Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Svoboda v Praze roku 1972 (1. vydání tamtéž). Přeložili Marie Bláhová a Karel Hrdina, revize překladu Zdeněk Fiala a Marie Bláhová, která rovněž sestavila a napsala poznámky, stať O Kosmovi a jeho kronice i vysvětlivky a rejstříky. Zdeněk Fiala - rodokmen, vědecká pomoc; Naděžda Tichovská - technická redaktorka; Ludvík Kotek - odpovědný redaktor. Počet stran: 261.

VLASTNÍ ROZBOR:

Literární teorie

• literární druh: epika
• literární žánr: kronika
• literární forma: próza

Kompoziční plán

• rozsah díla, členění: 3 knihy, kapitoly, odstavce, řádky, věty; rozsah velký

Tematický plán

• téma, hlavní myšlenka: dějiny našeho národa, poučení z dějin
• motivy: založení českého národa, založení rodu Přemyslovců, život světců, ideál panovníka, vyvražďování rodů
• místo, čas: české země, středověk (9. - 12. století)
• hlavní a vedlejší postavy:
  • vypravěč Kosmas - moudrý, vzdělaný člověk, historik, filozof
  • bájné moudré postavy českého národa - praotec Čech, Krok, jeho 3 dcery (Kazi, Teta, Libuše), Přemysl Oráč, Lučané a jejich kníže Vlastislav, moravský král Svatopluk a další
  • světci - svatý Václav, svatý Vojtěch
  • další panovníci z rodu Přemyslovců - Vratislav II., Břetislav II., Vladislav I. aj.
• příběh (děj):
  • 1. kniha - vypraví o příchodu Čechů do naší země, o prvním odvážném vládci a o jeho dceři Libuši, která si našla manžela Přemysla Oráče, aby vládl jako muž pevnou rukou; dále si zde můžeme přečíst ve zkratce o životě Bořivojově, Neklanově, Svatoplukově, o smrti svatého Václava a životě jako bratra Boleslava Ukrutného, o dalším světci Vojtěchu nebo o Kosmově vzoru Boleslavu II.; Kosmas zde zachytil úryvky bájného vypravování starců
  • 2. kniha - v této knize čerpal Kosmas z vypravování pamětníků; píše o výpravě Břetislava do Polska a převezení ostatků svatého Víta do Prahy; jsou tady taky záznamy o středověkém mučení, které popisuje opravdu velice živě, sám je totiž zažil
  • 3. kniha - Kosmas ukazuje ideál panovníka, kterým je pro něj Břetislav II.; vypraví také o vraždění mezi Přemyslovci a Vršovci; kniha končí smrtí Vladislava I. a smrtí Kosmy samotného
• postavení autora: er-forma - vypravěč, historik

Jazykový plán

• vrstva ČNJ: spisovná čeština
• zvukové prostředky: časoměrný verš
• stylové rozvrstvení: citově zabarvená slova (panáčku; dívenky; zlosyn; padouch), archaismy (vesnice ta slove - se nazývá - Stadice; pastorek - nevlastní dítě; duchovní obcování - společenský styk; sdostatek - dostatečně; kradmo - tajně; bude obrácen vniveč - bude zničen; poklady jsou osidlem - nástrahou; Krleš - Kyrie eleison)
• pojmenování: eufenismus (byl vyproštěn z pout tělesných; život zdejší vyměnil za věčnost; usnul v Pánu), metafora (přetrhali železná pouta lásky; odevzdal syna pod řeholní křídla opata; sítěmi víry ulovil Panonii; nepřemožitelný hlad po zlatě; vpil do hrudi nesmírný žár lásky; mysl jinochova vře), přirovnání (zvěře bylo jako písku v moři nebo jako hvězd na nebi; sbíhali se k němu jako včely k úlu; dají se do hodování jako draví vlci; byli hotovi k smrti jako lesní vepři; byl plný šípů jako ježek; byli rozdrceni jako sláma; rozprchnou se jako netopýři; žili jako hloupá hovadí), personifikace (navrátil ovdovělé církvi manžela; peníze nikdy neumějí mlčeti; smrt ho uchvátila; život od něho odstoupil), epiteton (sladký spánek; oněmělý jazyk), hyperbola (byl nad nejhoršího horší; přeukrutný zločin; velepastýřské důstojenství; přebytečný císař; vítěz nejvítěznější)

Literární historie

• o autorovi:
  Kosmas (asi 1045 - 21. října 1125) byl první známý český kronikář, děkan pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace o něm pocházejí z jeho kroniky. Pravděpodobně pocházel z rodiny duchovního a navázal na otcovu kariéru. Po absolvování pražské katedrální školy studoval ve škole při katedrále sv. Lamberta v Lutychu. Považujeme ho za zakladatele českého dějepisectví. František Palacký ho nazval českým Herodotem. Poukazoval na zkažené mravy a ziskuchtivost mocných.
• inspirace dílem: Příbík Pulkova z Radenína; Kanovník Vyšehradský; Mnich sázavský; Vincentius; Jarloch; Dalimilova kronika; Alois Jirásek - Staré pověsti české; další historikové...

Literární kritika (můj názor)

Na to, že je Kosmova kronika téměř tisíc let stará, je poměrně čtivá. Kromě toho, že byl Kosmas velmi vzdělaný člověk, byl také filozof a myslitel. Proto se v kronice objevuje spousta jeho názorů a pouček o životě a výchově. Tato kniha je multifunkční, opravdu má všestranné použití. Může si ji použít historik nebo dějepisář, jenž z ní přečte něco z druhé nebo třetí knihy, kde už jsou de facto data důvěryhodná. Může si ji vzít češtinář a přiučit se jazyku ze začátku minulého tisíciletí a obdivovat nádhernou charakteristiku a líčení moudrého mnicha. Neztratí se však ani v rukou psychologa či učitele společenských věd, protože - jak jsem se zmiňovala již výše - inteligentní názory autora na jisté situace a vlastnosti budou aktuální i za dalších tisíc let.