Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Odeon v Praze roku 2013 (6. vydání). K vydání připravil, doslov a ediční poznámku napsal Miloš Pohorský. Počet stran: 141. ISBN: 978-80-207-1470-1.

O DÍLE:

Děj knihy Spalovač mrtvol se odehrává v Praze na konci 30. let 20. století v období okupace. Jedná se o psychologický horor, který zachycuje přeměnu pana Kopfrkingla, jenž se pod vlivem fašistické ideologie stává zrádcem, udavačem a dokonce i vrahem své rodiny.

Podle této novely byl v roce 1968 natočen i stejnojmenný film režiséra Juraje Herze s Rudolfem Hrušínským starším v hlavní roli. Bývá hodnocen jako nejlepší český film všech dob (například podle serveru ČSFD).

Kniha je členěna na kapitoly, je jich celkem 15. Na úplném začátku knihy je uveden citát, který by mohl být chápán jako motto knihy:

"Největší lstí ďábla je, když sám o sobě prohlašuje, že není."
(Giovanni Papini)

DĚJ:

Pan Karl Kopfrkingl pracuje v pražském krematoriu. Svou práci má velmi rád a pořád o ní mluví. Má rád smutné věci, zpopelnění považuje za jediný možný způsob pohřbívání, jakýkoliv hovor stáčí právě na krematorium, dokonce i na Štědrý večer. Jeho manželka se jmenuje Marie, ale říká jí Lakmé a sám si nechává říkat Roman. Mají spolu dvě děti - Zinu a Miliho. Nad jejich bytem je byt pana Bettelheima a jeho židovské rodiny, s nimiž mají Kopfrkinglovi velmi dobrý vztah. Pan Kopfrkingl nedokáže pochopit, proč Hitler Židy nemá rád.

Přítel pana Kopfrkingla, Willi Reinke, pravý Němec a člen SdP, se snaží dostat pana Kopfrkingla na svou stranu a zlákat jej ke vstupu do strany. Ten to však odmítá, protože násilí a válku nemá vůbec rád. Postupem času však o věci začíná přemýšlet a uvědomuje si svou německou krev. Od Williho zjistí, že jeho žena je Židovka (a tím pádem zčásti i jejich děti) a že pro takové lidi není v zemi místo.

S Willim se pan Kopfrkingl setkává i nadále, chodí spolu na box, kde se potkávají s vůdcovými důstojníky. Willi mu vypráví o dobrotě vůdce a o tom, že kdyby s ním začal spolupracovat, měl by se mnohem lépe než nyní. Pan Kopfrkingl si z toho však nic nedělá, dokud ho Willi nezasáhne na bolestivém místě. Vysměje se mu totiž, že nadosmrti bude maximálně zaměstnancem krematoria a nikdy se nestane něčím víc, natož třeba ředitelem. To už na Karla začne platit a Willi tak může neblaze působit na jeho osobu. Tvrdí mu, že Židé ohrožují vůdce, ten je ale nechce zbavit životů, pouze je přesunout na jiné místo, kde jim vlastně bude líp. Pan Kopfrkingl mu uvěří a začne se k Židům stavět jinak. Rád poslouchá, že i on je (na rozdíl právě od Židů) ten vyvolený, pravý Němec.

Pan Kopfrkingl se poté stává členem SdP a NSDAP. Ostatní lidé z této vyšší společnosti mu doporučují, aby se rozvedl a nemusel žít s tak špinavou rasou. Karl však nevěří a své rodiny se zastává, když mu ale příbuzenské svazky brání k cestě za vyšším pracovním postem, rozhodne se udělat něco hrozného.
Svou milou Lakmé oběsí v koupelně na šňůře od ventilace a odůvodní to tím, že nechce, aby se jeho žena dál trápila v tak nerovném manželství.
Syna Miliho, jenž je matce velmi podobný a možná až zženštilý, ubije železnou tyčí v krematoriu a přidá ho do rakve k německému důstojníkovi. Tento čin ospravedlňuje také - že by se Mili trápil, kdyby ho kvůli původu nevzali do německé školy.

Zůstane mu jenom dcera Zina, která má rysy árijské rasy - blondýnka s modrýma očima. I té ale chystá stejný osud a nepochybuje o správnosti svého rozhodnutí. Chce totiž Židům pomoci dostat se z tohoto světa.

Potom se mu před očima objeví mnich z jeho oblíbené knihy o Tibetu, který mu oznamuje, že se stává novým Buddhou. Pan Kopfrkingl se ze všech prožitých událostí zblázní a po návratu z blázince vidí už jen utrápené tváře svých známých.

