Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Antoš - pracovitý čeledín, šlechetný, moudrý, posléze pán
Sylva - divoké děvče, vyzrálá žena, oddaná
Rychtářka - jeví se jako špatný, nevyrovnaný člověk, pověrčivá
Jírovcová - Antošova matka, zbožná to žena

Postavy se v průběhu vyprávění mění, vyvíjejí, vesměs směřují k lepšímu, ovšem v případě rychtářky tomu tak spíše není.

OBSAH:

Vesnický román patří mezi tzv. ještědské romány, které získaly velký úspěch u čtenářů, ale také mají své postavení ve vývoji české prózy. Zobrazují závažnou společenskou problematiku, psychologicky vykreslují postavy, dramaticky komponují děj.

Antoš je čeledínem u rychtáře, jenž náhle podlehne zhoubné nemoci. Pod nátlakem převede rychtářka celý statek na svého chytrého zetě, jenž nemůže Antoše vystát. Antoš vzpomíná na časy se starým rychtářem, když mu paní rychtářka nabídne výhodný sňatek - získá zpět statek a vyhne se vojenské hrozbě. Slibné manželství se začne ubírat jiným směrem. Rychtářka zahání své pochybnosti o manželově věrnosti zlomyslnostmi vůči svému o deset let mladšímu druhovi. Na truc přijme jako hospodyni Sylvu, s níž měl Antoš v minulosti konflikt. Je to divoké děvče, ještě zpola podobné chlapci. Tyto dvě ženštiny se paktují proti Antošovi. Po čase se rozumná Sylva přikloní na stranu Antoše. Čas plyne dál - mezi Antošem a Sylvou vzniká stále silnější vztah, rychtářka se snaží upoutat pozornost, matka ještě neodpustila synovi sňatek se "starou dámou". Po onemocnění dětí a úprku jejich matky upustí Antoš od zásadovosti a požádá o rozvod. Děj vrcholí - rychtářka proklíná Sylvu, umírá, Sylva odchází do pražského kláštera, Antoš odchází do hor za svou matkou. Jeden následuje druhého, oba opouštějí "nový život".

ZÁVĚR:

Kniha je psána čtivým jazykem, při kterém je vám na konci věty stále znám smysl sdělení. Bohatě využívá tvůrčí způsoby pro zvládnutí složitější epické látky - vnitřní monolog, obšírné vyprávění, dramatický dialog.
Antoš prodělal spoustu změn. Obyčejný, poklidný život čeledína se změní ve vypjaté žití pána plné různých typů lásky - k rychtářce z vděčnosti, k dětem přirozené, Sylvě patřila opravdová - krutosti, vypočítavosti, na druhou stranu i pochopení, soucit. Velké zvraty s člověkem obyčejně hodně zatočí.
Sylva s Antošem by pravděpodobně kráčeli dál spolu, ruku v ruce, měli by svůj převeliký poklad - silnou, pevnou lásku, která se vyvíjela pozvolna - taková je nejcennější. Ale oba smýšleli mravně, čestně, s předsudky. Proto asi pokračovali nepříliš chtěnou cestou.