Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo: nakladatelství Odeon, Praha, 1976
Tisk: Mír, novinářské závody, Praha 1, Václavské náměstí 15
Předmluva: Jaroslava Janáčková
Cena: 9,50 Kčs

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Karel Václav Rais pocházel z Bělehradu u Nové Paky. Studoval na učitele, poté se věnoval učitelskému povolání a spisovatelské činnosti. Do světa literatury se zapsal svými knihami určenými mládeži (Doma, První květy, Dětský ráj či Dárek maličkým), ale i jeho realistickou prózou z českého venkova (Zapadlí vlastenci, Kalibův zločin či Sirotek). Já jsem si k četbě vybrala jeho sbírku pěti povídek zvanou Výminkáři.

OBSAH:

Hlavními hrdiny jsou zde převážně starší lidé a jejich děti. Staří, jako nositelé morálky, ale příliš slabí na to, aby ovlivnili osudy ostatních.

Na prvních 11 stránkách knížky jsme seznámeni s životem autora a jeho dílem a dobou, ve které žil, to vše očima paní Jaroslavy Janáčkové. Dále následuje pět různě dlouhých povídek - Matka a děti, V boudě, Konec života, Do Prahy na pouť a Po letech doma, poté následují vydavatelské poznámky a autorovy vysvětlivky.

Matka a děti
Rais zde vzpomíná na situaci, jíž byl svědkem jako mladý učitel po přestěhování do maloměsta. Často k němu chodíval krejčí Strnádek (domácí), který si od něj půjčoval převážně Hálkovy knihy. Jednoho dne k němu přišel s naléhavou prosbou. Prosil ho, zda by mohl napsat jedné ženě - výminkářce Pařízkové - dopisy pro její tři syny. Diktovala tři dopisy - pro Toníka z Vídně, Václava z Olomouce a Vojtěcha z Prahy. Psala, jak moc se jí stýská a že se bojí, zda nejdou nemocni. Po nějaké době přišly odpovědi. Nejmladší syn Vojtěch skončil vojnu a chystá se oženit s chudičkou dívkou, nemá však peníze a prosí matku o příspěvek na domácnost. Matka už je však stará a peněz má sotva pro sebe a svého manžela. Ostatní synové jí vytýkají, že byli ošizeni. Za několik dní poté stará Pařízková zemřela a na jejím pohřbu nebyl žádný ze synů. Starý Pařízek dlouho svou manželku nepřežil. Na jeho pohřbu byli již všichni tři synové. Zřejmě proto, že jim byly odkázány peníze. Hned po pohřbu všichni odešli, jen nejmladší Vojtíšek zde stál a plakal.

V povídce je využíváno mnoha dnes už zastaralých tvarů sloves (např. zastoupiv) i slov samotných (rákosina). Jsou zde, i přestože je to pouze povídka, rozsáhlé popisy postav a povídka hodně působí na city.

V boudě
K.V.Rais zde popisuje příhodu, které byl svědkem v dětství se svým kamarádem. Slyšeli křik - to mlynář vyhnal z domu svého tchána spolu s jeho synem Tondou. Oba nevěděli, kde přespí. Starého mlynáře našli ráno na kolejích s rozdrcenou hlavou. Tondu od toho dne ve vsi nikdo neviděl. Tou dobou šlo nejvíce drbů, když u mladého mlynáře vypukl požár.

V boudě je kraťoučká povídka využívající mnoha zajímavých metafor (např. rudý kohout rozpjal peruti = vypukl požár).

Konec života
U Tynysů v chalupě byla výminkářská světnička, kterou obýval pan Střihavka. Manželka mu před několika lety zemřela. Měl však tři provdané dcery. Jednoho dne za ním přijel manžel jedné z jeho dcer a nabídl mu, aby se k nim Střihavka přistěhoval. Střihavka z toho měl velikou radost. Přestěhoval se tedy, ale necítil se v jejich rodině dobře. Dostal se i do situace, kdy neměl žádné peníze (kvůli problémům v rodině). Také byl těžce nemocný. Ke sklonku jeho života si ho vzala k sobě druhá dcera. Brzy umřel, ale na jeho pohřeb téměř nikdo z příbuzných nepřišel.

Do Prahy na pouť
Jednoho dne přišel ke staré Pilařové listonoš Lasík s dopisem, který byl od jejího syna bydlícího v Praze. Bylo zde pozvání na pouť. V dopise byly také dvě zlatky na cestu. Výměnkářka nechtěla jet s prázdnou, požádala tedy o trochu peněz svého druhého syna, ten jí však žádné nepůjčil. Nakonec jí je půjčil známý, pan Hloušek. Druhého dne se tedy vydala na nádraží. Cesta stála mnoho, půjčila si ještě další peníze od listonoše. V Praze se z návštěvy maminky velice radovali. Když přijela nazpět domů, zjistila, že listonoš Lasík zemřel. Rozhodla se tedy vrátit vypůjčené peníze jeho dětem.

Po letech doma
Manželé Militkých, kteří bydlí na vejměnku u svého syna, očekávali návštěvu staršího syna Petra. Byl velice nemocný a ke svým rodičům se přijel vyléčit. V Praze zanechal hodnou ženu se třemi dětmi. Vašek - majitel statku, odmítl se svým bratrem mluvit. Za nějaký čas Petr zemřel. Přesto mu Vašek ani jeho manželka na pohřeb nešli. Poslali pouze své děti, aby lidé ve vesnici neřekli, že nikdo ze statku nešel.

ZÁVĚREM:

Všechny povídky ukazovaly nedobré vztahy v rodině a život chudší části lidu, jen povídka Do Prahy na pouť ukazovala jakousi "lásku" k rodičům. Ostatní byly o neshodách a hádkách, výčitkách dětí vůči dospělým či neúctě ke stáří. Vyskytuje se zde vesnická tématika, často i jakýsi "život člověka v souladu s přírodou". Z formální stránky je zde využíváno rozsáhlých popisů postav.
Knížka se mi moc líbila.