Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• celý název: O Ludmile, babičce svatého Václava a první české svaté
• vhodné nejen pro babičky a jejich vnoučata

Příběh o životě svaté Ludmily.
Poutavě vyprávěný příběh české patronky dětem nejen přiblíží Ludmilu po lidské stránce, ale celý její život zasazuje do kontextu historických událostí oné doby. Zajímavý je i popis tehdejšího způsobu života.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Cesta v Brně roku 2019 (1. vydání). Ilustrovala Františka Vandasová. Počet stran: 71. ISBN: 978-80-7295-246-5.

STRUČNĚ O AUTORCE:

Autorka knihy je zároveň autorkou mnoha knih s náboženskou tematikou, kterou se snaží obohatit dětský svět. Když vystudovala publicistiku v našem hlavním městě - matičce Praze, byla zaměstnána v různých periodikách, jako jsou například časopis Žena a život či Týdeník televize aj. Nyní je redaktorkou Katolického týdeníku, kde začínala jako "zprávařka", zajímající se o zahraniční témata. Má tři krásné děti, jež ji bezesporu přivedly na dráhu spisovatelky, která píše dětské knížky a různé publikace o rodině. Je rovněž učitelkou náboženství, takže zkušenosti s dětmi a jejich rodiči zde jsou zjevné. Je jimi například několik Kápézetek - malých knížek plných návodů na lepší život. Dále vydala knižní tituly jako Jedeme v tom spolu, Umíš v tom chodit, Misionářka lásky (o Matce Tereze), Anežka Česká: Princezna chudých nebo také Anička a lékař a mnoho jiných, které se připravují nebo nebyly jmenovány...

O KNIZE:

Tato knížka, o které chci psát, byla vydána při příležitosti jubilea 1100 let od mučednické smrti kněžny Ludmily.

"Byl nádherný barevný podzim. Stovky vojáků doprovázely to nejcennější, co měly. Knížecí dceru. Nevěstu. Jmenovala se Ludmila."
Těmito slovy začíná formátem malá, avšak obsahem mnohonásobně větší knížka, která poukazuje nejen na život svaté babičky a kněžny Ludmily, ale také na její pohledy na věci, o které se zajímala - politiku státní i mimostátní, božstva a později i křesťanství, ke kterému se věrně hlásí a s tím spojenou vzdělanost nejen na dvoře, ale i prostého lidu.

Jak již bylo řečeno, vojáci doprovodili princeznu na Levý Hradec, kde na ni čekal ženich Bořivoj. Stalo se tak v roce 874. V této nehostinné době probíhala spousta válek a každý chtěl svou moc rozšiřovat, co nejvíce to jen šlo. Také okolo nás bylo mnoho zemí, které se ucházely o moc v naší zemi, té české a moravské. Levý Hradec byla v té době velká pevnost, opevněné sídlo, kde kníže Bořivoj žil a okolo stála spousta malých hliněných domečků zakopaných do půlky v zemi - říkalo se jim "polozemnice". V těchto podzemnicích žili lidé spolu s dobytkem a zvířaty - to proto, aby jim nebyla v noci zima a chladno. Ludmilce v té době bylo 14 let a Bořivojovi 22. Byli to mladí a krásní lidé. Bořivoj byl urostlý, statný a statečný. Svatba se tedy konala velká, krásná a bohatá. Tehdy u nás nestál ani jeden kostel, jelikož lidé vyznávali mnoho božstev a nikdy nic neslyšeli o Ježíši Kristu a jeho učení, o jeho církvi.

Brzy po svatbě se narodil syn, jenž dostal jméno Spytihněv. Když byl knížecí syn ještě malý, začala naši zemi napadat sousední Východofranská země - dnešní Německo. Proto si vzal Čechy pod sebe kníže Svatopluk, který žil a vládl na Moravě, avšak knížatům ponechal jejich území a to, aby mohli vykonávat svou práci.

Jednoho dne se Bořivoj vydal na Velkou Moravu za Svatoplukem, aby spolu jednali o důležitých věcech. Ludmila se starala o domácnost, dohlížela na služebnictvo a na všechno okolo dvora. Často byla sama a žila ve strachu, aby se jejímu manželovi a družině na cestách nic zlého nestalo. A stalo - na Moravě se Bořivoj setkal nejen se Svatoplukem, ale hlavně se sv. Metodějem, který mu vyprávěl o Bohu a o Kristu, načež se Bořivoj nechává pokřtít a šíří křesťanství i u sebe doma. Tak je pokřtěna i Ludmila a všichni poddaní, vojáci a služebníci. Nechal postavit kostel a sloužit mše svaté. Když pohané nechtěli přijmout křesťanství, vyhrožovali a konali, chtěli Bořivoje zabít, ten však utekl na Moravu a zde se modlil a shromažďoval vojsko, se kterým nakonec vyhrál boj nad vzbouřenci. Jako smírnou oběť slíbil vystavět na pražském hradě kostel a zasvětit jej Panně Marii - tak se i stalo.