HLAVNÍ POSTAVY:

Karl Kopfrkingl - otec dvou dětí, milující manžel, vždy ale trochu podivín; později muž ovlivněný fašismem, vrah a blázen
Lakmé - žena pana Kopfrkingla, Židovka; milá, hodná, tichá, v područí svého muže
Zina a Mili - děti Kopfrkinglů; hodné, poslušné, vychované
Wiliam Reinke - přítel pana Kopfrkingla, Němec; manipulátor, povyšuje se nad ostatní kvůli svému původu; egoista

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Hlavní myšlenkou knihy je snaha poukázat na zlo některých ideologií a varovat před lidmi bez názoru, kteří se těmito ideologiemi nechají strhnout. Zlo zde není popisováno jako abstraktní pojem, ale je přeneseno na určitého jedince.

JAZYKOVÝ ROZBOR:

Eufemismy

"Všechno jako tenkrát před sedmnácti léty," řekl pan Kopfrkingl, "jen snad až na toho leoparda. Ten tehdejší už asi bude v Pánu."

Zdrobněliny

"Pan Holý tam měl samé laciné břízky, šeříky a vlčí máky," řekl pan Kopfrkingl a rozvazoval provázek, "zkrátka dohromady nic, jen jeden jediný obraz, ale ten chtěl právě rámovat, ty lišty, které jeho dívenka měřila, byly právě pro něj."

Archaismy

"Víš, drahá," usmál se pan Kopfrkingl, "mám vskutku koupelnu za nejkrásnější a mám ji rád, ale sem, drahá, by se spíše hodila nějaká kytice nebo akt, Maryborough ne. Vzhledem k tomu, že se lidé v Maryborough věnují plátenictví," usmál se, "pověsíme obraz do předsíně k věšákům. Tam nad ten hezký štelář k ukrývání bot."

Terminologie

"Tenhle první," pan Kopfrkingl ukázal na první teploměr, "informuje o teplotě vzduchu, který opouští rekuperátor, to je přístroj, v němž se mění plynový var v čistý rozžhavený vzduch."

Německá slova a věty

"Box je bojový sport, ein Kampfsport," řekl Willi německy, tiše, aby to nebylo příliš slyšet, "Kampf Mann gegen Mann."

"Neboj se," smál se Willi, "heleď, tohle je přímý úder, der gerade Stoss," řekl německy tiše, "to je ten z Jednoty. Kdybys tohle uměl, vyhrál bys nad každým." Pak ten z Jednoty zasadil řeznickému učni další ránu a učeň sebou plácl do provazů. "To byl hák, der Haken," řekl Willi.

Jsi čestný, citlivý, odpovědný a hlavně..." Willi se obrátil, "jsi silný a statečný. Čistá germánská duše. To, mein lieber Karl, ti nevezme nikdo."

Přechodníky

Chvíli postál s nohou vzadu a trupem předkloněným na prahu pod obrazem Nikaragujce, který tam stále ještě visel, pak udělal dva kroky k nim, k Lakmé, Zině a Milimu, též kočce, a pak, sníživ hlad a napřáhnuv ruku dlaní vzhůru, zamečel:
"Dobří lidé. Nemáte kousíček chleba, od rána jsem nejedl. Nemáte smilování?"

Opakování

"Máte tyhle zkoušky stále za nutné, pane Kopfrkingl?" řekl lékař, uklízeje instrumenty, a pan Kopfrkingl se obrátil k obrazu a pokýval hlavou. Tvrdím, myslil si v duchu a pohlédl na snubní prsten na své ruce, že se nestýkám s jinými ženami než se svou nebeskou, a přitom mám strach, nejsem-li nakažen, abych nevypadal jako podvodník nebo hypochondr v očích tohoto laskavého líkaře... A tak mu vždy tvrdíval, že má strach z nákazy proto, že je zaměstnancem krematoria.
"Víte, pane doktore," řekl mu i teď, "říkám stále, že se nestýkám s jinými ženami, jen se svou nebeskou, a přitom mám strach, nejsem-li nakažen. Bojím se, abych nevypadal před vámi jako podvodník nebo hypochondr. Mám strach z nákazy proto, že pracuji v krematoriu."

Další jazykové prostředky

• dlouhé monology pana Kopfrkingla
• oslovení (pane Strauss; pane Dvořák; krásná; drahá; něžná; nebeská)
• motiv umělců (Strauss; Dvořák; Janáček)
• knižní výrazy (musil; míně)