Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedná se o dvě autobiografické novely spisovatele a rabína Karola Sidona. První kniha vypráví o jeho dětství, druhá navazující je o jeho dospělosti. Sen o mém otci je z roku 1968 a Sen o mně z roku 1970.

Sen o mém otci je z dětství Karola Sidona, který pochází ze smíšeného manželství. Otce, který byl Žid a zemřel v koncentračním táboře, nikdy nepoznal, protože byl odveden, když byl Karol velmi malý a matka se na radu příbuzných a známých až do konce války i s chlapcem ukrývala na venkově. Kniha je rozdělena na několik částí, v každé vzpomíná Sidon na určitý úsek svého dětství.
V prvé části vysvětluje, kdo byli jeho rodiče. Po skončení války se matka se synem uchýlila do Prahy, ale chlapec byl malý, neměl žádné sebevědomí, matka si myslela, že trpí tím, že je napůl Žid. Našla mu domácího učitele pana Stamice, který mu namluvil, že jeho otec pocházel ze staré šlechtické rodiny a Karol je tedy také šlechtic. Tím se jeho sebevědomí mezi spolužáky značně pozvedlo. Tento strýček mu zastupoval mrtvého otce, kterého Karol celé své dětství ve svých myšlenkách hledal a jehož obrazu se svěřoval se svými myšlenkami, ale zejména se svými průšvihy. Pan Stamic měl velmi bouřlivý život, o kterém malému chlapci dokázal poutavě vyprávět a byl to také on, ke kterému se Karol uchýlil, když poprvé utekl z domova.
Druhá část - Žákovská knížka - je o jeho školních letech. Jako žák se celkem dobře a lehce učil, ale jeho maminka uznávala pouze jedničky, případně jedna mínus. Ostatní známky měla za špatné a protože byla velmi hysterická, nejenže Karola velmi surově bila za každou horší známku, ale plakala, že ji chce svými známkami ze školy zabít, skákala s ním z okna, říkala mu nýmand, že se dostane do polepšovny apod. Karol, který ji měl velmi rád, z ní měl nejen respekt, ale strašně se jí bál. Pochopitelně se stalo, že dostával špatné známky a s kamarádem vymysleli, že si je ze žákovské knížky budou vymazával a přepisovat za dobré. Kamarádovi to vycházelo, ale Karol jednou stránku protrhl. Tak strašně se bál maminky, že vymyslel lež a řekl, že si paní učitelka žákovskou nechala a ve škole zase řekl, že ji má maminka. Ta se každý den po knížce ptala, ale Karol statečně zapíral. Aby ji nenašla v tašce, schoval ji do sklepa. Jednou bylo zle, když maminka šla do školy se po žákovské knížce ptát paní učitelky. Karol musel znovu lhát a aby se zachránil, řekl, že paní učitelka si knížku vzala a už mu ji nevrátila. To řekl učitelce do očí a ta ho odvedla před ředitelku. Tam byly všechny tři - maminka, učitelka i ředitelka, ale on setrval. Maminka byla velmi nešťastná, nevěřila mu, co říkal, bila ho, vyhrožovala, ale nic nepomáhalo. Vymyslela tedy nejtěžší zkoušku, Karol se musel postavit před obraz mrtvého otce a přísahat, že nelhal. Karol tedy přísahal, ale nebral to jako křivou přísahu, ale jako jedinou možnost, jak se před maminkou zachránit. Nikdy se nepřiznal, ani když maminka klekla a prosila ho za odpuštění, že mu nevěřila.
Třetí část - Sen o mém otci - je o nové rodině Karola. Jeho matka se znovu provdala za svého dřívějšího nápadníka, majitele činžovního domu Pepíka Fuchse a narodily se jim dvě děvčátka. Maminka byla velmi přísná nejen na Karola, ale velmi přísně hlídala i nového manžela. Ten se rád zapomínal u jiné sukně, ale doma byl velmi tichý a výchovu nevlastního syna přenechal na manželce.
Jednou, to bylo Karolovi asi 9 let, maminka zjistila, že rád žmoulá v puse papír. Dělal to, i když mu to zakázala, a tak potom, co ho zfackovala, vynadala mu do nýmandů, zfackovala ho, hrozila polepšovnou a nic nepomáhalo, skutečně volala do polepšovny a domluvila se s panem ředitelem, že tam syna doveze. Ani když prosil, že už to nikdy neudělá, to maminku neobměkčilo a šla s ním nakupovat nové oblečení. Když přicházeli k domu, viděli z dálky chlapy, jak nasedli na auta a odjeli. Sousedka říkala, že byli z polepšovny pro Karola a maminka se ustrnula a řekla, že to s ním ještě zkusí.
