Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj je zasazen do konce dvacátých a poloviny třicátých let ve Výmarské Republice, pomalu nahlodávané nacionálním socialismem.
Hlavní postavu v tomto protifašistickém románu představuje Hendrik (Heinz) Höfgen. Hendrik je ochoten udělat téměř vše pro svou kariéru. Pochází z maloměsta a svůj život směřuje k zisku slávy, moci a peněz. V prvních kapitolách se čtenář ocitá v HUD (Hamburské Umělecké Divadlo), kde Hendrik začíná od píky. Svou vůlí, talentem a cílevědomostí si získává tamní publikum. Naprosto zavrhuje nacisty a naopak zastává marxistické, bolševické názory. Chová se arogantně vůči ostatním, kteří mu nemohou pomoci v cestě "vzhůru". Jeden z herců HUD, Hans Miklas, mladý muž naprosto oddán NSDAP, Hendrika nenávidí. Při jedné roztržce Höfgen vymůže na řediteli, aby byl Hans vyhozen. Hádka vznikne z toho, že Höfgen se vyjádří o herečce Lotte Lindenthalové, přítelkyni jednoho z nacistických pohlavárů, že je "blbá kráva".
Na konci jedné ze sezón hostuje v HUD Nicoletta. Hendrik se přes ní seznámí s Barbarou, dcerou Německého tajného rady Brucknerem. Přesvědčí ji, aby se s ním zasnoubila a posléze si ho vzala. Celou dobu, co žije v Hamburku, má pochybný, sexuální vztah s černoškou Martensovou. Princezna Tebab, jak ji také říká, ho navštěvuje jako učitelka tance (stepu), oblečená v holínkách a s bičíkem. Vliv svého tchána mu vymůže hostování ve Vídeňském divadle. Roli nezvládne, přesto se za něho přimlouvá tajný rada a hlavně Dora Martinová, největší herečka tehdejšího Německa, se kterou se při hostování seznamuje. "Profesor", jak je nazýván ředitel Vídeňského, Berlínského a mnohých dalších divadel, se nechá přemluvit a nabízí Hendrikovi angažmá ve státní činohře v Berlíně. Höfgen exceluje, zvláště ve Faustovi, kde hraje Mefistofela. Tato role je mu velice blízká, nechová se tak totiž nejenom v této tragédii, ale i v běžném životě. Stává se nejpopulárnějším hercem, hned po Doře Martinové.
Při natáčení jednoho z filmů ve Španělsku se však nacisté dostávají k moci. Höfgen, nazýván jako "kulturní bolševik", má strach se vrátit domů. Zůstává v Paříží, kde přemýšlí o své budoucnosti. Vztah s jeho ženou Barbarou je již naprosto chladný. Dostává dopis od herečky Angeliky Siebertové, ženy jež ho od jeho působení v HUD milovala, ale on se k ní vždy choval povýšeně a chladně. V dopise píše, že se přes svého manžela seznámila s Lottou Lindenthalovou, jejíž muž je ministerský předseda a generál letectva, a pokud se vrátí nic se mu nestane. Vše má pečlivě promyšlené. Nejdříve se do něho musí zamilovat Lotta, aby mohl využít moci jejího přítele. Lotta si ho zamiluje. V čele Státní činohry stojí Caesar von Munck, oblíbenec ministra propagandy, jehož hry Höfgen za předešlých času naprosto ignoroval a nenechal nikdy hrát. Jedno z divadelních představení má být Faust. Do role Mefistofela je angažován jeden z "plavovlasých" němců. Hendrik cítí svou jedinečnou šanci. V roli Mefistofela může opět excelovat. Přemluví Lottu a ta svého přítele, ministerského předsedu.
Ve Faustovi se Höfgen opět tak zviditelní, že sám velký "tlusťoch" (ministerský předseda) si ho oblíbí. Stává se jeho častým hostem, což mu samo o sobě přinese slávu a peníze. Po třetí je na vrcholu.
Jeho přítel z působení v HUD Otto Ulrichs, jeden z bolševických revolucionářů, kterému velice dlouho Höfgen sliboval založení Revolučního Divadla, je zatčen a poslán do koncentračního tábora. Hendrikovo svědomí nečekaně, ale přece jen ještě existuje a za Ulrichse se přimluví a zajistí mu angažmá u Statní činohry. Nechává si tzv. "zadní vrátka", kdyby nacisté přišli o moc. Mezitím Hanz Miklas, po prvních dnech vůdcovy vlády, kdy každým dnem oslavoval, zjistil že nenáviděné osoby, jako Höfgen, opět zůstaly u moci. Prožívá obrovské zklamání, dává to najevo a jednoho dne je zastřelen gestapem. Höfgen se nechává obklopovat stejnými typy osob, jaký je on sám. Tyto osoby za každého režimu smýšlejí tak, aby je to vyneslo co nejvýš. Posledního kamaráda Ottu Ulrichse ztrácí, když je opakovaně zatčen gestapem a umučen k smrti. Ale i on před úmrtím poznal Höfgena. Po jeho smrti mu jeden z komunistů posílá Ulrichsův vzkaz, že oni zvítězí a jeho paktování s nacisty nebudou zapomenuta.

Kniha charakterizuje nacistické Německo, jeho řád, smýšlení tehdejších lidí. V tomto protifašistickém románu je hlavní postavou člověk, který hraje celý svůj život. Sám již neví, kdy dělá něco od srdce a kdy se pouze přetvařuje. Osobnosti nejsou nazývány pravými jmény, pro celkový obraz:

Ministerský předseda a generál letectva: Hermann Goering
Ministr propagandy: Josef Goebels
Dora Marinová: Marlen Dietrich
Otec Barbary Brucknerové: Thomas Mann
Sebastian Bruckner: Klaus Mann

Čtenářský deník	-	Mefisto, Mefisto (2)
	-	Útěk na sever