Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Autor věnoval toto dílo učitelům, národním buditelům a v neposlední řadě také kněžím, kteří neúnavně pracovali za velmi těžkých podmínek v zapadlých horských vesničkách pro národní uvědomění. V "románu bez hlavního hrdiny", jak bývá dílo často označováno, se K.V.Rais navrací ke čtyřicátým letům minulého století, tedy k době národního obrození. Román byl ve své době velmi oblíben, o čemž svědčí přes třicet jeho vydání.
Hlavním pramenem byly Raisovy zápisky Věnceslava Metelky, podučitele v krkonošských Pasekách nad Jizerou (Pozdětín) u Vysokého nad Jizerou (Větrov).
Karel Čermák měl už odmalička těžký život. Otce nepoznal, maminka mu brzy zemřela. Vyrůstal u dědečka, který byl učitelem v Lánech. Když dědeček zemřel, byl z finančních důvodů nucen zanechat studia učitelského ústavu v Jičíně, a nastoupil na místo učitelského pomocníka (preceptora) v Pozdětíně.
Do Pozdětína se Karlovi vůbec nechce, dostane se mu však milého přijetí od řídícího učitele (principála) Čížka, faráře Stehlíka i od všech sousedů, a to mu vyžene všechny chmury z hlavy. Poznává, že i zde jsou lidé vzdělaní, a že vesnička žije čilým kulturním životem (hrají se ochotnická představení, "muzicíruje se" na faře, ve škole, i v kostele).
Na faře se mladý preceptor seznamuje s Albínkou, farářovou neteří, a vzplane k ní láskou. Albínka jeho city opětuje. Štěstí jim chce překazit ovdovělá mlynářka Žalačka, která sama Karlovi nadbíhá. Pomluví proto Karla před starým Podzimkem z Větrova (otec Albínky), který pak pohoršen pošle dceru do Prahy. Milenci si s pomocí panny Pepičky (teta Albínky) našli cestičku, aby si mohli alespoň psát.
Při besedě v Milově, která je pořádána na počest nastolení mladého hraběte Vladimíra, se Karel dozvídá skutečný příběh své maminky a poznává zde i svého otce Karla Taranta, inspektora na penzi, který jeho maminku svedl a opustil. Když inspektor, po Karlem přednesené písni "Kde domov můj" zjistí, že mladý zpěvák je jeho synem, je sražen záchvatem mozkové mrtvice.
Karel upoutal svým nadáním i mladého hraběte Vladimíra, což mu později dopomohlo ke štěstí.
Brzy nato, přesně na svatého Václava (28. září), se pozdětínští vlastenci – farář, učitel a Karel – vypravili do Prahy. Navštívili mnoho památek, přesto byli Prahou trochu zklamáni, neboť téměř všude slyšeli jen němčinu. Karel se v Praze setkal také s Albínkou, která se pak o Vánocích vrátila domů do Větrova.
Při vizitaci ve škole, které se účastnil i hrabě, byl Karel na farářovo doporučení jmenován učitelem v Milovech. Nakonec se se všemi usmířil i pan Podzimek a svolil ke sňatku Karla a Albínky.

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Musím popravdě přiznat, že tato kniha nebyla zrovna "má krevní skupina", ale o to víc jsem možná ráda, že jsem ji dočetla...

CITÁT Z KNIHY:

"Ano, Čech jsem, to mou slastí, slavnou honosím se vlastí!"

Čtenářský deník	-	Kalibův zločin, Kalibův zločin (2), Kalibův zločin (3), Kalibův zločin (4), Kalibův zločin (5), Kalibův zločin (6)
	-	Konec života (Výminkáři)
	-	Na lepším
	-	O ztraceném ševci
	-	Pantáta Bezoušek, Pantáta Bezoušek (2)
	-	Povídky I.
	-	Povídky K. V. Raise
	-	Skleník
	-	Výminkáři, Výminkáři (2)
	-	Zapadlí vlastenci, Zapadlí vlastenci (2), Zapadlí vlastenci (3), Zapadlí vlastenci (4)
	-	Západ, Západ (2)

Čítanka	-	Il divino Boemo (Povídky o českých umělcích)
	-	Kalibův zločin, Kalibův zločin (2), Kalibův zločin (3), Kalibův zločin (4)
	-	Koleda (Ze srdce k srdcím)
	-	Pantáta Bezoušek, Pantáta Bezoušek (2)
	-	Štědrý den (Ze srdce k srdcím)
	-	V boudě
	-	Vyhnanec (Povídky o českých umělcích)
	-	Zapadlí vlastenci, Zapadlí vlastenci (2), Zapadlí vlastenci (3), Zapadlí vlastenci (4)
	-	Západ, Západ (2)