Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Československý spisovatel v Praze roku 1974 (1. vydání tamtéž). Portrét o autorovi napsal Rudolf Klimovič, medailón o autorovi pak Milan Pávek. Počet stran: 263.

POSTAVY:

Vojtěch - hodný, poctivý, upřímný dobrák; na lásku doplatí tím, že je dohnán k vraždě
Karla (Kadla) - vypočítavá; manželka Vojty
paní Boučková - Karlina matka; podporuje svou dceru ve lžích; také vypočítavá
Nána Nedomlelová - chamtivá; po smrti matky by vše nejraději shrábla pro sebe; vypočítavá
Smrž - Vojtův švagr; chce vše získat pro sebe
další sourozenci - dobráci
starý Kaliba - otec Vojtěcha; hodný, pracovitý

O DÍLE:

Kniha je psána jako venkovský román, autor se zde soustřeďuje převážně na sociální stránky vesnického života. Je dělena do kapitol, které na sebe navazují, a vždy v nich nacházíme aspoň jednu zápletku, jež obvykle končí po vyřešení. Rais se v tomto díle velmi uchyluje k psychologickému románu. Názorně zde vystihuje pomalý, psychologický proces v obyčejném, prostém člověku, jenž až s naivní důvěrou přijímá předstíraný důkaz o lásce i o mateřském zájmu, dlouho si nechce přiznat vývoj manželství a poté je pozdě a uchyluje se k hrůznému činu. Psychologicky přesvědčivě vylíčená tragédie rozvráceného manželství tu byla předvedena jako důsledek společenských poměrů, neboť jde o příběh, v němž řadu lidí vehnala do zkázy právě touha po majetku.

Typickým prvkem je popisování okolí, přírody, lidí, dále velmi dlouhé rozhovory - časté používání přímé řeči. Dále jsou hojně používaná nářečí, hlavně v přímé řeči, ale není to takový problém, protože čtenář je schopný pochopit, o co se jedná.

NÁMĚT:

Vytváří obraz kapitalizované české vesnice metodou kritického realismu.

OBSAH:

Děj začíná smrtí paní Kalibové, kdy se ve světnici sejdou pozůstalé děti, a u okna sedí zhrzený vdovec. V momentě, kdy se rozebírá staré oblečení a věci po panímámě, Smrž a Nedomlelka se začnou skoro hádat, kdo toho má víc a kdo má lepší věci a že to vlastně ani nejsou všechny věci... Vtom se zvedne pan Kaliba a zařve, že také něco by mohlo zůstat snad Vojtovi, že oni už dostali svoje. Celé to působí velmi trapně, hlavně po pozdějším zjištění, že rakev leží ve vedlejší místnosti.

Vojtu i starého otce smrt velmi trápila, a i když se tatínek těšil ne výměnek, až si odpočine, jelikož Vojta ještě nebyl ženatý, občas mu tu a tam pomáhal. Švagr Smrž se rozhodne, že Vojtu ožení a jak jinak než se svojí známou z vedlejší vesnice, s Boučkovou. I když je Karla o dost mladší, zanedlouho je svatba.

Po svatbě se Karla s maminkou stěhují k Vojtovi do chalupy. Tatínek konečně odešel bydlet do malého domku na dvoře a byl velmi rád. Paní domu se stala stará Boučková a o všem rozhodovala, i o Vojtových penězích. V domě pracovala pouze ona, Karla jen výjimečně a Vojta pracoval sám celý den na polích. Karla na Vojtu nebyla vůbec milá ani hodná, a proto si ji snažil, po poradě s panímámou, předejít dary. Kupoval jí šaty, kabáty, šperky a mnoho dalšího a jednoho dne, i když nebyl dobrým tanečníkem, jí splnil přání jít k muzice. Tam si díky jeho nešikovnosti našla jiného tanečníka - Smrže, a to byla pro Vojtu velká potupa a z toho se staly i velké pomluvy po vesnici. Boučková ještě přidala, že Vojta pije.
Mezitím se konal soud o její majetek, který samozřejmě prohrála; řekla, že to má zaplatit Vojta, ten se rozčílil, ale bylo pozdě, stejně zaplatil.

Narodil se syn Karlík, jenž ovšem nebyl ve skutečnosti jeho, ale to chudák vůbec netušil, proto jej nadevše miloval a myslel, že s narozením se i změní chování Karly k němu, ale naopak, chování se ještě zhoršilo, nejenže Karla byla protivná, odstrkovala ho od sebe, ale také mu nechtěla dovolit jakýkoliv kontakt s malým Karlíkem, ani pochování, nic. Jednou v noci se mezi nimi strhla i hádka kvůli pochování malého.

Jednoho dne se hádali zase kvůli majetku a poté, co Vojta odešel do polí, se Karla s matkou sbalily a s hrozným rámusem odešly ke Smržům. Když se Vojta vrátil domů, čekal tam na něj tatínek se sestrou Nánou, která Smrže taky nerada. Rozhodl se odejít ke Smržům a Karlu s dítětem přivést zpět. Oni však nechtěli a v tom ve Vojtovi propukla další vlna vzteku.

Tohle již Vojta přehnal, panímáma ho dala k soudu a on musel na nějaký čas do vězení.
Mezitím se ženy nastěhovaly zpět a tatínka vyhnaly zpátky do malé světničky. Tatínkovi už nebylo nejlépe, a proto si nechal zavolat Nánu a poprosil ji, aby zašla do vězení za Vojtou. Avšak Vojtu stejně nepustili. Vojta se již s tatínkem nesetkal. Pustili ho na Silvestra, o den dříve, než měli. Vracel se proto se smíšenými pocity. Když nahlédl okénkem do světnice, spatřil tam vojáka, který dříve chodíval s Karlou. Uviděl, jak chová "jeho" dítě a něco mu říká, chce, aby mu říkalo táta, to ho rozčílilo...

Vojta z toho dostal takový šok, že Karlu zabije motykou a sám upadne do bezvědomí (mrtvice) a už se neprobudí, zemřel.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi ze začátku nelíbila, napoprvé jsem ji ani nepřečetl, ale postupem času začala být více zajímavá, více napínavá. Po důkladnějším zamyšlení můžeme přijít na to, že postavy Vojty a Karly jsou i v dnešní době reálné, vztahy na vesnici a v rodině také. Proto si myslím, že autor docílil toho, že tato kniha bude mít ještě dlouhou dobu své čtenáře a i pro dnešní čtenáře je srozumitelná a možná v ní najdou právě i osoby ze svého okolí.