Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• z anglického originálu Zoey Fools Around přeložila Zdeňka Rohová
  
• vydalo nakladatelství NAVA - Nakladatelská a vydavatelská agentura v roce 2003
  
• první vydání, 208 stran
  
• první díl série Making out

Chatham Island - Toto je v mnoha směrech velmi obvyklý případ. Večer 27. června se dotkla tragedie tří mladých lidí z Chatham Island, při které jeden z nich zahynul, další byl zraněn a zbývající bude pravděpodobně obviněn.
Wade McRoyan (18) zahynul, když auto, ve kterém seděl, narazilo do stromu na silnici Coast Road na Chatham Island. Druhý pasažér, Claire Geigerová (15), utrpěla mírný otřes mozku a zlomeninu zápěstí, dále pak několik pohmožděnin a odřenin. Slečna Geigerová je dcerou Burkeho Geigera, presidenta Mid-Mainské banky ve Weymouthu. Třetím pasažérem v autě byl Lucas Cabral (16), který vyvázl bez zranění. Policie udává, že Cabral vytáhl své zraněné spolucestující z vozu a vyhledal pomoc.
Policie také zveřejnila přiznání Lucase Cabrala, že toho vozidlo řídil on. Na místě přítomný policista nařídil dechovou zkoušku, která prokázala, že hladina alkoholu přesáhla povolenou mez. Slečna Geigerová byla podrobena zkoušce ve Weymouthské nemocnici. Později byl této zkoušce podroben i zesnulý. Oběma výše uvedeným byla zjištěna přítomnost hladiny alkoholu přesazující povolenou horní mez pro dospělé. Toto není jediná nehoda, která se stala ve Weymouthské oblasti, ale jako jediná otřesně zasáhla obyvatele této malé komunity čítající 300 trvale bydlících lidí, kteří žijí na tomto malém ostrově. Na Chatham Island, kde je pouze několik silnici, dosud nebyla zaznamenána nehoda, při které by někdo zahynul. Policie vznese žalobu za řízení v opilosti proti Lucasi Cabralovi. Když jsme se telefonicky spojili s Cabralem, odmítl to komentovat.

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Konec 20. století, ostrov Chatham Island (poblíž Weymouthu v americkém státě Maine)

DĚJ:

Knihu zahajují myšlenky sedmnáctileté Zoey Passmoreové na téma láska, které jsou napsány jejím písmem. Při této příležitosti vzpomíná na dobu před dvěma lety. Probíhaly poslední dny prázdnin a její přítel Jake McRoyan měl poprvé od smrti jeho bratra Wadea dobrou náladu, protože Lucas Cabral odcházel do nápravného zařízení kvůli řízení v opilosti. Když se Zoey vrací domů, potká Lucase v přístavu, kde čeká na trajekt. Nikdo z jeho přátel se s ním nepřišel rozloučit. Zoey ho na rozloučenou políbí, aniž by vlastně věděla proč, a Lucas se na dva roky vytratí z jejího života.

"Pět dní, pět mizernejch dní. Ne měsíc, nebo několik měsíců, nebo rok; ne, ani necelý týden. Pět dní." Nina Geigerová potáhla z cigarety a vyfoukla průhledný, čistý mainský mořský vzduch. "Pět. Zítra to budou čtyři a pak?"
"Hádám, že tři?" řekla Zoey.
"Dva."
"Jeden."
"A pak..."
"Start?" navrhla Zoey.
"Škola," řekla Nina a rozmačkla nezapálenou cigaretu a hodila ji směrem k popelníku. Byla alergická na cigaretový kouř, ale cigareta jí dodávala určitou image, která se jí líbila, takže kouřila bez toho, aniž by ji zapálila. Cigareta minula popelník a přistála na oprýskané šedé ocelové palubě trajektu. Vanul mírný přímořský vánek."

O dva roky později se Nina Geigerová dělí se svojí nejlepší kamarádkou Zoey o své názory na školu. Zoey stále chodí s Jakeem a jejich vztah vystihují tyto věty: "Jenom jí občas lezlo na nervy, když přemýšlela, jak mohl někdy být dnešní Jake v jejím životě. Ale většinou byla ráda, že tam pro ni Jake vždy bude."
Poklidný konec prázdnin přeruší návrat Lucase z nápravného zařízení. Ninina sestra Claire Geigerová cítí podivné zneklidnění, Jake je vzteky bez sebe, chce Lucase vypudit z ostrova a od ostatních, především od Zoey, očekává loajalitu.

