Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Celý název díla: Putování aneb cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii

Kniha o cestě do Svaté země je popisem nejen cestování samotného, ale i zvyků a obyčejů v zemích, které Kryštof s Černínem prošli. Kryštof byl velmi sečtělý, na cestu se vypravil až po té, co přečetl v té době vše dostupné o navštěvovaných zemích, znal dopodrobna bibli, včetně např. krokové vzdálenosti mezi jednotlivými místy. Kryštof se vydal na cestu 30. června 1598, když habsburská říše byla již 5 let ve válečném stavu s Turky a on sám byl předtím účasten této války. To bylo pro něj velmi nebezpečné, ale on se po celou dobu vydával za italského kupce a mluvil italsky. Od 13. století se Osmanská říše stále více rozpínala na západ až se dostala do Vídně, vedly se proti ní křižácké výpravy, které byly jen střídavě úspěšné. Teprve v 16. století se Osmanská říše začala rozpínat i na východ a na jih. Jižní Slovensko se tak dostalo pod nadvládu Turků po dobu 150 let.
Kryštof Harant odjel s Heřmanem Černínem z Chudenic z Prahy do Plzně, odtud do Halle v Bavorsku, z Halle do rakouského Insbruku, kde v té době bylo Tyrolské panství a přes Brixen (pozdější místo pobytu K.H.Borovského) do Tridentu v Benátském panství. Odtud přes Mestre do Benátek. Z Benátek již pluli lodí na Kypr, který byl italskou državou. Ale než se vypravili na loď, museli čekat a prohlédli si Benátky, kde v té době se projíždělo 4000 gondol na Canale Grande, navštívili Chrám sv. Marka, zbrojnici, sídlo benátského dóžete. V Benátkách však pro ně bylo draho, proto odjeli do Padovy a Ferrary a vrátili se zpátky až před příjezdem lodi. Na lodi byli v přestrojení františkánů, aby na sebe co nejméně upozornili a byla to loď pro 200 lidí, pozorovali delfíny, létající ryby. Polovina posádky byli vojáci jako ochrana cestujících proti pirátům. Míjeli řecké ostrovy Korfu, Peloponés, Krétu. Kypr, jejich cílová stanice, byl obydlen Turky i Řeky, odtud se vypravili do Palestiny, ale z lodi mohli vystoupit až za doprovodu trucelmana, což byl emisar, který za ně měl odpovědnost a na druhé straně za ně vše s úřady vyřídil. Jakmile vstoupili na pevninu, Turci je hned o vše obrali, o oblečení, jídlo, peníze. Z Kypru pluli lodí do Palestiny nákladní plachetnicí na pytlích s bavlnou, dostali se do bouře. Jakmile dopluli do Svaté země, okamžitě je zase Turci oloupili. Prohlédli se město Rámu, odtud odjeli na oslech do Jeruzaléma, navštívili Boží hrob, Olivetskou horu, umyli se v řece Jordán, dál šli do Betléma.
Ve druhé knize popisuje autor cestu z Jeruzaléma do Egypta, do města Kairo, dál do pusté Arábie, k Rudému moři, hoře Sinai, Oreb a sv. Panny Kateřiny. Z Kaira jeli do Alexandrie, odtud do Benátek a domů.
Kniha je zajímavá popisem míst, které autor navštívil, popisem chování Arabů i popisem biblických příběhů do takových detailů, že to pro ateistu přijde místy až nudné čtení. Také je zajímavá tím, že Harant byl nepochybně jedním z nejvzdělanějších lidí své doby, přesto kam přišel, tam drancoval památky, aby přátelům něco domů ze svatých míst odnesl.
Autor odjel na cestu, která netrvala ani rok, ve věku 34 let, přesto radí čtenářům, aby se tam nepouštěli a když už tak lidi podstatně mladší.