Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Hendrik (Heinz) Höfgen je úspěšným hercem v Hamburku, touží ale po větší slávě a po ovacích berlínského publika. Trpí komplexy ze své maloměštácké rodiny a zakazuje komukoliv, aby mu říkal jeho jménem Heinz - dnes je z něj Hendrik, slavný herec. Žije bouřlivým životem, vydržuje si černou milenku Juliettu a jisté uklidnění v jeho životě přinese až svatba s Barbarou Brucknerovou, dcerou tajného rady Brucknera. Ale v manželství není šťastný a Barbaru opouští. Poté, co se dostávají nacisté k moci, prchá do Paříže, ale brzy je mu dovoleno vrátit se zpět do Německa a díky protekci (přimluví se za něj Lotta Lindenthalová – herečka bez talentu, ale zato Göringova milenka) se konečně dostává do Berlínského divadla. Barbara se zapojuje do antifašistického boje a vydává v exilu noviny. Hendrik nechce, aby cokoliv brzdilo jeho kariéru, rozvede se tedy s Barbarou a nechává odstranit i nepohodlnou svědkyni jeho minulosti - Juliettu.
V ctižádostivé honbě za slávou se Hendrik neostýchá podřídit režimu a nečinně přihlíží politickému dění v Německu. Lichotí Lottě a oslavuje její herecké "umění", i když moc dobře ví, jaká je to mizerná herečka. Nakonec se pomocí intrik dostává až k funkci intendanta Berlínských státních divadel. Konečně má moc, peníze i slávu, ale v až tomto okamžiku si začíná uvědomovat jakou cenu musel za svůj sen zaplatit.

VLASTNÍ NÁZOR:

Musím uznat, že tato kniha mě opravdu "chytla". Možná proto, že ráda sleduji vývoj postav, jejich povah a názorů. A právě v této knize jsem mohla sledovat přeměnu Hendrika z talentovaného ale zakomplexovaného mladého herce na osobu slavnou, vlivnou a uznávanou veřejností. Své touze po slávě Hendrik klidně obětoval všechno a všechny – včetně sebe. Zaprodal sám sebe za přízeň politických špiček fašistického Německa a za slávu byl ochoten zaplatit i ztrátou vlastního názoru.
Přesto, že Mefisto je především románem jedné kariéry, zachycuje Mann ve své knize úpadek celé německé kultury po nástupu fašistů k moci. Hendrik byl vybrán jen jako exemplární přiklad toho, kam až je člověk schopen zajít, pro vlastní prospěch, ukázkou zbabělosti, prospěchářství, přetvářky a zavírání očí před skutečností.
Mannův román je lákavý také svou autobiografičností – všechny postavy jsou inspirovány skutečnými lidmi, Mannovými přáteli i nepřáteli, a jedny z nejvlivnějších osobností hitlerovského Německa - Göring a Göbbels - jsou zde nazýváni familiérními a značně nelichotivými přezdívkami Tlusťoch a Kulhavec.
Možná si řeknete, že knih o druhé světové válce už jste přečetli dost, ale Mefisto neztrácí svou aktuálnost a naléhavost ani v dnešní době, protože moc, sláva a peníze, které způsobili tak razantní změny v Hendrikově povaze, dnes hýbou světem víc, než kdy jindy.

CITÁT Z KNIHY:

Všiml si, jak se berlínské ulice změnily? Viděl hnědé a černé uniformy, prapory as hákovými kříži a pochodující mládež? Slyšel válečné písně, jež zněly na ulicích z rozhlasových přijímačů a z filmového plátna? Dbal vůdcových řečí s jejich hrozbami a vychloubáním? Četl noviny, jež přikrašlovaly, zamlčovaly, lhaly, a přece jen ještě prozrazovaly hrůzy dost? Staral se o osud lidí, které dřivě nazýval svými přáteli? Nevěděl ani, kde jsou. Snad seděli u nějakého kavárenského stolku v Praze, v Curychu nebo v Paříži, snad byli týráni v koncentračním táboře, snad se skrývali někde v podkroví nebo ve sklepě v Berlíně. Hendrik tomu nepřikládal význam, aby byl informován o těchto pochmurných jednotlivostech. "Nemohu jim přece pomoci" – to byla formule, jíž od sebe zapuzoval jakoukoli myšlenku na trpící. "Jsem sám v neustálém nebezpečí – kdoví, neprosadí-li Cäsar von Muck už zítra, abych byl zatčen. Teprve až budu sám definitivně zachráněn, budu snad moci být prospěšný i jiným!"

Čtenářský deník	-	Mefisto, Mefisto (2)
	-	Útěk na sever