Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už tímto úvodem kniha naznačuje, jaká bude - děsivá, temná, ale i vtipná, protkaná černým humorem, ze kterého mrazí. Spalovač mrtvol - jedno z nejznámějších děl Ladislava Fukse.

Pan Kopfrkingl je na začátku milý, přívětivý, vyrovnaný, možná trochu podivínský muž s milovanou manželkou Marií, které říká Lakmé, a s čarokrásnými dětmi Milim a Zinou. Pracuje v krematoriu - svou práci má zřejmě rád, uklidňuje ho, stejně jako kniha o Tibetu, která mu leží na stole.

Příběh se odehrává v letech 1938-1945 a spolu s lety a dobou se mění i sám pan Kofrkingl. Z milého, přívětivého, vyrovnaného a možná trochu podivínského muže se klube ďábel, bezcitný psychopat. A přesto volí laskavá slova, když mluví o příbuzných, které zabil. Je to vážně bezcitnost?

Nedokážu si představit, jaké to v té době bylo, ale po přečtení této knihy již chápu více věcí. Snadno skočit na svou vlastní výjimečnost, na sladká slova a pobídky již nakažených. Čistá německá krev se jako mor šířila do mozků i takových lidí, jako byl pan Kopfrkingl.

Nejdříve se mu myšlenka na rozvod neuvěřitelně příčí, poté se jí sám pousměje a nakonec mu nedělá problém svou manželku dokonce zabít. A to vše pro dobro Říše, pro dobro všech...
Zpočátku je to zapřísáhlý abstinent, poté chvíli zaváhá, nakonec má sám doma vlastní koňak a českou slivovici. "Vývin" této postavy je ve Spalovači mrtvol jasný jako nikde jinde.

Kniha se nese v takovém temném duchu, ale přesto i zde jsou něžné narážky, při nichž se člověk musí zasmát, až ho bolí břicho:

"...pan Kopfrkingl se zas sklonil k novinám a řekl: 'Tuhle ještě něco. Vážný úraz v Posteli. J. Kašpar z Kosmonos spal na posteli vedle stolu. Večer si položil na stůl velký kuchyňský nůž. V noci měl divoký sen a ve snu uchopil nůž a vší silou se jím bodl do pravé paže... Zřejmě byl levičák,' zakroutil pan Kopfrkingl hlavou..."
(Spalovač mrtvol, L. Fuks, str. 64)

Pan spisovatel Ladislav Fuks má velice osobitý styl vyprávění, ve kterém si zanechává odstup od děje, je to čisté konstatování faktu, a přesto je tam cítit to smutné pousmání.
Stavby vět jsou zvláštní a moc hezké, někdy příliš dlouhé, ale líbí se mi. Několikrát se zde opakují různé fráze, dělá to příběh zajímavější a tajemnější. Čtenář musí dávat velký pozor, aby mu žádná z narážek neunikla.
V ději lze těžko najít nějaké peripetie, zápletky - jen lehké náznaky, postranní příběhy vedlejších postav, z nichž by se dala napsat samostatná kniha. Spalovač mrtvol je postaven hlavně na myšlenkách a úvahách pana Kopfrkingla, jeho osudu a jeho změně.