Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

JAZYKOVÝ PLÁN:

Dílo je psáno prózou (vyskytují se zde i rýmy), jedná se o historické vyprávění. Obsahuje poměrně hodně přímé řeči, autor používá metafory a přirovnání.

TÉMATICKÝ PLÁN:

Děj vychází z historie, má 3 části - povídání starců, zprávy věrohodných lidí a to, co Kosmas zažil.

PROSTŘEDÍ:

Praha a okolí, Čechy

KOMPOZIČNÍ PLÁN:

Děj je chronologický, psaný er-formou.

OBSAH:

Kniha popisuje dějiny českého národa. První část je povídání starců, popisuje potopu světa, vypravuje pověsti o Krokovi a jeho dcerách Kazi, Tetě a Libuši. Líčí situaci, kdy si lid vyžádal po Libuši, aby zemi vládl muž a nástup Přemysla na trůn. Končí únosem Jitky z kláštera.
Ve druhé části vypravuje Kosmas to, co sám zažil, vše začíná výpravou Břetislava I., popisuje boje českých knížat s Němci. Tato část končí příchodem Břetislava II.
Třetí část je vypravováním důvěryhodných lidí, popisuje občanskou válku, zmiňuje některé zázraky. Končí Kosmovou smrtí.

CITÁT Z KNIHY:

"Paní naše Libuše i všechen lid vzkazuje, abys brzy přišel a přijal panství, jež je tobě i tvým potomkům souzeno. Vše, co máme, i my sami jsme v tvých rukou; tebe za knížete, tebe za soudce, tebe za správce, tebe sa obránce, tebe jediného sobě volíme za pána." Při té řeči se ten muž moudrý, jako by předvídal budoucnost, zastavil, otku, kterou držel v ruce, vetkl do země, a pustiv voly, zvolal: "Jděte, odkud jste přišli!" Ti, ještě než to dořekl, z očí zmizeli a nikdy více se neobjevili. Ale líska, kterou do země vetkl, vyrazila tři vysoké ratolesti, a to, což jest podivnější, i s listím a ořechy. A muži vidouce, co se tu děje, stáli zaraženi. On je vlídně jako hostitel pozval k snídani, vyňal z lýkové mošny plesnivý chléb a kus sýra, mošnu položil na trávník místo stolu, na to režný ubrus a tak dále. Zatímco snídali a vodu ze džbánu pili, dvě ratolesti neb odnože uschly a odpadly, ale třetí velmi rostla do výše i šíře. To naplnilo hosty ještě větším podivem a bázní. A on dí: "Co se divíte? Vězte, že se z našeho rodu mnoho pánů zrodí, ale vždy jen jeden bude panovati. Ale kdyby vaše paní nebyla s tou věcí tak spěchala, nýbrž na krátký čas byla vyčkávala běhu osudů, a kdyby nebyla pro mne tak brzy poslala, měla by země tolik pánů, kolik by příroda vydala na svět knížecích synů."