Maminka získala provdáním příjmení Fuchsová a tatínek, jak mu Karol říkal, si přál, aby i vyženěný syn nesl jeho jméno, že ho tedy adoptuje. To Karol za žádnou cenu nechtěl, ne proto, že by myslel na zemřelého tatínka nebo nového otce neměl rád, ale nové příjmení Fuchs nebylo tak zajímavé jako příjmení co nosil - Sidon. Ani výčitky a hrozby maminky nebo výčitky nového otce, že ho nemá rád, ani urážky s ním nepohnuly. Když už bylo po všem, mamince to bylo líto, že tolik na Karola tlačila s adopcí a jednou, když spolu myli nádobí, se mu svěřila, že se jí zdálo, že se tatínek Sidon vrátil a v Terezíně se spletli. Jako vždycky to byl předem promyšlený nátlak - jak se ukázalo, chtěla, aby se Karol rozhodl, jestli by v tom případě zůstal s ní nebo s pravým tatínkem. Karol, aby se z toho dostal, vymyslel, že by obě rodiny bydleli vedle sebe, on pochopitelně s tatínkem Sidonem a maminka se svou novou rodinou. Dál vymýšleli, jak se budou navštěvovat, jak si rozdělí nábytek, a tak. Potom se najednou otevřely dveře a v nich stál ... člověk podobný obrazu tatínka Sidona - jeho bratr Willy.
Podruhé volil Karol již jako dospělý ve snu. Přišel otec a musel volit mezi ním, manželkou a dvouletou dcerou Káťou; a volil jeho.

Sen o mně je vyprávění již z dospělosti Karola Sidona. Vyrovnává se zejména se svým vztahem k matce, které se celý život bál, kterého ovládala svými hysterickými výstupy, bitím, vyhrožováním sebevraždou.
Jednou zase utíkal z domova, bohužel na podzim, kdy již byla zima. Spal pod stromy, jedl jablka, a vzal si za cíl, že přejde hranice. To v té době nebyla věc jednoduchá a pokud by ho chytili, vězení by ho neminulo. Přemýšlel o tom, co rodiče a sestry řeknou a udělají, až se dozví, že emigroval. Bylo mu ale zima, měl hlad a každý, koho potkal, věděl, že chce emigrovat, i když on mohutně zapíral. Nakonec v hostinci zavolal domů a tatínek si pro něj přijel.
Když se dostal do let, kdy kluci koukají po děvčatech, vyhlídl si Dagmar, starší spolužačku ze školy. S ní se mu to ale nelíbilo, proto hledal dál a našel Marii. Po prvních nesmělých pokusem o políbení to vzdal i s ní a zadíval se do Anděly. Jemu bylo osmnáct, Anděle bylo šestnáct let a když řekl doma, že spolu chodí, byl z toho, jako obvykle, strašný rámus. Pro jeho rodiče to byla děvka, protože jinak by jí chození její rodiče nedovolili. Od té doby měl doma peklo, ale vytrval a když už chodili s Andělou dva roky, rozhodl se, že pojede za ní na vodu. Ani to mu rodiče nepovolili, proto znovu utekl z domova, ale Andělu na místě nenašel, protože věděla, že ho doma nepustí, proto na něj na určeném místě prostě nečekala. Karol se ale domů vrátit nechtěl, za nic na světě nechtěl přiznat porážku. Začal bydlet na chatě a rodina se nakonec smířila s tím, že se domů vrátí, pokud mu otec slíbí, že se to již nikdy nebude opakovat. K usmíření došlo a byla svatba. Narodila se jim Káťa a z hodné Anděly se stala fúrie, která poznala, že si v životě ještě nic neužila a že má co dohánět. Aby Andělu vytrhl z domácí nudy, nechal ji zapsat na FAMU, aby poznala nové tváře. Anděle se to zalíbilo, domácnost obstarával Karol a ona chodila do školy, na večírky, opatřila si přítele a páchala sebevraždy. Nebyl to život, jaký si představoval, protože se v něm pohybovala moc lidí, on, jeho manželka Anděla, její přítel Pavel a dcera Káťa.
Tento vztah je v knize bez rozuzlení, ale podle životopisu autora víme, že se s Andělou rozvedl...