Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Alpress ve Frýdku-Místku roku 2001 (1. vydání). Z francouzského originálu Visage volé přeložila Dagmar Slavíkovská. Počet stran: 199. ISBN: 80-7218-657-4.

OBSAH:

Když v září roku 1996 vstoupili do afghánského města Kábulu příslušníci hnutí Tálibán, měla zdejší dívka Latifa šestnáct let. Byla mladá a měla plno plánů do budoucna - chtěla začít studovat žurnalistiku a nemohla se dočkat doby, až bude dospělá a bude se moci stát novinářkou. Žila celkem poklidným životem, měla kamarádky, chodila do školy, s přáteli a rodinou si promítali filmy (mimo jiné i Titanic s Leonardem DiCapriem), nosila džíny i tenisky a užívala si života.

V té době už v Afghánistánu byla válka v plném proudu. Islámské hnutí Tálibán již tehdy bylo pověstné svými teroristickými útoky po celém světě a jeho stoupenci neváhali vraždit a popravovat nevinné lidi. Kábul byl dlouhou dobu obléhán, až byl nakonec dobyt. Ulice města se staly nebezpečným místem pro lidi, a to zejména pro ženy, které byly unášeny a znásilňovány. Vzduchem létaly bomby a granáty. Nic nebylo jako dřív. Centrum města bylo rozbombardováno a zničeno. Zkrátka trpělo celé město, celá země krvácela.

Dne 27. září roku 1996 byly uzavřeny všechny školy a všechny ženy byly hnány k okraji společnosti - byly ponižovány, uráženy a neustále k něčemu nuceny... Například se musely zahalovat a byly v internaci, v jakémsi domácím vězení.

Kniha vypráví nejen o událostech, jež se v Kábulu dějí, ale zejména o tom, jak to všechno prožívá rodina Latify. V jejich domě vyrůstá jakási tajná škola. Její matka byla lékařkou a práce pro ni znamenala celý její život. Měla tajnou ženskou ordinaci, ale po čase se jí musela vzdát, protože došly léky. Když tato její činnost skončila, začala být nemocná a více se uzavírala do sebe. Přesto však nepřestala být duší rodiny.

Jeden z bratrů Latify se v této neutěšené době žení.
Otec byl za každou cenu rozhodnut bránit životy své rodiny, a to především při přechodu hranic.
Jako zázrakem se rodina dostává do hlavního města Francie, do Paříže, odkud Latifa vypráví svůj příběh, a tak seznamuje širokou veřejnost z řad čtenářů s realitou afghánských žen, o boji za svobodu, lidskou důstojnost a vůbec se vztahem Afghánců ke členům a sympatizantům islámského hnutí Tálibán.