Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• novela z roku 1967
• podle knihy byl v roce 1968 natočen stejnojmenný film (režie Juraj Herz)

Jedná se o psychologický horor s groteskními prvky.
Příběh se odehrává v Praze, v době před, během a krátce po skončení 2. světové války. Hlavní postavou je Karel Kopfrkingl, zaměstnanec krematoria. Svou práci bere jako poslání a je s ní nadevše spokojen. Se svou rodinou žije spořádaný a ukázkový život, jenž se místy může zdát až podezřelý. Tuto idylku postupně narušuje politická situace v zemi a návštěvy Karlova přítele Williho Reinkeho. Ten je přesvědčeným nacistou a snaží se přivést na svou stranu i Kopfrkingla, který se ukáže jako lehce manipulovatelný a postupně Reinkovy názory bere za své. Vše vrcholí oběšením vlastní manželky-poloviční Židovky, špehováním židovské pražské komunity a následně vraždou syna. Jedinou dceru Zinu ochrání před smrtí otcovo náhlé propuknutí šílenství, kdy se mu zjeví tibetský velvyslanec a vyzývá jej, aby se ujal trůnu ve Lhase. Karel Koprfkingl je odvezen do ústavu pro duševně choré. Přesvědčení, že vše dělal v zájmu dobra, ho neopouští ani po konci války, kdy ze svého pokoje vidí plné vlaky lidí vracejících se z koncentračních táborů, mimo jiné i své sousedy a známé...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 2003. K vydání připravil, doslov a ediční poznámky napsal Miloš Pohorský. Počet stran: 142. ISBN: 80-207-1127-9.

HLAVNÍ POSTAVY A JEJICH CHARAKTERISTIKA:

pan Kopfrkingl - podivínský, usměvavý, mírumilovný
Willi (Wilhelm) Reinke - antisemita, nacistický, striktní

DĚJ:

Pan Kopfrkingl pracuje v krematoriu. Tvrdí, že jeho posláním je pomáhat lidem znovu se stát živými po tom, co se v prach obrátí. Vždycky měl pocit, jako by se o svou rodinu málo staral.

Našel si židovského agenta pana Strausse, měl mu pomáhat s návštěvností krematoria, byl to slušný a vstřícný člověk. Pan Kopfrkingl byl vcelku podivín. Na každého se usmíval a své děti a ženu nazýval nebeskými. Sám také preferoval jméno Roman místo Karel, jak mu říkala jeho žena, protože to je jméno mnohem vznešenější a romantičtější.

Jednoho dne k panu Kofrkinglovi přišel jeho přítel Willi. Willi pocházel, stejně jako pan Kopfrkingl, z Německa. Byl na svou krev náležitě hrdý. Avšak pan Kopfrkingl byl poněkud jiný, říkal, že na jméně ani původu nezáleží, prach všech mrtvých je stejný. Willi jej však přesvědčí k návštěvě německého kasina. Později se pan Kopfrkingl zúčastnil i několika schůzek členů SdP. V práci byl dokonce povýšen a své rodině dopřál několik krásných zdobných obrazů, které zkrášlují jejich už takhle famózní byt.

Willi však panu Kopfrkinglovi začal do hlavy ponoukat více a více černých myšlenek. Že prý je jeho žena Židovka, což odporuje hodnotám Říše. Pro pana Kopfrkingla by raději našel jinou ženu árijského a důstojného původu.

Když pan Kopfrkingl přišel domů, zeptal se své nebeské, zda si nechce udělat hezkou večeři. Po jídle se rozhodli vydat do koupele. Pan Kopfrkingl jí uvázal oprátku kolem hlavy: "Co abych tě, drahá, oběsil?" Skopl židli a odešel...

Pan Kopfrkingl nahlásil několik Židů ve svém okolí, třeba pana doktora ze sousedství a i pana Strausse. Už nebyl obyčejným zaměstnancem, nýbrž ředitelem krematoria.

Po několika rozhovorech s Willim si uvědomil, jak je jeho syn oproti němu slabý a měkký. To přece není správný německý muž! Rozhodl se tedy se svým synem vydat do krematoria. Ukázal mu, kde jeho táta pracuje, kde vydělává na jídlo a na oblečení. Potom přišli ke spalovně. Pan Kopfrkingl ho pobídl, aby si zkusil sednout do rakve. Syn celý nesvůj poslechl. Pan Kopfrkingl ho zavřel a nechal spálit. 'Ach, nebohý chlapec,' pomyslel si pan Kopfrkingl, když s darebáckým úsměvem opouštěl krematorium. Na policii nahlásil ztracení.

Další den chtěl i svou dceru seznámit s krásami svého posvátného a grandiózního chrámu smrti. Měl však sen, jak ho nějaký mnich vyvolává k zodpovědnosti nad všemi lidskými životy, měl se stát novým bohem. Místo osvícených schodů do nebe však nastoupil pouze do sanitního auta...

MYŠLENKA:

V postavě Williho, která dokázala pana Kopfrkingla, coby mírumilovného a hodného člověka, svést na stranu antisemitismu, můžeme vidět, jak během druhé světové války strach vydobytý násilím dokázal přimět i ty nejnekonfliktnější jedince k zabíjení a bezhlavému ničení všeho, co popírá hodnoty vůdce. Jediným možným východiskem pro lidi bojující za svobodu byla alespoň snaha se vzbouřit proti systému před docela jistou smrtí. Avšak jak to tak bývá, nestranné publikum se nakonec vždycky bezmyšlenkovitě a prvoplánově přikloní k momentálnímu vítězi, protože si myslí, že jediný hlas nic nezmění.