Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• realistický román

Obraz života venkovských učitelů a farářů v krkonošském podhůří v polovině minulého století.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

RAIS, Karel Václav. Zapadlí vlastenci. Vyd. 12. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 1970, s. 263

FORMA:

17 kapitol, poznámky vydavatele (objasnění některých slov, přiblížení míst)

OBSAH:

Karel Čermák přijíždí do krkonošského Pozdětína, aby tam nastoupil jako učitelský pomocník. Ubytování má u učitele Václava Čížka a jeho ženy. Oba ho přijmou moc pěkně. On jim vykládá, že mu před šesti týdny umřel dědeček, a proto musel odejít z jeho školy, kde mu pomáhal, a najít si nové místo. Tatínka ani maminku už nemá. Dědeček a babička chtěli, aby studoval, ale když mu chyběl rok do konce, dědeček se roznemohl a Karel musel ze studií odejít.

Druhý den jde Karel s Václavem do kostela. Protože umí hezky hrát i zpívat, přenechají mu hru na varhany. V kostele také poprvé uvidí Albinku - neteř panny Pepičky (farářova hospodyně). Po mši zajdou na faru, kde se seznámí s panem farářem Stehlíkem.

Když se vrátí domů, půjčí mu učitel zápisky o svém životě - Život školního pomocníka Věnceslava Čížka v Pozdětíně. V první kapitole líčí svoje dětství. Mimo jiné měl rád muziku, proto hrál na různé nástroje a chodil po kraji s kapelou.

Později se Karel dozvídá něco o Žalákových. Ti mají jediného syna Lojzíčka, pro něhož nastřádali spoustu majetku. On se ale zbláznil do krásné posluhovačky z Prahy a oženil se s ní. Teď ale Lojzíček začal churavět a vypadá to, že dlouho žít nebude. Staří si zoufají, že všechno, na co léta dřeli, připadne takové světoběžnici.

Pomocník si pak šel znovu číst učitelovy paměti. I dověděl se, jak šel Václav do služby do Němec. Pak doma nějakou dobu po muzice chodil a taky se na čas dal v Náchodě na hodinářství. Tam se seznámil s Márinkou - dcerou hospodského. Už to vypadalo na svatbu, ale Václav dostal zápal plic a musel domů. Když se uzdravil, psal Márince, ale ta mu neodpověděla. Tatínek pak Václava přemluvil, aby se vrátil do školy - že se jednou může stát preceptorem (= domácí učitel).

Karel jde na mši opět hrát. Po ní mluví s kostelníkem a vyptává se ho na Kostelec, kde kostelník dříve kaplanoval u faráře Čermáka. Dolejš vzpomíná, že na faru přišla nějaká dívka z Čermákova příbuzenstva - Liduna - a velmi ji chválí. Přijde Albinka, aby Dolejše popohnala, že na něj čeká oběd. Pomocník pak píše babičce, jak se má a připojí i poznámku o tom, co se dozvěděl o Liduně.

Následuje třetí kapitola o učitelově životě. Ve 22 letech se začal učit. Po škole získal místo pomocníka v Pozdětíně, ale místo bylo špatně placené a tatínek ho musel podporovat. Někdy po třicítce si vzpomněl na Márinku a pokusil se dozvědět něco o jejím osudu. Vzala si jeho kamaráda, ale věrná mu moc nebyla a ani její hospoda jim štěstí nepřinesla - skončili jako podruzi. Učitel se oženil s Toničkou, dostal chalupu a kromě práce si založil i malé hospodářství. Po letech, když starý odešel do důchodu, převzal hlavní učitelské místo.

Čížek se chystá za synem Václavem do města a pomocníkovi přijde pozvání z fary, aby se stavil na oběd. Pomocník před spaním přemýšlí o Albince a snad se mu o ní i zdá. Ráno opět hraje na mši a před obědem zaskočí do světničky a pověsí si maminčin obrázek na zeď. Pak se staví za rychtářem, ale zdrží se jenom krátce. Pak už je konečně čas jít na faru.
Tam se ho trochu vyptávají na rodinu a Karel přiznává, že farář, u kterého byl kostelník, byl dědečkův bratr. Pepička se taky dovtípí, že Lidunka byla Karlova maminka a on jí to dosvědčí.
Farář Čermáka pohostí "ambrózií" (vepřová s hráškem). Při obědě po sobě začnou mládenec a Albinka pokukovat a je jim dobře. Pomocník pak sedne ke klavíru a hraje a zpívá až do večera.

