Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V domě U Pěti zvonečků žila paní Nepovolná s vnučkou Xaverou. Za mlada ji přinutili se vdát, pro svou dceru pak také vybrala ženicha. Ale její manžel se domluvil s majitelem polí, že jeho syn si vezme Nepovolných dceru. Matka o tom nic nevěděla, dokud se na jejich pozemku neobjevila mrtvola mladého muže, co se sám probodl. Lidé si vymysleli historku, že se miloval s dcerou Nepovolných, ale paní matka jim nepřála, nutila dívku do sňatku s jiným. Pomlouvali rodinu, až se mladá paní z toho pomátla a v tomto stavu dcerku porodila. Proto si jí za celý život nevšimla. Stejně tak otec, jemuž dcera připomínala neštěstí jeho ženy.
Paní Nepovolná byla věrná katolička, založila Jednotu srdce Ježíšova. Jako nejmajetnější žena v kraji církvi penězi dost přispívala. Svůj majetek jednoho večera odkázala své vnučce. Prozradila jí její minulost a dala ponaučení do života. Ať se nikdy nevdává, zůstává svobodnou a chtěnou. Věděla, jak je Xavera krásná, proto ji skrývala před světem, až o Leopoldově korunovaci roku 1791 s ní vyšla ven. Začalo se jí říkat Zvonečková královna. V kostele se do ní zamiloval Leokad, syn komisaře Natterera, který si potrpěl na pořádek a dochvilnost. Byl typickým představitelem absolutismu. Bratr Klement Leokadovi jeho lásku vymlouval, přesvědčen, že Xavera je stejných názorů jako její babička. I Xaveře, pojmenované páterem Inocencem po jeho nejoblíbenějším světci Františku Xaverském, bylo s nejmladším Natterem dobře, procházeli se spolu, smáli a povídali. Nechtěla, aby chodil za jinými dívkami, chtěla zůstat navždy chtěná a krásná, jak jí to radila babička.
Princezna si svolala dámy, aby se jí představily. K závisti ostatních paní Nepovolnou s vnučkou nechala u sebe mnohem déle. Jen paní Nattererové to nevadilo. Neřešila takové věci, byla především oddanou a láskyplnou matkou svých synů. Manžel s ní zacházel jako s věcí, přikazoval, zakazoval, neděkoval. Jejího starého přítele, co do Prahy přišel vrchnost žádat o pomoc v bídě, na smrt odsoudil, nedbaje vroucného přání své ženy. A tak byla paní Nattererová odsouzena k postupnému churavění.
Xavera s babičkou u princezny domluvily, že nejlepším knězem by byl Leokad. Jeho matka se z toho vážně rozstonala, synovi radila, aby uprchl. On i bratr stali se pod výchovou otce odpůrci absolutistické vlády, typickými osvícenci. Xavera po čase začala přemýšlet, že ho již dlouho neviděla, že jí snad ani nedal sbohem, než dal se na kněžské povolání. Usmyslila si, že její rukavička mu stačila a více nepotřeboval, že po smrti matky byl velmi zoufalý. Rukavičku jí přišel vrátit jeho bratr. Dali se do řeči, ačkoli nikdy předtím o sebe ani pohledem nezavadili. Klement byl snad jediný, kdo se po Xaveře s obdivem neohlížel. Ona to věděla. Nyní se mu svěřila, jak málo toho ví, že babičku ani Inocenc ji ničemu neučili. A tak začal Klement navštěvovat dům u Pěti zvonečků, aby ukonejšil dívčinu zvědavost, jak co na světě chodí. Tím si získal přízeň pátera Inocence, aby ho nenapadlo, že on šíří o městě tiskoviny proti církvi. Jenomže páter se to dozvěděl. Xavera a Klement se do sebe zamilovali, opravdově. Xavera se vytratila v noci z domu, aby varovala svého milého, radila mu utéci. On jí ale nevěřil, poučen tím, co udělala bratrovi, že ho doporučila do kláštera. Xavera Klementa přesvědčovala o své pravdě, jak mohla, i řeznou ránu si způsobila, ale on pevně se rozhodl, že neuprchne, že ona lže. A tak rozzlobená Xavera pověděla babičce, kdo šíří po městě listy revoluční. Pak na oslavě svátku Anny Nepovolné, kde byl i Klement, přišel na něj Inocenc se zatykačem. Klement se však kupodivu zaradoval. Důvodem bylo zjištění, že Xavera nelhala, že se ho skutečně pokusila zachránit. Děkoval jí a sliboval věčnou lásku, než byl odveden.
Xavera pak jedné noci měla vidění, jak na zříceninách Klimenta popravili. Tím dosáhla stejného osudu jako její matka, do konce života se nevzpamatovala. I babička zemřela. Leokad se nadchl pro své kněžské povolání a vychoval Bernarda Bolzana. Synové Natterovi tak dostáli slovům matky, nezvítězili, ale pravdě cestu proklestili.

Čtenářský deník	-	Cikánka
	-	Černá divizna, Černá divizna (2), Černá divizna (3)
	-	Černý Petříček, Černý Petříček (2), Černý Petříček (3), Černý Petříček (4)
	-	Divousové
	-	Frantina, Frantina (2), Frantina (3), Frantina (4)
	-	Hubička, Hubička (2)
	-	Kantůrčice, Kantůrčice (2)
	-	Kříž u potoka, Kříž u potoka (2), Kříž u potoka (3), Kříž u potoka (4), Kříž u potoka (5), Kříž u potoka (6), Kříž u potoka (7), Kříž u potoka (8), Kříž u potoka (9), Kříž u potoka (10), Kříž u potoka (11), Kříž u potoka (12), Kříž u potoka (13)
	-	Lamač a jeho dítě
	-	Láska k básníkovi
	-	Námluvy, Námluvy (2)
	-	O krejčíkově Anežce
	-	Skalák
	-	Večer u koryta
	-	Vesnický román, Vesnický román (2), Vesnický román (3), Vesnický román (4), Vesnický román (5), Vesnický román (6), Vesnický román (7), Vesnický román (8)
	-	Zvonečková královna

Čítanka	-	Aforismy
	-	Černý Petříček, Černý Petříček (2), Černý Petříček (3)
	-	Frantina
	-	Kříž u potoka, Kříž u potoka (2), Kříž u potoka (3), Kříž u potoka (4)
	-	Na bludné cestě
	-	Námluvy
	-	Pán a sluha, Pán a sluha (2)
	-	Poslední paní Hlohovská
	-	Společnice, Společnice (2)
	-	Vesnický román
	-	Za májového večera, Za májového večera (2)