Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

KLÍMA, Ladislav. Vteřiny věčnosti. 3. vyd. Praha: Odeon, 1990, s. 291. Předmluvu napsal Josef Zumr.

FORMA:

2 části.
1. část - Beletristické prózy (8 povídek)
2. část - Listy, eseje, sentence; Vlastní životopis; Ediční poznámka

OBSAH:

BELETRISTICKÉ PRÓZY

Slavná Nemesis*
Sider tráví nějaký čas v městečku Cortona. Již se jej chystá opustit, když potká dvě ženy. Pohled na Ni ho zasáhne jako rána palicí. O té ženě se mu zdálo. Osudově ho přitahuje. Vypátrá, že starší z obou žen se zapsala v hotelu jako paní Errata S.
Siderovi přijde telegram, že se musí neprodleně vrátit, jinak přijde o své jmění. V den odjezdu zahlédne dvě ženy stoupající na vrchol Jelení hlavy. Bez rozmyšlení se vydá za nimi - nepochybuje, že je to Errata a Ona. Pod vrcholem kolem něj proběhne zjevně na smrt vyděšená Errata, Sider však dále stoupá za Ní. Dovede ho až k propasti, přes kterou se Sider neodváží skočit a plný opovržení k sobě samému se vrací do údolí. Errata Cortonu opustila a Sider rovněž odjede.
Svým otálením přišel Sider téměř o všechno jmění. Mnoho let pracoval, pak zkusil štěstí ve hře a vydělal si více, než měl kdy dříve. Dvakrát se mu stane, že vidí Ji, vzápětí se mu ale ztratí. Až pak Ji znovu zahlédne ve městě, kde žije, jak mluví se strážníkem. Od něj pak zjistí, že se ptala na Skalní ulici. Sider ulici tři dny prohledává, až mu zbude pouze jediný domek, kde ještě nebyl. Odloží návštěvu na další den. V noci se mu zdá, že do domku vstupuje a v něm leží rozlámaná a zkrvavená Ona.
V domku najde stařenu, jež mu prozradí Její jméno - Orea. Rovněž mu předá Její fotografii se vzkazem, že se sejdou v červnu na Jelení hlavě.
Vydá se do Cortony, kde se od místního doktora dozví, že Errata je v blázinci. Rovněž najde domek zcela stejný jako ten ve Skalní ulici. Tam objeví starou ženu Barboru a její 137letou matku, ve které pozná stařenu ze Skalní ulice. Ta ho nařkne, že zabil její dceru a pak se zhroutí. Barbora začne ječet, že jí zabil matku a Sider uteče.
Ze strachu uprchne za hranice a rozhodne se navštívit Erratu. Podplatí dozorce a dlouho s ní mluví. Errata ho oslovuje miláčku, líbá ho a vykládá mu o Orei. I Errata se s Ní poprvé setkala v Cortoně. Milovala Ji a hrozně se Jí bála. Orea byla duchem Jelení hlavy. Neskutečná, přitažlivá, děsivá. Do cely vpadne psychiatr a Sider ho omráčí. Slíbí Erratě, že se pro ni vrátí, a opět zmizí.
Ve vlaku si přečte, že ho stíhají pro vraždu staré Barbory a napadení psychiatra. Ukryje se tedy ve městě, kde bydlí. Znovu zajde do Skalní ulice. V domku, kde byla stařena, však je ševcovská dílna. Paní domu mu vypráví, že v domku straší. Stařenu prý tam vídá.
Sider se myšlenek na Oreu děsí, ale nemůže se jich zbavit. Cestuje po světě, ale nedokáže před Její přitažlivostí uprchnout. Nakonec se vrátí do Cortony. Tam jej vyhledá nepříčetná Errata, které nesplnil slib. Před jeho očima volá Oreu i jeho a pak si vrazí dýku do srdce. Sider ji poskládá do kufru a svrhne na ni část skály. Tak ji pohřbí.
Na dům staré Barbory spadne skála a spadne i jeho dvojník ve Skalní ulici. Ševcová vypoví, že viděla na půdě tři mladé lidi. Dvě ženy a jednoho muže ve starobylém oblečení, jak společně pijí ze sklenic plných krve. Pak se ale vyděsí, protože se Sider podobá onomu mužskému přeludu.
Sider se v noci do Skalní ulice vrátí a ve zbořeništi spatří Ji. Přilehne k Ní a Ona mu dá odvahu vrátit se do Cortony. Ráno vedle Sidera v sutinách leží opilá nevěstka. On však toho nedbá a jede, kam musí.
V Cortoně opět mluví s lékařem. Erratu našli utopenou v rybníku za blázincem. Sider byl zproštěn viny v případu vraždy staré Barbory - k činu se přiznala její dcera.
Sider opět spatří postavy dvou žen, které jdou na vrchol Jelení hlavy, a následuje je. Dojde až k propasti, tam dlouho váhá, ale nakonec do ní vkročí. Roztříští se o dno. Po nějaké době se probere k vědomí a spatří dvě lidské kostry. Vrátí se mu jeho Já, jeho vědomí a on si vzpomene.
Jako mladý, velmožný pán se zamiloval do mladé Orey. Ona si ho zamilovala nade vše. Odešla kvůli němu z domu a následovala ho i v době, kdy už jeho láska vyprchala a byl k ní soustavně jen krutý. Ubytovali se v Cortoně u Barbory - bývalé kojné Orey. Tam se potkal s Erratou - sestrou Orey. Aby ji získal, pokusil se Oreu zabít a svrhl na domek skálu. Orea, zle pochroumaná, přežila. Vyvedl ji tedy i s Erratou na Jelení hlavu a nakázal jí, aby za ním skočila přes propast. Pro svůj stav to nedokázala a zřítila se dolů. V tom Sider poznal, že ji stále miluje. Errata, zhrozena jeho činem, ho svrhla do propasti za sestrou.
Druhý umírající Sider náhle pocítí, jak se s Oreou a Erratou slévají ve slavnou Trojjedinost.

