Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V centru vyprávění je mladá lékařka Eliška. Ta spolu s kamarádem Slávkem a milencem Richardem působí v českém protinacistickém odboji. Jejich úkoly začínají být stále více nebezpečné a nakonec musí Eliška nadobro "zmizet", pokud nechce být zabita. Slávek oznamuje Elišce, že Richard spolu se svou ženou emigroval a dává jí instrukce jak přežít – musí si změnit jméno na Hanu Novákovou a ihned opustit město. K tomu využijí Jozu Jandu - pacienta, kterému Eliška darovala krev. Eliška tedy odjíždí s Jozou do jeho rodné vesnice Želary, aby se stala jeho ženou. Nejprve bere život vedle neohrabaného a nevzdělaného Jozy v zapadlé horské vesnici jako nutné zlo, ale postupně začíná objevovat nejen želarské ale i Jozovo kouzlo.
Eliška žije po boku Jozy až do drastického konce války, kdy při "osvobozování" vesnice Rusy Joza a mnoho dalších obyvatel Želar umírá. Poté se Eliška vrací zpět do města a do své práce, dokonce se znovu setkává s Richardem, ale její duše už patří navždy do Želar a její srdce jedině Jozovi.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato novela se stala námětem k filmu Želary, který sklízel divácké úspěchy a byl také nominován na Oscara. Film i novela jsou v podstatě totožné, takže nemůžu říct, že by jedna verze byla lepší než druhá, ale kdybych byla režisérem já a mohla rozhodnout o námětu filmu, vybrala bych si spíše prvotinu této autorky – povídkovou knihu Želary. Ta totiž obsahuje mnohem krásnější a hlavně mnohem více zasahující životní příběhy než Jozova Hanule.
Ale vraťme se k samotné knize. Většina děje se stejně jako v předchozí knize odehrává ve fiktivní vesnici Želary, která je pravděpodobně inspirována Starým Hrozenkovem, kde Legátová strávila část svého života. Snad právě proto jsou její popisy valašské krajiny a mentality jejího obyvatelstva tak skutečné a poutavé. Narozdíl od Želar se všechen děj Jozovy Hanule soustřeďuje kolem dvou lidí – mladé lékařky z města Elišky a Jozy – obyčejného, ale čistého muže z vesnice. Tito dva lidé si sami sebe nevybrali, ale ke společnému životu je donutila vypjatá válečná situace. To samozřejmě přináší mnoho konfliktů, ale postupně se začne tato nesourodá dvojici sbližovat a naučí uzavírat vzájemné kompromisy. Eliška tak paradoxně nachází k prostému vesnickému muži hluboký milostný vztah, který v intelektuálním klimatu velkoměsta marně hledala.
Jozova Hanule je v podstatě už tisíckrát zpracované téma – milostný příběh na pozadí války - ale je v něčem jiná a výjimečná. Nezabývá se popisem válečných hrůz a výčtem mrtvých hrdinů, zaměřuje se na obyčejné lidi, které válka přivedla do neobyčejných situací a oni se s nimi museli nějak vyrovnat. Válka je v ní jen jaksi okrajově, jen jako vnější okolnost, která svede dohromady neznámé lidi. To, že se o válce Legátová nijak zvlášť nezmiňuje, neznamená, že by válku nepovažovala za dostatečně "zajímavou", jen se na ní podívala z jiné strany. Válka samozřejmě způsobila mnoho bolesti, ale už málokdo si všimne, že jako její "vedlejší" produkty vznikaly také nové vztahy a nové lásky, které ji o mnoho let přežily. Možná to zní kacířsky, ale některé páry jí jsou možná dodnes vděčné, protože svou nevyzpytatelností spojila jejich životy.

CITÁT Z KNIHY:

"Stačilo z mé strany velmi málo – Richard mě pozval do Grandu – abych se stala Richardovou třetí ženou. Měla bych pozorného, vzdělaného a dnes snad i věrného manžela. Dobře jsme se znali a věděla jsem, že bych u něho našla oporu i porozumění.
Pro jedno by však porozumění neměl.
Kdyby pochopil – a pochopil by brzo -, že v jeho náručí vzlykám po Jozovi."

Čtenářský deník	-	Jozova Hanule, Jozova Hanule (2), Jozova Hanule (3), Jozova Hanule (4)
	-	Pro každého nebe
	-	Želary, Želary (2), Želary (3)

Čítanka

-

Želary