"V nápravném zařízení jsme spali v boudách, tucet paland v jednom pokoji, celkem dvacet čtyři kluků. Kluk, co spal nade mnou, se pokusil otrávit tátu. Kluk, co spal vedle, prodával nějakým osmiletým dětem LSD. Podle Chathamských norem jsem byl grázl, ale moji spoluvězni nebyli nijak ohromeni. První rok jsem byl trochu naštvaný. Naštvaný na otce, že na mě byl tak tvrdý. Na Claire, že mě ani jednou nenavštívila, ani mi neposlala žádný dopis. Myslel jsem si, že alespoň tohle pro mě mohla udělat. Byl jsem naštvaný na život celkově. Ale to vás za chvíli přejde, pokud jste normální člověk. Začal jsem hodně číst. Pomáhal jsem jiným klukům s chabými pokusy se tady něco naučit. Trochu jsem dospěl. Když jsem si jednou pročítal Wemouth Times našel jsem fotku. Zoey. Zoey Passmoreová, říkal nadpis pod fotografií, na které se nervózně usmívala stojíc u trajektu. Stála přesně na tom místě, kde jsem čekal, že se se mnou alespoň jeden z mých údajných přátel přijde rozloučit. Ne, proto nejsem naštvaný. V článku psali, že je jedním ze tří weymouthských studentů, kterým byla dána možnost přispívat na stránky pro mládež. Četl jsem ty dva články, co napsala a co byly otištěny. Interview se zástupcem ředitele a legrační kritiku jídel v bufetech. Připomínka míst, co jsem znal. Ten obrázek jsem si vystřihl a přišpendlil na stěnu vedle postele. Za nějakou dobu tenhle obrázek zežloutl a vybledl, ale pořád jsem ho měl u sebe. Vlastně vůbec nevím proč, jenom jsem věděl, že se musím přidržovat jakékoli naděje, nehledě na to, jak absurdní nebo jak a kdy se vynořila. Ačkoliv to byl pouze potrhaný obrázek hezké holky, kterou jsem sotva znal.

Lucas a Zoey se na ostrově několikrát potkají a dají se do řeči, při čemž Zoey neustále trápí výčitky svědomí kvůli Jakeovi. Jednou ho dokonce pozve na snídani, na což Jake naštěstí nepřijde, ale zjistí, že se s ním bavila a vyčítá jí to. Jakeovým spojencem se stane Claire, která se ze záhadných důvodů Lucase také touží zbavit. Situaci zkomplikuje fakt, že se Zoey do Lucase zamiluje, což se jí zatím daří před Jakeem tajit.

Nina - naděje pro tento školní rok - "Naděje. Jsem plná naděje. Přetékám nadějí. Doufám, že mě budou mít všichni rádi a já budu mít ráda je a že všichni ti skvělí učitelé naplní mou hlavu užitečnými, a přesto zajímavými informacemi. Doufám, že naše družstvo bude ze všech nejlepší a pak, ano, doufám, že budu zvolená královnou juniorského školního plesu. Hurá! Doufám, že se mýlím, když si myslím, že bude škola ponurý, otravný, nudný, duši ničící peklo jako loni."

"Vítejte do džungle, máme pro vás spoustu legrace a her..." "Ne, ne, prosím, řekni, že to tak není," zamručela Nina, přetáhla si polštář přes hlavu a nahmatala vypínač rádia, aby umlčela Axla Rose. "Jak může léto skončit?" snažila se vymámit odpověď z polštáře. "Jak?" Mrkla se z pod polštáře na hodiny. "Šest dvacet pět? Proč? Proč nemůže škola začínat až v poledne? Ne, odpoledne. Pak bysme nemuseli jíst to odporný jídlo." Posadila se a bezmyšlenkovitě zírala přes pokoj. "Sešity," zařvala a nenávistně se podívala na stoh školních věcí. "Tužky číslo dva! No, ano, tříkroužkové pořadače! To není správný, to není fér, proč zrovna já, bože, proč?" Kopala do zachumlaných přikrývek a pokračovala v tom, i když už spadly z postele. Pak vyskočila a šátrala na nočním stole po krabičce cigaret. Dala si jednu do pusy popotahovala. Škola. Škola. Horor. Odpor. Hnusný jídlo. Nával těl na chodbách před hodinama. Zvonící školní zvonky. Přecpaný skříňky. Jiný holky, který mají skvělý vlasy. Učitelé, kteří monotónně povídali a povídali a povídali až vám hlava začínala pomalu klesat a oční víčka těžkla a... Bleskově se probrala. Znova si položila hlavu na polštář. Zmeškat trajekt hned první den by nebylo zrovna nejlepším počinem, jak začít školu v jedenáctém ročníku. Jedenáctý ročník. Junior. To je toho. Samozřejmě, teď když zase začíná škola, bude s Benjaminem trávit více času četbou. A možná, že si Claire najde jiného kluka. Vždyť je Lucas zase zpátky. Ne, nemá cenu radovat se předčasně. No, možná to bude občas zábava, ale pořád je to jenom škola."

