Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydal Československý spisovatel v Praze roku 1962 (1. vydání). Svazek uspořádal a doslov napsal Eduard Petiška. Přeložil Karel Čechák. Ilustroval Jiří Hadlač. Počet stran: 306.

OBSAH:

Heinrich von Kleist - Zemětřesení v Chile

Svůdce jeptišky i dívka sama jsou odsouzeni k smrti, v den jejich popravy však dojde k zemětřesení, které rozboří vězení a dovolí jeptišce prchnout od hranice. Mladí milenci jsou spolu se svým dítětem jedni z mála, komu se podaří se zachránit. Von Kleist popisuje solidaritu a stírající se sociální hranice mezi přeživšími. Když se ale společně zúčastní děkovné mše, kazatel je označí za viníky katastrofy (zavinili ji svým hříchem) a dav je zlynčuje. Přežije jen jejich synek, kterého se ujímá šlechtic, jenž při řádění davu sám přišel o syna.

Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann - Rada Krespel

Autobiografický vypravěč, hudebník a jurista, se seznámí s výstředním staříkem Krespelem. Ten si například nechal postavit dům nehledící na architektonická pravidla. Především ale proslul tím, že rozebírá vzácné exempláře houslí ve snaze objevit složku, díky níž je jejich hra tak specifická, aby posléze sám sestavil housle dokonalé, nadpozemské.

Zdržuje se u něj tajemná Antonie, dívka s božským hlasem, které však rada Krespel zapovídá setkávat se s hudbou. Vypravěč se dozví pravdu teprve po její smrti: Antonie je Krespelovou dcerou z utajeného manželství s benátskou primadonou. Božskost jejího zpěvu působí jakási anomálie v hrdle, jež ji zároveň ohrožuje na životě, právě proto nesmí zpívat. Jednoho dne však radu probudí podivná snová vize: Antonie zpěvem doprovází svého milence-skladatele, kterého předtím z domu vyhnal, její hlas stoupá k dokonalosti a ona umírá. Druhý den ji skutečně nachází bez života.

Theodor Storm - Pavel loutkář
(někdy též překládáno jako Pavlík komediant)

Příběh vypráví chlapci laskavý městský rada, jenž vzpomíná na své dětství. Do města tehdy přijela loutkářská rodina Tendlerova a on, hoch uhranutý loutkami, se sblížil s Tendlerovou dcerkou. Po letech se s ní setkal v cizím městě, kde působil jako tovaryš. Její milovaný tatínek se tu neprávem ocitl ve vězení. Vypravěč Paul (Pavel) ho pomocí svých kontaktů osvobodil a dívku si vzal. Na konci vychází najevo, že je to jeho současná manželka.

Gerhart Hauptmann - Masopust

Rozmařilá manželská dvojice zanedbává plachtařské řemeslo i starost o dítě, ročního Gustíka, aby mohla hýřit. Jednou stráví zábavami den a dvě noci, a když se pozdě za tmy vracejí přes zamrzlé jezero, zabloudí. (Lampa antihrdinovy matky totiž zhasne, když lakotná stařena zemře při přepočítávání svých úspor.) Obleva způsobí popraskání ledu a oba dospělí i s děckem utonou v ledové vodě. (Obsahuje zajímavý motiv: muž v hrůze opustí rodinu a prchá na vlastní pěst na bruslích.)

Conrad Ferdinand Meyer - Plautus v ženském klášteře

Renesanční humanista Poggio vypráví vévodovi Cosimovi nikdy nenapsanou, ale skutečnou facetii (krátkou zábavnou prózu) o tom, jak na kostnickém koncilu objevil rukopisy antického dramatika Plauta.
Našel je v klášteře, který zároveň klamal lid falešným zázrakem: každá novicka dokázala nést těžký kříž tak jako zakladatelka řehole, kající se vdova. Ve skutečnosti však šlo o dutou kopii. Jakožto koncilní legát dokázal Poggio abatyši postrašit upálením za náboženský podvod, a tím ji donutil cenné spisy vydat. Navíc tím osvobodil milou svého sluhy, "barbarku" Gertrudu, jež se jako dítě slíbila Panně Marii, uchová-li její nemocnou matku naživu, a teď toho jako zamilovaná panna lituje. Uzavírá tedy s Marií smlouvu, že pokud kříž neunese, vrátí se z noviciátu do světského života - tak se i stane.