Bořivoj měl s Ludmilou šest dětí - tři kluky a tři holky. Když bylo Ludmile 28 let, o svého muže přišla, po 14 letech manželství ji předešel na věčnost. Jeho nástupce Spytihněv se nyní musel hodně učit - číst, psát a bojovat, musel umět poznávat cizí země a možnosti jejich útoku, stejně tak poznávat lidi a jejich víru, ale i tu svou, to proto, aby byl dobrým panovníkem a aby dokázal svou zemi ochránit.

Její prvorozený syn se stal tedy knížetem, bylo mu devatenáct let a Svatopluk mu vypomáhal s vládou nad Čechami. Pak se oženil její druhorozený - Vratislav, který si vzal Drahomíru, ta však vůbec neznala, co to znamená brát ohledy na druhé, byla sobecká a panovačná, vše chtěla jen pro sebe.

Po smrti Spytihněva nastoupil Vratislav a jeho žena Drahomíra se tak konečně stala hlavní českou kněžnou. Měli dva syny Václava (později svatého) a Boleslava. A pak ještě další dva syny a asi tři nebo čtyři dcery. Po Vratislavovi měl jasně nastoupit Václav, i ten se musel jako kdysi strýček Spytihněv připravovat na svou vládu tím, že chodil do školy a učil se. Mnoho jej toho naučila také jeho babička Ludmila, která však již v té době byla jakousi překážkou pro Drahomíru. V knížce se píše, že Ludmila vychovala také dva syny vojáků, rytířů a služebníků své paní a své země; jmenovali se Tunna a Gommon. Tito dva sehrají v našem příběhu ještě důležitou roli.

Nyní napadali naši zemi Maďaři, kteří toužili po svém území. Napadali a plenili vesnice, brali, co chtěli, vše snědli a vypili, a nebáli se také vraždit nevinné lidi. Často musel také kníže do boje proti těmto vyvrhelům, a tak se stalo, že při jedné výpravě byl těžce raněn a svým zraněním podlehl. To bylo klukům Václavovi čtrnáct a Boleslavovi sedm let, ještě nebyli schopni vládnout, ale kdo bude panovat? Drahomíra, nebo snad Ludmila? Čeští velmožové rozhodli: Drahomíra dostane moc, vojsko, majetek a vládu, ale babička Ludmila se postará o výchovu svých vnuků. Drahomíře však velmi vadilo, že Ludmila chce žít podle desatera a ve víře vychovávat vnuky, tedy její syny. Vadilo jí, že Ludmila chce vládnout jinak, najednou jí vadilo úplně všechno, i když to tak vůbec nebylo, proto se raději odstěhovala na Tetín. Nebylo tajemstvím, že se Drahomíra chtěla Ludmily zbavit. Proto vyslala na Tetín družinu vedenou Tunnem a Gommonem, kteří svou vychovatelku a laskavou paní v noci z 15. na 16. září roku 921 jejím šátkem uškrtili. Byla to vražda bez krve. Ještě než dokonali, Ludmila jim řekla, že jim ten strašný čin odpouští.

Ludmila neměla žádný velký pohřeb. Služebnictvo se s ní v rychlosti rozloučilo, oplakali ji, pomodlili se za její duši a pohřbili ji hned vedle zdi tetínského hradiště. Legendy praví, že se nad jejím hrobem a okolo něj děly podivné věci: v noci zde svítila světla a z místa jejího odpočinku se nesla pronikavá vůně, byli zde uzdraveni nemocní...

Již za své vlastní vlády, kterou Václav vedl směrem, kterým jej učila babička Ludmila, nechal její ostatky převézt na hrad a uspořádat jí důstojný pohřeb, tím bylo řečeno, že je svatořečená. Kněz, jenž ji pohřbíval, při exhumaci těla spadl do hrobu a jaké bylo jeho zjištění, když nalezli svatou kněžnu Ludmilu po čtyřech letech v neporušeném stavu, jako by jen spala - další legenda, nebo zázrak, který se opravdu stal? V kostele sv. Jiří se konal slavný pohřeb za přítomnosti biskupa Martina.

I dnes po 1100 letech se o svaté kněžně Ludmile vypráví dětem o její statečnosti, silné víře a jistě i skvělé výchově, o kterou se zasadila u svých vnuků a před tím i u svých dětí.

VLASTNÍ NÁZOR:

Na knize se mi líbí, že je vyprávěna jednoduchou formou, aby ji opravdu pochopily i malé děti. Zároveň si myslím, že je zajímavá i pro dospělé, kteří se v ní dozvědí, jak to vlastně s tou svatou Ludmilou bylo. Neměla to v životě lehké, ale i přesto žila a sloužila nejen Bohu, ale hlavně bližním - svým i poddaným. Starala se o věci politické i věci okolo domácnosti - svatá Ludmila je pro mě vzorem správné babičky a křesťanky své doby. Byla to jistě báječná ženská.