Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dvacetiletá spisovatelka prošla cestou od marihuany až k pervitinu a od abstinence až k anorexii. Přesto se dokázala vrátit k normálnímu životu a napsat o osudovém hledání svou první knihu - autentickou výpověď dívky, která prošla rájem i peklem drogové závislosti.

Příběh vypráví o mladičké Evě, která se učí fotografkou. Pochází ze Zlína a do školy dojíždí do Hradiště. V prvním ročníku se dostává do party, kde se nejdříve kouří jen cigarety, ale postupně se přechází i k marihuaně a také až dokonce k pervitinu. Byla hodně závislá na své mámě, oproti tomu se však neshodovala s otcem. Vše je napsáno podle skutečné události (v dnešní době je ale již autorka Karolína čistá). Prožila si velmi těžké období dospívání - pubertu, kterou si neumí spousta z nás ani představit. Stále pokračovala k tvrdším a tvrdším drogám a myslela si, že může kdykoli přestat, že ještě není úplně závislá. Poslouchali house, jezdili na párty do klubu Roxi v Praze, oblékali se tak, jak se to u nich prostě nosilo. Eva hrozně zhubla, skoro už nechodila do školy. Peníze na fet šetřila z lístků na obědy, občas vzali kamarádčině matce peníze, když nebyla delší dobu doma. Stále více se jim to líbilo. Ale chyběla jí máma, se kterou měli kamarádský vztah. Poslední den při pololetním vysvědčení jí bylo tak hrozně špatně, že se rozhodla napsat dopis. Nadepsala jej:

Dopis matce:
Maminko!
Prosím, nediv se, že Ti píšu tenhle dopis, ale musím Ti říct něco, co bych Ti do očí říct nemohla. Možná to změní Tvůj vztah ke mně, možná to změní tvůj život. Ale vo jedno Tě prosím – přečti to dokonce, bez přestávky a bez přerušení. Pamatuj ale, že Tě nechci ztratit. Maminko, moje problémy se poslední půlrok hromadily, sílily a já si připadala na světě sama. Vy jste měli svoji práci a svoje problémy, jiní totéž, a když jsem se někomu začala svěřovat, vodpověděl mi na to tak, že sám začal o svých problémech. Tak jsem to brzy vzdala. Lidi kolem mě zklamali a já jim přestala věřit. Především po zkušenosti s Andreou a Davidem. Nikoho už na světě nemám, jen Míšu, jenže vona je na tom podobně jako já, takže ji nechci zatěžovat ještě svýma problémama. Taky ve škole jsem poslední dobou zklamala, i když jsem se dost snažila, aby to bylo naopak. Jenže já vyloženě přitahuju smůlu. Nejradši bych ze školy vodešla, už si prostě nevěřím. Jen tam zbytečně zabírám místo lepším. Vedoucí mě tam nechce. Vy jste celej den v práci, už se skoro vůbec neznáme. Vlastně jsme se tím vod sebe navzájem vodcizili, a tak jsem začala rodinu hledat jinde. Venku. Ale ani ta dlouho nevydržela. Další problémy ale už nebudu rozebírat, mám jich v hlavě moc. A nevíc mě trápí, že si za ně můžu sama. Jsem prostě neschopná. Připadá mi, že jsem na nic. Nikdo mě nepotřebuje, ale já potřebuju všechny, ale místo abych to dala najevo, krčím se v pozadí a bojím se reakcí vostatních. Hodně lidí mi ublížilo, možná jsem ublížila i já jim. Nemám cíl, nemám pro co žít, nemám světlo do života, nemám elán a nepamatuju si, kdy jsem se naposledy vod srdce zasmála. Nemám sebevědomí, jsem úplně na nic. Jenže já to chci změnit. Celou dobu jsme si naivně myslela, že můj život je plnej a šťastnej, ale teď už jsem jen pesimistická a zbabělá. Mám Vás moc ráda a chci ty starý časy vrátit zpátky. Maminko, nemůžu to vyslovit. Já jsem to všechno nakonec převedla na něco jiného. Začala jsem brát drogy. Začala jsem si píchat. Ale já to tak nechtěla, přísahám. Chci se mezi vás vrátit a opět se smát. Nemyslet na drogy. Umět se sžít s problémy. Chci to umět a udělám pro to cokoliv. Prosím, pomoz mi. Sama to už nedokážu. Ale budu se moc snažit. Budeme zase spolu a bude nám hezky. Chci bejt s váma, bez vaší prokletý práce a bez mejch malichernejch problémů. Vím, že je to rána pod pás, ale já to tak vážně nechtěla. My to zvládnem. Určitě. Půjdu se i léčit, jak jsem už řekla, udělám cokoliv. Jsem teprve na začátku, takže mám velkou šanci, ale teď vím, že to dokážu. Nejsem nepovedený dítě, není to ani vina vaší výchovy, jen se toho na mě sesypalo moc najednou. Ale neodvrhněte mě teď. Dejte mi šanci. Prosím. Maminko, přála bych si, až si přečteš tenhle dopis, abys ke mně přišla, vobjala mě a řekla: My to zvládneme, neboj. Miluju Tě a chci, abys tu teď byla se mnou. Maminko, chce se mi brečet, prosím, vodpusť mi. Nauč mě znovu žít.

Tvoje Eva

Když si ho matka přečetla, domluvili se na léčení. Málem se z toho zbláznila, ale podařilo se jí to. Doma se bála, že opět začne a tak si našla kluka, který byl už také čistý. Ale jeho problémy začaly Evu znervózňovat až to všechno nezvládala a přenášela to ne do drog, ale do jídla. Začala neuvěřitelně hubnout, až ji doktor řekl, že má anorexii a že jestli zhubne ještě o 10 kg, umře. A jestli o jenom 2 kg, že bude muset jít na léčení. Když opět zhubla byla totálně na dně, rozešla se s přítelem a sama se rozhodla pro léčení.