Nina je zamilovaná do Benjamina, bratra své nejlepší kamarádky Zoey, který však chodí s její sestrou Claire. Claire se ale začne zajímat o Jakea, což znepokojí Benjamina i Zoey. Benjamin začíná odhalovat, proč se Claire chová od Lucasova příjezdu tak neobvykle...

"Benjamin - Lámal jsem si nad tím hlavu už od začátku, od prvních chvil, co opadl počáteční šok nad tou hroznou zprávou. Možná je to proto, že nevidím. Zrak je přesvědčující. Když něco vidíte na vlastní oči, nepochybujete, že je to pravda. Něco uvidíte a okmžitě okamžitě víte, co to je, víte, že to je naprosto skutečné, s neotřesitelnou, absulutní jistotou. Nemusíte si to nějak vysvětlovat. Netrávíte hodně času domněnkami. Sluch, čich a dokot dotek nejsou tak přesné. A když se musíte spoléhat na tyto nejisté smysly, o kterých víte, že nejsou spolehlivé, zjistíte, že je velmi těžké dosáhnout absolutní jistoty. Nechci tím říct, že fakt, že jsem slepý, ze mě dělá podezřívavého člověka, to by nebylo to správné slovo. Ale v situacích, kdy lidé, kteří vidí, mají ve zvyku jednoduše přijmout to, co se zdá očividné, já mám ve zvyku hádat, dedukovat a představovat si. Takže, když se moji vidomí přátelé dozvěděli, že Wade McRoyan zmřel zemřel v autě, kde seděli i Lucas a Claire, a když viděli tělo, viděli Claiřina zranění a viděli auto obtočené kolem kmene stromu, byl pro ně tenhle obrázek nejdůležitější. Zatímco já si to mohl jenom představit. Musel jsem si představit to auto. A představit si, jak tam sedí tři lidé. Chápete to, musel jsem si je posadit na místa podle své představy, a tak mě napadla ta otázka: Kdo seděl na zadním sedadle? Jeden mrtvý. Jeden zraněný. A jeden zcela bez zranění. Wade. Claire. Lucas. V té chvíli jsem si nemohl být stoprocentně jistý, kdo to auto řídil, ale byl jsem si skoro jistý, kdo ne. A pak se Lucas přiznal. A Claire si nemohla vzpomenout. Domníval jsem se, že jsem se mýlil. Byl jsem si jistý až do doby, než se vrátil Lucas a než jsem uviděl reakci Claire. Nevím, na co z té nehody si vpzomněla vzpomněla nebo mlhavě vzpomínala, či se domnívala, že si pamatuje. Je to člověk, který se chová intuitivně, a myslím, že teď se chová naprosto stejně. Chci věřit, že kdyby znala pravdu před dvěma lety, řekla by to. Claire je pod tou svojí chorobnou manipulativností charakterní. Kdyby si vzpomněla, nenechala by Lucase zaplatit cenu, kterou zaplatil. Musím tomu vřčit věřit. Je to jediná možnost, jak ji mohu stále milovat."

Claire si nehodu nepamatovala, protože utrpěla otřes mozku, ale vzpomínky se jí náhle začínají vybavovat. Promluví si také s otcem, který zná pravdu. Lucas se přiznal, protože Claire miloval, ale ve skutečnosti řídila ona.

Na ostrově také žije Aisha Grayová, která se sem před několika lety přestěhovala z Bostonu po negativních zkušenostech s rasismem. Christopher Shupe, mladík, který žije sám a snaží si vydělat na vysokou školu, se s ní pokouší sblížit. Aisha nechce být ovlivňována city, takže se jí do vztahu s Christopherem moc nechce, přestože se jí líbí.