Gottfried Keller - Kovář svého štěstí

Měšťan ze švýcarské Seldwyly tvrdí, že každý si své štěstí může opatřit sám, ale není schopen pro to nic skutečně udělat: pouze si změní jméno z Hans Kabes (zelí) na John Kabys a marně se pokouší opatřit si manželku se slušivým příjmením. Poté však narazí na svého vzdáleného příbuzného, starce Litumleie.
Ten si opatřil zfalšovaný rod (i s rodokmenem a sídlem), ale nebyl schopen s žádnou manželkou zplodit dědice, a tak se rozhodne podvodně prohlásit Kabyse za svého nemanželského syna. Pokračují ve falšování rodových dějin spolu, dokud Kabys nepočne s jeho manželkou syna. Stařec pokládá za otce sebe sama, Kabyse pošle na cesty a nakonec, když se také přihlásí k otcovství, ho vyžene. Antihrdina konečně nachází štěstí v poctivém řemesle.

Heinrich Mann - Kobes

Expresionistická alegorická novela o moci, vládě a hospodářství za Výmarské republiky. Titulním hrdinou je finanční imperátor s rysy diktátora, jemuž se daří ovládnout (a sedřít) Německo; jeho identita je však zamlžená. Kobesovi vlastní pověřenci si nejsou jisti jeho existencí; on si snad vůbec neuvědomuje, že jeho motivace není altruistická.
Novela začíná vyprávěním o smrti Středního stavu, jenž (coby mužská postava) se uštval ve snaze oznámit Kobesovi jeho vítězství ve volbách a vypustil duši na schodech jeho sídla. Pokračuje příběhem, jak k němu pronikne Dáma (ta Kobese přiměje k pohlavnímu styku, aby s ním její manžel uzavřel obchod, čímž je v podstatě znásilněn svými hospodářsko-mocenskými zájmy) v doprovodu docenta filozofie a zaměstnance na oddělení propagandy Sanda. Sand, který spatří Kobese na vlastní oči, zorganizuje představení, kde přiměje děti, aby se samy vrhly do pecí - jde o počátek nového náboženství. Vzápětí je však odstraněn svým nadřízeným a musí spáchat sebevraždu.

Thomas Mann - Tristan

Estétský spisovatel se zamiluje do subtilní a krásné ženy, jež se v sanatoriu Einfried léčí s chrlením krve. Nenávidí jejího manžela a ročního syna, oba statné, obhroublé a plné života.
Na konci novely poslouchá, jak jeho milovaná hraje Tristana a Isoldu, zatímco ostatní hosté sanatoria podnikají vyjížďku na saních; v závěru její hry před ní mlčky pokleká. Nakonec ale musí prohrát ve střetu s manželem (jemuž se odváží pouze poslat dopis, nikoli mu čelit z očí do očí), a především se skutečností.

Důležitý motiv: Spisovatel Spinell tvrdí, že když paní Klöterjahnovou její nastávající manžel poprvé uviděl, zpívala v kruhu dívek kolem fontány. Její manžel oponuje, že nezpívala, nýbrž háčkovala (tak to sdělila i ona sama Spinellovi), a přitom probírala s přítelkyněmi recept na bramborové placky. Tato příhoda ilustruje vztah obou mužů k realitě.

Stefan Zweig - Strach

Průměrná měšťanka Irena si opatří milence - nikoli ale z vášně, její pohnutky jsou v podstatě plytké. Na jedné z cest od něj se však střetne s jeho bývalou milenkou, ženou z lidu, a ta ji začne vydírat. Následují týdny agonie, kdy se stupňuje její strach. Když si Irena v lékárně kupuje jed, aby mohla vykonat sebevraždu, zadrží ji její muž (jenž se z ní po celou dobu marně pokoušel dostat přiznání). Ukazuje se, že žena byla jím najatá herečka a že se pouze snažil dostat Irenu zpět k rodině.

Hermann Hesse - Studentík

Sedmnáctiletý gymnazista Karel Bauer se zamiluje do služtičky, jež se k němu chová laskavě, ale brzy se zasnoubí s někým jiným. Těžištěm novely však není první láska: Hesse popisuje Karlův studentský život - řezbaří, hraje na housle, chová zvířata, upřednostňuje staré profesory před mladšími, v zimě s ostatními chlapci uličnicky klepe na osvětlená oka, bruslí a stýká se s mladými služebnými, jež mu představila jeho mateřská patronka, služka Babetta.