ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Fuks Ladislav (*24.09.1923 - †19.08.1994)

­­­­

Pan Theodor Mundstock (3)

Hlavním motivem Fuksových psychologických próz je úzkost člověka ohroženého fašismem a válkou nebo dobou poválečnou. Jeho postavy jsou velmi senzibilní, bezbranní vůči zlu, kterému se sice snaží čelit nebo z něj alespoň uniknout, ale neúspěšně, proto končívají tragicky. Do jejich života vždy zasahuje drsná fatálnost. Neschopnost čelit drsné realitě doby je vede k chorobným psychickým stavům, které Fuks zřejmě i díky svému studiu psychologie dokonale zachycuje. Jejich psychika vede často až k naprosto zrůdnému myšlení a následně i jednání - viz Spalovač mrtvol, který uvěří, že je představitelem čisté rasy a vyvraždí ve jménu ideologie říše svou položidovskou rodinu a dokonce i kočku. Pan Theodor Mundstock se zase těší do koncentračního tábora, neboť se na nepříjemnosti čekající v něm systematicky připravoval a nevidí ani jinou možnou cestu, neboť se pomátl z neustálého čekání na předvolání.

  • psychologický román s prvky imaginativními a filosofickými
  • 2. vlna válečné prózy
  • 1. vydání v roce 1963
  • obraz úděsné reality, která vyznívá až tragikomicky
  • er-forma, i když postava vypravěče je v pozadí, důraz je kladen na vnitřní život hrdiny
  • 2 linie:
    1. tragická, melancholická - do 10. kapitoly, rozštěpené druhé já - stín Mon
    2. tragikomická, akční - od 10. kapitoly - příprava Mundstocka na koncentrák, bez Mona, končí baladicky
  • některé myšlenky Theodora Mundstocka dosahují až absurdity, někdy si až odporuje
  • střídání skutečnosti s fantazií psychicky narušených postav, například pan Mundstock mluví se svým druhým já, stínem Monem, či prožívá rozhovory s jinými lidmi jako je Rabí, podobného rázu jsou i jeho představy o transportu, které vypadají, jako by se opravdu děly; pan Mundstock zde "hovoří" s panem Vohrjahrenem, "pozoruje ho" a poučuje se z jeho nedostatků, jako je těžký kufr bez omotaného držadla, upozorňování na sebe, nebezpečná pozice na kraji zástupu, kde jej můžou dozorci napadat apod.; pan Theodor Mundstock si komunikačně docela vystačí sám - komunikuje jen se Šternovými a komunikaci s ostatními lidmi redukuje na nejnutnější minimum
  • složitá metaforičnost a symbolika, která se v díle několikrát navrací a opakuje:
    1. motiv Kolumbovy plachetnice na otáčivém stínidle lampy
    2. motiv prachu, dlažby, smetí ulice
    3. motiv hvězdy, osudu, smrti
    4. motiv stínu, tmy, šera mlhy

POSTAVY:

Theodor Mundstock - starý osamělý Žid, velmi senzibilní, válkou a čekáním na předvolání do koncentračního tábora psychicky narušený, schizofrenní
stín Mon - fiktivní postava - existuje jen v Mundstockově mysli, Mundstockovo druhé já, představuje racionální složku, je korektorem paniky; jemu se Mundstock zpovídá ze svých myšlenek, prožitků, obav i představ; objevuje se u něj po vyhození ze zaměstnání státního bezvýznamného úředníčka a když mu drzý esesák, co ho vyhazoval, vynadal do svobodné židovské svině a mizí, když nachází trochu vnitřního klidu a naději; tento zlom přichází v 10. kapitole, od které se začíná systematicky připravovat na transport a pobyt v koncentračním táboře
kropenatá slepice - jeho domácí mazlíček, kterému vaří, kvůli které i hladoví, hlavně aby bylo jídlo pro ni, od níž se nechává ozobávat a mazlí se s ní jako se psem nebo kočkou; najednou slepice mizí a objevuje se zraněný holub, který umírá a Mundstock ho pohřbívá
rodina Šternů - Židé, manželé, stará matka, dcera Frýda a syn Šimon; k nim chodí Mundstock na návštěvu a snaží se je vytrhnout z deprese, do které upadli; vykládá jim karty a obelhává je, že bude líp a že už Němci prohrávají a že jistě nepřijdou do koncentráku

Ukázka (str. 54)
Věděl, že dnes půjdou spát klidněji, chudáci, u nichž pravda pláče v koutě. Bylo mu jich líto. A přece, i on sám se teď cítil nezvykle povznesen.

sousedé Čížkovi - neodsuzují Židy, pana Mundstocka mají rádi, nevadí jim jeho původ
Mundstockovi židovští známí (Steckerovi, Moše Haus, Kohn, bývalá láska Ruth Krausová, pan Vohrjahren) - nesetkává se s nimi, pouze na ně vzpomíná

CITÁT Z KNIHY:

Ukázka (str. 64) - obžaloba fašismu
Ten pan Mundstock, který tu sedí na pohovce, má rozvázané boty a počítá, kdo už ano a kdo ještě ne, který má šedou tvář, krk mu propadá, v noci nespí, zestárl o věk za 3 roky, když přišli nacisté a všechno pokryli svým hnědým šerem.

Ukázka (str. 35) - Mundstock má panický strach, a to už i při všedních činnostech, všude vidí spiklence gestapa
Kdyby šel parkem, zkrátil by si cestu, ale je mlha, šero a kdyby potkal kočky, ještě by ho zastavily. Ještě by ho v tom šeru a mlze obvinily ze sabotáže.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Vložené: 12.02.2009

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Ladislav Fuks - Pan Theodor Mundstock (3)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)