"Aisha předpokládala, že když s ním nebude mluvit, tak ho to možná přestane bavit a odejde. Možná, že to dříve nebo později pochopí a dá jí pokoj.
"Tvoje máma se zdá příjemná," řekl. "Taková úplně jiná než ty. A bez urážky, myslím si, že je mnohem hezčí."
"Prosím?" ohradila se Aisha a tím přerušila své třísekundové mlčení.
"Možná je to tím, že měla pěkně udělaný vlasy, byla profesionálně nalíčená a má skvělej vkus v oblíkání." Usmál se na ni. "Ale ty se mi líbíš taková, jaká jsi - otrhaná a jízlivá."
"Fungujou tyhle ty řečičky na nějaký holky?"
"Zkoušel jsem ti dát kytku."
"Já jsem tě neprosila, abys nosil nějakou zatracenou kytku," vyštěkla na něj Aisha.
"Já vím, ale bylo to ode mě pěkný, nemyslíš?"
"Pěkný," řekla jedovatě Aisha. "Jo, to se k tobě hodí."
"Aisha znamená život." Překvapeně se na něj podívala.
"Vyhledal jsem si to ve slovníku. Víš, co znamená Christopher?"
Aisha se zadívala jinam. "Tak víš, co znamená Christopher?" opakoval.
"Nezajímá mě, co to znamená."
"Znamená to přítel."
"Ne, to není pravda."
"Eventuelně by mohlo," řekl domýšlivě.
"To si nemyslím." Teď byl ticho, sledoval na obzoru Weymouth. Aisha přemýšlela, jestli se jí ho už konečně podařilo odradit.
"Musím ti něco povědět," řekl.
Tak jsem ho asi neodradila, pomyslela si Aisha.
"Podívej se na mě a minutku mě poslouchej. Možná to nebude trvat tak dlouho, když to řeknu rychle a pak už ti dám celou cestu pokoj." Aisha se dramaticky nadechla a líně a neochotně se na něj podívala. Jeho oči byly tmavě hnědé a sem a tam se objevilo odražené světlo. "Přijde den, Aisho Greyová, kdy budem ty a já stát tady na lodi a budem se objímat a naše rty budou spojeny a oči zavřeny a nebudem vnímat, co se kolem nás děje. Ne proto, že jsi jediný černý kotě na tomhle ostrově, ne proto, že všichni čekají, že se dáme dohromady, ale proto, že když jsem tě poprvé uviděl procházet se po Exchange Street, tak jako bych zmrznul, zastavil jsem se, přestal jsem dýchat, přestal jsem myslet. V tu chvíli jsem věděl, že to kvůli tobě jsem tady na ostrově, v Maine, na planetě zemi." Přistoupil k ní blíž a Aisha si uvědomila, že ona sama přestala na chvilku dýchat. Zvedl ruku k její tváři, jako by ji chtěl k sobě přitáhnout. Cítila, jak jí těžknou víčka a podlamují se jí kolena. Pak ustoupil. "Ne, teď tě nepolíbím." Její oči se rychle otevřely a najednou se cítila ve střehu. "Ale bude to brzy," řekl Christopher. Otočil se k ní zády a odcházel. Pak najednou zaváhal, zastavil se, otočil se a řekl: "A až tě jednou políbím, tak potom tě budu líbat navždy."

Zoey a Lucas se navzdory všem překážkám dají dohromady, což se nesetká s nadšením jejich přátel.

"... jsme se jeli projet."
"Prosím? Kdo že se jel projet?"
"Jen tak, chtělo se nám," řekla Zoey.
"Kdo? Ne proč, kdo?"
Další povzdech. "Přísahej na štos biblí, že to nikomu neřekneš."
"Ty a Luc - ty a L?"
"Chtěl Big Mac."
"Jo, jasně. Chtěl Big Mac," konstatovala ironicky Nina.
"Fakt. To opravdu chtěl."
"Jo? A co dostal?"
"Nebuď sprostá."
"A sakra, pokusil se ti dát pusu?" Nina začala rychle uvažovat. Zoey a Lucas. A do háje. To by znamenalo, že by na to mohl Jake dříve nebo později přijít. Co by mu bránilo v tom, aby začal chodit s Claire? A pak by byl Benjamin volný! Ledaže by Claire ztratila o Jakea zájem, kdyby byl najednou tak snadno dosažitelný. Claire by toho byla schopná. Uvědomila si, že jí Zoey neodpověděla. "Zoey?"
"Jo."
"Políbila's ho, že jo?"
"Ne tak docela."
"Ty mrcho. Uvědomuješ si, co tohle může způsobit. A co Jake? Co fakt, že je Lucas kriminálník?" A co Benjamin? Pomyslela si. "Celý tohle uspořádání našich životů se zhroutí, protože ty si chceš zahrávat s Lucasem."

Lucas řeší spory s otcem, který se nesmířil s jeho minulostí, a chce ho poslat k dědečkovi do Texasu. Za několik týdnů se zřejmě ocitne tisíce kilometrů od Zoey.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tuto knihu jsem četla minimálně sedmkrát a myslím, že minimálně tolikrát ji ještě číst budu. Tvoří první díl mnohadílné série, ze které bylo do češtiny přeloženo pouze pět knih. Popisuje život mladých lidí na malém ostrově, jejich povahy, lásky a problémy. Poskytuje romantiku, humor i podněty k zamyšlení. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek.