- spoluautorství Zdeněk Svěrák
- divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana
Geniální skladatel Jára Cimrman a jeho opereta. U příležitosti zahájení provozu slavného vídeňského "Riesenradu" byla vypsána soutěž o nejlepší operetu. Odeslal ji také Čech - Jára Cimrman, a to rozmáchlým sedmihodinovým dílem "Proso". Díky své snad jediné záporné vlastnosti - drobnému škudlilství - nepodal zásilku s partiturou doporučeně, což umožnilo Franzi Lehárovi, Johannu Straussovi, Oskaru Nedbalovi a dalším členům poroty, aby si geniální operetní fresku doslova rozebrali. Vědecký tým českých cimrmanologů dokazuje po mnoha desetiletích, že autorem světově proslulých melodií z Netopýrů, Polských krví a mnoha dalších operet je zapomenutý Pojizeřan Cimrman.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Paseka v Praze roku 1998 (3. vydání). Počet stran: 63. ISBN: 80-7185-207-4.
DĚJ:
Úvodní seminář - Cimrman a opereta:
- první se mluví o osobnosti Cimrmana, že neprošel pubertou, pořídil klavírní výtah do divadla, aby se nemusel s klavírem tahat po schodech
- teorie absolutního týmu podle Cimrmana - opakování stejných slov
- opereta byla inspirovaná tím, že Cimrman byl pozván na vzducholoď svým přítelem hrabětem, ale ztroskotali → vznikla jeho opera "Proso"
- operu poslal do Vídně do soutěže operet, tam mu jí ukradli Strauss, Nedbal, Lehár
- útržky originálu vznikly tak, že při náletech během 2. světové války na člověka spadla partitura, on ji nahrál, ale pak zjistil, že opereta je vymírající žánr a nechal ji smazat, ale nesmazala se celá, útržky objevil pracovník suterénu rádiové stanice
- hudba je bez hudební myšlenky, střídání prvku očekávání a zklamání
- následuje rozbor hudebního zápisu Cimrmana - nožičky not psal vždy dolů
Samotná hra:
Hostinský se ocitl na pustině tím, že zdědil hospodu po svém dědečkovi, který měl rád samotu, ale i tak se chtěl stát hostinským. Okolo hospody není nikde nic, jen nad nimi létají vzducholodě. Za patnáct let k němu nikdy nepřišel žádný host, jediný, s kým si může povídat, je umělá figurína Ludvíka, jehož považuje za svého jediného přítele.
Jednoho dne ale vedle hospody ztroskotá vzducholoď hraběte Ferdinanda von Zeppelina. Hrabě zkoumá okolí a snaží se domluvit s Ludvíkem, jelikož neví, že je umělý. Hostinský hraběte obslouží a povídají si o tom, kdo je a co se mu stalo se vzducholodí. Hrabě se chlubí svým dobrým vztahem k ženám, načež mu hostinský vypráví, že s ním v hospodě žije krásná a něžná vnučka, která ale před týdnem vyrazila do města natrhat šafrán a trochu zázvoru. Hrabě, roztoužený po ženském pohlaví, se rozhodne zůstat...
Po stereotypním měsíci chce hrabě odjet, ale hostinský ho zadrží s tím, že se jeho vnučka vrátila včera pozdě v noci. Hrabě jásá. Na scénu se dostává vězeň lezoucí po čtyřech. Hrabě nabídne zaplatit za vězně a hostinský ho obslouží hostinský pivem, chlebem a párkem. Vězeň si myslí, že je párek cigareta, a tak si jej zapaluje. Dozvídáme se, že se vězeň jmenuje Kulhánek a že utekl z vězení. Tvrdí, že jim nemůže říct, za co byl odsouzen, ale že je nevinný a byl odsouzený k vězení po 20 let. Zítra to prý bude přesně 20 let, takže kopání tunelu bylo úplně zbytečné, ale Kulhánek si i tak myslí, že se musí skrýt před dozorci. Také vypráví, že se zamiloval do ženy, která mu při jeho zatýkání nabídla vodu k pití. Hrabě mu nabízí, že ho vezme s sebou a jde pro šaty, které by mu půjčil. Mezitím Kulhánek povídá hostinskému, že byl zatčen za to, že na něj z nebe přiletěl zvonek na kolo a byl nařčen z toho, že je pašerákem zvonků. Hostinský chce, aby zůstal a vymýšlí si na něj léčku, že mu vsugeruje do hlavy, že ta žena, do které se zamiloval, je ve skutečnosti jeho vnučka Růženka. Hrabě se vrací s oblečením, ale Kulhánek už se rozhodl, že kvůli Růžence zůstane. Hrabě se ho snaží přesvědčit, že ale Růženka ve skutečnosti miluje jeho a čte mu dopis, který od ní dostal. Načež Kulhánek čte zase svůj dopis, který od ní dostal on. Oba dopisy samozřejmě psal hostinský a žádná Růženka neexistuje, to oni ale neví. Chvíli se o Růženku hádají a Kulhánek vyzývá hraběte na souboj o ni...
Druhý den ráno tvrdí hrabě, že Kulhánka střelí do hlavy a ne do břicha, jak původně plánoval. Hostinský chce, ať mu nejdříve hrabě zaplatí útratu v hospodě, a tak hrabě nabídne, že zaplatí ve zboží. Přichází s pytlem plným zvonků na kolo. Vtom Kulhánkovi dojde, že to on je tím pašerákem, za kterého byl původně považován on. Zničehonic Ludvík ožije, zvedne se a říká, že je policejní inspektor Trachta a 20 let čeká na den, kdy konečně pašeráka, tedy hraběte, chytí. Odvádí ho pryč a na scéně zůstávají pouze hostinský a Kulhánek. Hostinský napovídá Kulhánkovi, že Růženka opět odešla do města na šafrán, ale Kulhánkovi to nevadí, neboť na ni chce čekat.