Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj se odehrává ve 2. polovině 19. století na Českomoravské vysočině v zapadlé vesnici Studenec. Autor zde vytvořil postavu morálně silného člověka-vlastence, faráře, který se i ve stáří uchoval schopnost starat se o lidi v drsném nehostinném kraji.
Stařičký farář Kalous žil v zapadlé horské osadě padesát let. Znal zde každou lidskou duši, radosti i trápení obyčejných lidí mu nikdy nebyly lhostejné, všem se snažil pomáhat. Ke konci svého života si nepřál nic jiného, než aby mohl zemřít mezi svými farníky. Na faře hospodařila jeho sestra Kristinka, dnes už také stařenka. Nejčastějšími společníky faráře byli učitel Pondělníček a kaplan Letošník. Pondělníček se neustále snažil dostat se blíže městu, protože měl syny na studiích. Kaplan Letošník nechtěl opustit faráře, kterého práce již velmi zmáhala, ale i on toužil po odchodu. Na žádost své matky přece jen zažádal o přeložení a bylo mu vyhověno. A tak ztrácí farář jednu jistotu za druhou. Kristinka se zranila pádem ze schodů a poté zemřela. Domácnost po ní vedla její dcera Rézinka. Její syn prokop studoval na kněze, farář Kalous se těšil, že z něho bude mít pomocníka. Prokop měl však velmi chatrné zdraví a drsné podnebí v Studenci by mu ještě přitížilo. Kalous se s těžkým srdcem rozhodl, že půjde do penze. Nechtěl se však s tímto krajem rozloučit navždy, a tak přijal nabídku sousedního faráře, aby se k němu přestěhoval. Před svým odchodem pomohl ještě učiteli Pondělníčkovi k přeložení ze Studence. Když farář Kalous opouštěl faru, byl velmi rozrušený. Když vycházel ze dveří fary, aby s rozloučil s lidmi, klesl k zemi a krátce poté zemřel. Vyplnilo se mu tak jeho přání, zemřel mezi svými.

HLAVNÍ POSTAVA:

farář Antonín Kalous - upřímný, starostlivý a laskavý člověk, který pomáhal všem vesničanům

AUTOR POUŽÍVÁ:

Personifikace - ...ustarané, skloněné baráčky, přehlíží celou kotlinu...
Zastaralá slova - zahlížet uměl - uměl se mračit - I já byl odjakživa vejchodnej - dobrý chodec
Podrobný popis přírody i lidí - ...druhý kněží byl malinký, skrčený. Hlavu měl skleslou a kvadrátek mu zapadl skoro k uším; kštice na skráních i v týle měly barvu starého již zažloutlého sněhu, obličej byl rozvlněn velkými vráskami.

CITÁT Z KNIHY:

Farář Kalous se odšoural od otevřeného okna na pohovku; opřev se o lenoch, díval se vzhůru, kde břečťanové mraky víc a více mizely v temnu. Myslil, nemyslil.
Bylo mu, jako by při hlubokém šumu velkých hvozdů tiše, volně plul vesmírem. Kam? Jak daleko?
Sklonil hlavu a hleděl do šerého pokoje, v jehož tichu jen hodiny žily... Zdálo se mu, že každou chvilku musí zacupati kroky Kristinky, přibíhající ze dvora.
Těžší kroky zaduněly na síni a v temnu otevřených dveří se ozval Rézin hlas:
"Račte se podívat, pane strýčku, koho vedu."
Přimhouřil oči a díval se do tmy; nepoznával.
"Pochválen buď Pán Ježíš - dobrý večer -" a host vykročil o krok, o dva.
"I propánaboha - Prokůpku - hochu -" radostí se chvěje, zajektal stařec. Honem vylezl a již ležel v Prokopově náruči.
"Přišel jsi potěšit starého člověka - díky, díky -" a stará hlava se chvěla na mladých prsou, jež vetché ruce objímaly.

Čtenářský deník	-	Kalibův zločin, Kalibův zločin (2), Kalibův zločin (3), Kalibův zločin (4), Kalibův zločin (5), Kalibův zločin (6)
	-	Konec života (Výminkáři)
	-	Na lepším
	-	O ztraceném ševci
	-	Pantáta Bezoušek, Pantáta Bezoušek (2)
	-	Povídky I.
	-	Povídky K. V. Raise
	-	Skleník
	-	Výminkáři, Výminkáři (2)
	-	Zapadlí vlastenci, Zapadlí vlastenci (2), Zapadlí vlastenci (3), Zapadlí vlastenci (4)
	-	Západ, Západ (2)

Čítanka	-	Il divino Boemo (Povídky o českých umělcích)
	-	Kalibův zločin, Kalibův zločin (2), Kalibův zločin (3), Kalibův zločin (4)
	-	Koleda (Ze srdce k srdcím)
	-	Moc umění (Povídky o českých umělcích)
	-	Pantáta Bezoušek, Pantáta Bezoušek (2)
	-	Štědrý den (Ze srdce k srdcím)
	-	V boudě
	-	Vyhnanec (Povídky o českých umělcích)
	-	Zapadlí vlastenci, Zapadlí vlastenci (2), Zapadlí vlastenci (3), Zapadlí vlastenci (4)
	-	Západ, Západ (2)