* Nemesis = bohyně odplaty

Jak bude po smrti
Muž, jenž má ve městě E. kvetoucí obchod, sedí v hospodě, když uslyší větu "I obešel já polí pět." Následuje série snů a přeludů a snových situací, ze kterých není možné se vymotat. Není jisté, co je realita a co halucinace.
Ve snu či v realitě se dokáže proměnit v myš. Obviní ho z čarodějnictví, protože kvůli němu mizí budovy. Usíná a procitá na různých místech. Vrací se do E., kde vidí své mrtvé tělo.
Toto všechno jsou asi tři čtvrtiny elaborátu, který do pochybného duchařského plátku doručil nějaký spiritista. Zbytek nebyl nikdy otištěn, neboť redakci zdemoloval muž, o němž se v článku psalo. Kvůli těm nesmyslům ztratil ve svém městě úctu. Redaktor časopisu uzavírá úvahou, že věří všemu a ničemu a že žít znamená lhát.

Podivná příhoda
Mladý básník se seznámil s jistým baronem P. Baron se s ním utkal v několika slovních přích, nikdy nedokázal zvítězit a přesto dál vyhledával básníkovu společnost.
Básník jednou vyslechne rozhovor, kdy baron dojednává s pohůnkem něčí popravu. Usoudí z toho, že se baron živí jako kat, a rozhodne se mu vyhýbat. Uplyne nějaký čas a básníka na obvyklé procházce přepadnou dva muži. Dokáže se jim ubránit a jeden z nich pak vypoví, že jej měli na baronův rozkaz zabít. Baron zmizí beze stopy.
Básník onu příhodu konzultuje se svým přítelem Eduardem. Eduard si myslí, že ho baron nenáviděl, protože cítil, že je mu básník duševně nadřazený. Eduard zmiňuje možnost, že podobné pocity k básníkovi chovají všichni jeho přátelé, avšak nemají baronovu prudkost.

Eterna
Mladík spí a zdá se mu o jeho lásce - Eterně. Ve snu je krásná a svůdná a zároveň odpudivá a strašlivá. Probudí se zhrozen a část pocitů vůči snové Eterně v něm přetrvá i v bdění.

Příšerný konec Fabiův
Zločince Fabia navštíví v jeskyni, kde se ukrývá, jeho stín. Od něj zjistí polohu domu žen svého úhlavního nepřítele Cesara, ale také to, že zanedlouho sám zemře. Nejvíce ho však zasáhne zpráva, že se po své smrti stane znovu člověkem, a to profesorem morálky. Podle Fabia by byl jakýkoliv osud lepší. Podrobnosti už nesnese a omdlí.
Fabio se svou družinou vyrazí a po mnoha dnech se mu podaří zajmout Cesarovy ženy. Odvleče je do sluje, avšak zmáhá ho únava. Proto nakáže svým pohůnkům, aby jim dali skřipce. Sám upadá do spánku. Odpočinek však nepřichází - Fabiana trápí děsivé sny o padání a propastech.
Když se konečně probere, zjistí, že jeskyně je prázdná. Venku narazí na jednoho ze svých lidí, který mu slibuje doprovod do nového úkrytu.
Krajina se cestou mění, průvodce mizí, padá tma. Fabio narazí na oběšence, a když jej odřízne, mrtvola na něj zaútočí. Nakonec ji přemůže a hodí do blízké tůně. Znovu upadá do bezvědomí, ale jen nakrátko. Pak bloudí krajinou, až dospěje k propasti, kam se zřítí do náruče Smrti.