Bylo pondělí a pomocník i učitel začali vyučování. Děti se však scházely jen postupně a s různým přístupem. Před poledne mají chvíli pauzu, v níž Čížek a Stehlík zaníceně debatují o Češích a vlastenectví. Lojzík Žalák zemře a farář jde vyjednávat k jeho vdově, aby nechala alespoň něco z jeho majetku starým. Učitel a pomocník se opět věnují žákům.

Plynou další dny. Karel se jako muzikant zúčastní Žalákova pohřbu. Zjistí, že vdovu po něm zná ještě ze studií a že i ona ho poznala. Albince je to líto a trochu na ni žárlí.
Pomocník nemůže dostat Albinku z hlavy a trápí se tím. Odhodlává se, že si nebude dělat žádné naděje, ale moc úspěšný není.

Už je březen. Za farářem přiběhne chlapec od Marynků, aby zašel za tatínkem, že je mu "ouzko". Farář vyrazí a najde pana Marynků ve strašném stavu. Přemluvil svoji ženu, aby šla jednou pašovat místo něj, když on nemůže a ona už je o moc déle pryč, než by být měla. Marynků se o ni hrozně bojí, že tam snad někde zemřela. Farář ho kárá, že je velký hříšník a že snad ho Bůh trestá za jeho činy. Marynků běduje, že by všechno udělal, jen kdyby se mu žena vrátila. V tom Marynková vkročí dovnitř a omdlí. Farář se o ni postará a pak teprve se vrací na faru.

Karel se činí v učení a mezitím přemýšlí, jak by Albince řekl, že ji má rád. Blíží se pašije a někteří navrhují, aby "evandělistu" zpíval místo starého Škmořila mladý a nadaný pomocník. Škmořilovi je to líto, protože tento úřad už má 40 let. Jde tedy napřed za panem farářem, pak za učitelem, ale nakonec se musí domluvit s pomocníkem. Ten ho vyslechne, a protože je hodný, přenechá mu "evandělistu" a sám se spokojí s Jidášem.

O něco později se Karel střetne na faře s Albinčiným tatínkem. Ten ale okomentuje jeho preceptorský stav jako příliš hubený. Pomocník je sklíčen a kvapně odchází. Ještě se potká s Albinkou, jež mu poví, že na čas odjíždí s tatínkem, ale že snad se uvidí, až přijdou hrát do Větrova.

Před zábavou se ještě Čížek s Karlem staví u učitele Hádka. Hádkovi mají tři dcery a nejstarší Bábi po pomocníkovi trochu pokukuje. Čížek se však brzy omluví, že musejí jít hrát.
Muzika se ale nakonec vyvede jinak, než by si pomocník představoval. Albinka je v jednom kole, on žárlí a odmítá si pro ni jít, aby ji taky provedl. Nakonec tančí jenom jednou se Žalačkou, která si ho ukořistí při volené polce.

Doma pomocník konečně vypráví učiteli i jeho ženě, že maminku svedl nějaký panský hejsek a pak ji opustil. Ona pak šla do Prahy vydělávat a jeho nechala u prarodičů. Těžce pracovala a nakonec zemřela na zápal plic. Čížkovi pomocníka vyslechnout a jemně ho podpoří, aby se tím tak netrápil.
Pomocník další den vyhlíží v kostele Albinku, ale ta tam není. Zato přišla Žalačka. Po cestě domů však Albinku potká. Chvíli si povídají o té nešťastné muzice. Albinka mu vyjeví, že na tancovačku šla jen kvůli němu a že ji mrzela jeho nevšímavost. Pomocník se konečně odhodlá a přizná se, že ji má rád. Ona mu vyznání oplatí a poprvé se políbí.

Žalačka začne Karlovi nadbíhat a snaží se ho uhnat. Pomocník se jí vyhýbá. Až za ním konečně pošle oficiálního "dohazovače" s nabídkou sňatku, ale Karel ji odmítne, přestože by to pro něj byla "partie".

V Pozdětíně uspořádají českou besedu, na které se pomocník svými schopnostmi obzvláště vyznamená. Špatně to však skončí, když Žalačka ze žárlivosti nadhodí před Albinčiným tatínkem, že se o jeho dceru uchází chudý a nemanželský pomocník. Farář se ho však přede všemi zastane.

