde benzín, Poch s Michelupem tlačí stroj do kopce, když je přepadnou cikáni. Jedna cikánka chce Michelupovi věštit z ruky, on, obávaje se jejích velkých kumpánů, svolí, zaplatí za věštbu, ale cikáni nechtějí odejít. Vloží se do toho babička a cikány zažene do lesa. Muži tlačí stroj dál, když je předjede automobil. Je to vůz "Turla", kterého pan Michelup neměl rád, ale teď vyšlo najevo, že tento zdánlivě neomalený výrostek, jenž žil slávou svého otce, má dobré srdce, podělí se s nimi o benzín, ale motocykl je stále nepojízdný, tak se snaží stroj na místě prohlédnout, ale neví si rady, takže Pocha s Michelupem odtáhne do blízké vesnice, kde je opravna. Zde se s nimi rozloučí. Ještě ten večer naléhají na místního opraváře, aby motocykl prohlédl, ten jej však jen rozebere, aniž by našel závadu. Michelup panikaří, žravá dvojka Pocha s babičkou se dožaduje jídla. Zajdou tedy do místní hospody, kde uspořádají, k Michelupově nelibosti, závody v jídle, které však skončí nerozhodně a v případě babičky potřebou spánku. Mají štěstí, že vůbec dostali pokoj, pan účetní musí spát na nepohodlné pohovce pod houní. Nemůže spát, v noční můře se mu zjevuje útrata za dnešní večeři a nezdárný motocykl, který mu leze do peněz. Babička smírně chrápe celou noc, kde tou dobou byl Poch, není známo, patrně proháněl sukně. Michelup se zlobí, také ho děsí, že nestihne přijet včas do práce, opraváře musí vytáhnout z postele, tomu se podaří stroj opravit.

Jednoho dne přijde Michelupovi písemná stížnost, že se Jiří špatně učí, ten jde škemrat k profesorovi, dal by za syna ruku do ohně. Z jeho pokoje slyší, jak si neustále předčítá z učebnic, ale profesor mu řekne, že Jiří nedává ve škole pozor, že si čte časopisy pod lavicí a podněcuje ostatní žáky ke zlobení. Doma účetní uličníkovi vynadá, toho to strašně mrzí a odprošuje otce.

Babička se z nenadání rozstonala, dostala zápal plic, přijde se na ni podívat dr. Geschmay, který jí nedává více než dva dny života, ta však hned další ráno zemře. Následuje pohřeb střední třídy, za který Michelup nezaplatil, takže jim později hrozila exekuce. Babičku choval pan účetní ve veliké úctě, přestože pro něj neměla dobrého slova. Protože zemřela bez závěti, jediným dědicem byl Michelup. Jeho dědictví však nemělo valnou hodnotu, dostal jen několik dluhopisů z dob Rakousko-Uherska.

Jednou Máňa mezi řečí prozradí, že Jiří se s Pochem neučí. Pan účetní jde špehovat za dveře, vyslechne, že kluci místo učení probírají závody, vtrhne do pokoje a Pocha vyrazí. Hned ten den podá nový inzerát na řidiče motocyklu.

Následuje epizoda ze soudní síně, kde Ludvík Marhan dostane čtyřměsíční podmíněný trest. Nechal se zatáhnout jeho kolegou, známým recidivistou, na šikmou plochu. Už dlouho před tím maskoval před svou matkou, že ho vyhodil ředitel Hartenegg, jeho kumpán kradl zboží z prodejny motoristických potřeb a prodával jej taxikářům, ale majitel si všiml rychle ubývajících zásob ve skladu. Dostal se do tísně, potřeboval práci, takže vzal za vděk i podivnou nabídkou pana Michelupa. Ze služby u pana Hartenegga si odnesl uhlazené vychování, prokáže se být spolehlivý, nelze si na něj stěžovat. Když s Michelupem a dětmi jede Ludvík po městě, nařídí mu účetní, aby troubil, protože kvůli Pochovi, který jednou na stejném místě netroubil, musel platit pokutu, ale policista se stejně vynoří zpoza rohu, protože troubením rušili noční klid. Michelup je rozhořen, nechce platit pokutu, s policistou se začnou hádat, kolem se shlukne dav, který pokřikuje a podněcuje pana účetního, jenž se neudrží a napadne strážníka, strhne mu helmu, ten se brání obuškem, zpacifikuje útočníka a odvleče ho na stanici. Cestou Michelup ztratí klobouk a dav mu rozšlape brýle. Michelupa vrazí za mříže, kde se začne hádat s bývalým bankéřem, nyní však žebrákem, jak nejlépe z krize. Nejdříve se překřikují, po napomenutí, že ruší, pokračují šeptem až do rána. Tou dobou stihl Ludvík odvézt děti domů a všechno řekl paní Michelupové. Ta se velice zlobila. Ráno už na Michelupa před policejní budovou čekal na jejího manžela, kterému hrozilo trestní stíhání. Michelup doma stonal několik dní, cítil se jako zločinec. Když se mu ulevilo, snažil se přes známé Kafkových najít právníka, kterému, i přestože měl slevu, zaplatil horentní sumu. Při rozhovoru s ředitelem tiskárny Pazderníkem se neudržel, musel mu povědět svou příhodu se strážníkem, i když se bál, že ho nadřízený vyhodí. Jaké bylo překvapení pana účetního, když mu jeho vedoucí oplatí srdečným smíchem. Michelup se také dozvídá, že jeho nadřízený byl také jako mladý ve vězení, kde měl spoustu času, aby přemýšlel a studoval. Nakonec Michelupovi řekne, že on už nějak zařídí, aby pan účetní nešel do vězení.

Následuje výlet Ludvíka, Michelupa a jeho ženy, při kterém pan účetní žádá, aby jel rychleji (pan Michalup je pěkné "kvítko", je-li chodec, nadává na motoristy, veze-li se, spílá chodcům), stroj se však srazí s vozem ředitele Hartenegga. Ten s úlekem vyběhne z automobilu, stará se, jestli se manželům něco nestalo. Všichni jsou v pořádku, Michelupův peklostroj je však nenávratně zničen. Ředitel Hartenegg poznává mezi účastníky nehody svého bývalého řidiče Ludvíka, jehož s radostí přijme zpět na jeho místo. Nového nespolehlivého řidiče, který ustavičně pil a způsobil tuto nehodu, okamžitě vyhodí. Nechce, aby se zpráva o této nehodě roznesla a manžele Michelupovi bohatě odškodní. Dokonce tak bohatě, že obnos dokázal pokrýt všechny výdaje vzniklé kvůli motocyklu, všechny dluhy, do kterých se dostali a ještě jim zbylo dost, aby si mohli peníze uložit do banky a spokojeně žít. Dr. Geschmay se oženil, ale vzal si neuvěřitelnou semetriku. Tak uběhl celý rok a byl opět čas vydat se na prázdniny. K Michelupovým zavítají Kafkovi a ptají se, zdali se nechystají někam na letní byt. Rodina pana účetního se však rozhodla letos zůstat doma...