Bílá svině neboli konečné rozřešení o vzniku křesťanství
Pietra navštíví bohorodička a představí mu úkol, který pro něj bůh má. Je jeho úkolem, aby se stal božím mstitelem a zabil Nietzscheho a také autora tohoto románu.
Mladíkovi se panna zalíbí, a tak ji přesvědčí, aby svlékla svůj neforemný plášť. Ona je pod ním oděna svůdně a nakonec spolu spí. Ona mu potom vykládá, jak to bylo se vznikem křesťanství.
Jako dívka byla velmi rozmarná a žila s mnoha muži. Porodila a zabila čtyři děti, než se dostala k Josefovi. Pak porodila Krucifixe, ale protože měla sedm milenců, nevěděla, kdo je jeho otcem. Josef si ji o tři roky později vzal, i když ho podváděla.
Z Krucifixe vyrůstal darebák a lump a brzy krádežemi živil celou svou rodinu. Když mu bylo dvacet, odešel z domu, když předtím ukradl, co mohl. Vrátil se po osmi letech, a protože na něj ženy letěly, spal se svou matkou i se sestrami. Aby si usnadnil krádeže, stal se prorokem a měl i svou bandu, z nichž nejhorší byl Petr.
Občas někomu prorokoval nehodu, poslal učedníky, aby onoho člověka ztloukli, a tak se jeho proroctví plnila. Nebo dceři Jajrově podal lektvar, aby vypadala jako mrtvá. Po jeho vyprchání ji pak "vzkřísil". Nakonec vymrskal kupce z krámu a rychle je o všechno obral. Nakradl si tolik zlata, že při útěku musel část pokladu schovat v zahradě getsemanské. Krádeží proti sobě popudil farizeje a také jediného slušnějšího člena bandy - Jidáše.
Aby ho uchlácholil, uspořádal Krucifix pro učedníky obrovskou hostinu, kde se opil a řekl spoustu hloupostí, myl jim nohy atd. Pak prohlásil, že jeden z nich ho zradí. Doufal, že učedníci Jidáše zabijí, avšak ti ho jen ztloukli. Jidáš utekl do Jeruzaléma. Krucifix se tam vydal také, aby vyzvedl v getsemane zakopaný poklad. Tam ho zatkli.
Krucifix byl ukřižován a hlavně Pavlovou zásluhou už další generace křesťanů nevěděla nic o pravém vzniku křesťanství.

Putování slepého hada za pravdou
Mravenčí armádě se postaví do cesty had. Svou řečí o hledání pravdy zaujme mravenčího krále, který mu dá přinést dva králíky a džbán vody smíšené s rumem. Had se opije a mluví hlouposti. Král, sám opilý, už ho dávno neposlouchá.
Svou rumovou opilost si pak had vybíjí na nepřátelských mraveništích.

K Denici mluví dryáda
Dryáda popisuje les, noc, snění lidí. Milované a nenáviděné slunce. Ale hlavně Denici - snad hvězdu. Jiná večer, jiná ráno. Pro dryádu je Denice ztělesněním všeho dobrého - milenkou, sestrou, vlastní podobiznou, královnou... Povídka končí Deniciným úsměvem, září, smrtí, znovuzrozením.

ZNAKY:

Častý motiv propasti - duchovní i fyzické - spojený se závratí a pádem; prolínání snů a skutečnosti; mámení smyslů a nejistota existence; prostupování života a posmrtné existence; splývání s vesmírem; v začátcích povídky Bíla svině... autor přehnaně paroduje biblický styl vyjadřování...

CITÁT Z KNIHY:

Slavná Nemesis
Ale není románu, ni psaného, ni prožitého, který by nevyžadoval pokračování. - Pokračování donekonečna. - -
To vše věděl teď, druhý umírající Sider, jako ví člověk, co dělal včera. Ale začínal vidět daleko více: všechny dřívější životy, své i cizí; a že všechny životy cizí jsou jen a jen životy Jeho, Jeho jediného, Jeho - Všeho; - viděl, že "zabiv" Oreu, sebe zabil, ale ne Sebe. A spatřil Věčnost, proměněnou - nekonečně vysoko nade všemi lidskými pojmy - ve Své vlastní Boží Já, ve svou vlastní Odvěčnou Gloriolu... A hořet počala těsná sluj, rakev jeho kamenná, plamenem stále mocnějším a strašnějším. Ten pohltil zsinalou modrou skvrnu nahoře; zaplápolaly ztrouchnivělé kosti; a jako nová stálice vysršel vzhůru do Nového Firmamentu zlatý medailónek - -. A mezi vlnami kalně dosud pestrobarevných ohňů jemně a něžně zjevil se plamen nad slunce bělejší - Ženy postava! Orea Sama v nebeské slávě! A cítil ještě v uragánu Věčného světla, že Ji tak nekonečně miluje proto, že způsobil Jí osud stejný; a že Ona jej tak miluje proto, že způsobila oběma - Božský Osud... A že je největším Štěstím ležet zde zpřelámán vedle toho Nejmilovanějšího, co zpřelámal...
Vztyčil se - vyšlehl vzhůru, ve Věčný Plamen proměněn. A plamen Jeho a Její slily se v jeden jediný, nade všechna slunce tohoto chorého vesmíru plápolající. -
A jiný mocný světelný vítr obetkal jejich Dvojjedinost, - a slastně mihotala se v něm tvář milostně spasené Erraty, slzami diadémovaná, Úsměvem Věčna aurelisovaná; a Trojjediností stali se. A všechna nekonečná světla koldokol vlévala se v Ni. V Záři rozplynuta zmizela Pozemskost, ve Slast roztavilo se bělostné Utrpení a v nadsvětelný nadtónový Pochod Věčného Vítězství vše se znovuzrodilo. -
(str. 116-117)