Starý Podzimek jinak nedá, než že Albina se musí sbalit a že si ji odveze. Farář mu to rozmlouvá, ale starý nepovolí, až se i farář zatvrdí a nechce o něm víc slyšet. Albinka odjede a Karel chodí jako tělo bez duše. Žalačka za ním i nadále běhá, ale on ji ignoruje.

Díky Pepičce si může Karel s Albinkou alespoň psát - ona je na učení v Praze. Karel jde opět hrát na besedu, tentokrát německou. Náhodou se tam setká se svým otcem - Karlem Tarantem. Ten je po mrtvici, a když zjistí, že v Karel je jeho syn, udělá se mu opět zle. Ale mluvit se s ním nechce.

Čížek, Čermák a Stehlík se vypraví do Prahy. Vyzvednou i Albinku a jdou se podívat na hřbitov, kde má být pohřbena Karlova maminka. Její hrob už však dvakrát od doby, kdy byla pochována, změnil majitele. Karel je velmi nešťastný, ale Albinčina přítomnost mu dodává útěchu.

Po jejich návratu z Prahy se rozkřiklo, že mladý hrabě Vladimír začíná jezdit po vizitacích a chce navštívit i Pozdětín. Mezitím se staví na faře Podzimek a konečně povolí, že Albinku pošle zpátky na faru.

Hrabě přijede a účastní se zkoušky učitelových svěřenců, kteří velmi dobře obstojí. Poté na faře dostane na oběd ambrózii. Hrabě mluví s Čermákem a přislíbí mu školu v Milovech a ten, celý šťastný, děkuje. Škola znamená, že si bude moct zařídit vlastní živnost a vzít si Albinku.

ZNAKY:

Zdůrazněné obyčejné "zapadlé" vlastenectví učitelů, farářů i prostých lidí, kteří na venkově nalézají národní kořeny v hudbě i besedách. Košaté popisy rozličných osudů lidí, kteří žijí na vesnici a různým způsobem se vypořádávají se životem. Otázka nemanželského původu a jeho dopadu na lidský život. Nelichotivý popis některých pánů - Tarant svedl Karlovu maminku a opustil ji, s vlastními dětmi se nesnášel a po mrtvici se přidržel mladičké zpěvačky.

CITÁT Z KNIHY:

"Nic neříkáte - či vám to bylo jedno?"
"Co?"
"Že jsem tak dlouho nemohla přijít."
"Tak jako vám," odpověděl napodiv odhodlaně.
Albina sklopila oči a chvilku mlčela.
"Odešly jste, ani jsme vám nemohli dát dobrou noc," vyčítal.
"Však vy dobře víte proč," trpce odvětila a poobrátivši se hleděla do dolu, do jehož bledého osvětlení padaly dlouhatánské stíny stromů na návrší.
"Nevím, jak bych věděl?"
"To je tím horší, myslila jsem, že jste to udělal schválně, navzdory, ale teď vidím, že jste na mne ani nepomyslil!" pohlédla naň, ale hned zase hleděla do dáli.
Pomocníkovi se chvěly nohy, srdce prudce bilo, pod čelem šumělo.
"A vy nic? Vy jste - vy jste si při tom všem na mne pomyslila?" zajíkal se a zvláštně to slovíčko "mne" šlo mu těžko z hrdla.
"Vy nevíte, proč jsem tam chtěla a proč jsem přišla, viďte že ne?"
(...)
"Ještě jste mi neodpověděl," pravila a pohlédla naň zpod víček.
"Proč byste tam chodila? Vždyť jste sama povídala, jak si ráda skočíte!"
"To ráda, tuze ráda - ale ještě pro něco."
"Pro toho brejlatého, viďte?"
Smějíc se, opět asi o tři kroky couvla.
"To byl Nečásků, je můj druhý bratranec. Povídal, že se na vás trochu pamatuje, byl ve školách za vámi."
"Ale žádný si mne nevšiml."
"Co byste si z toho dělal. A kvůli tomu, myslíte, že jsem tam šla?" a zase se smála.
"Tak kvůli komu?"
"Kvůli komu - kvůli panu pomocníkovi z Pozdětína, který si mne za to celý večer ani nevšiml," vybuchla lítostivě.
(...)
"Albinko, vy si nemůžete pomyslil,jak vás mám - rád!"
(kapitola 11, str. 165)