Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Milí čtenáři,
pokud jste ještě nečetli vůbec nic o sourozencích Baudelairových, pak byste ze všeho nejdřív měli vědět toto: Violet, Klaus a Sunny jsou dobrosrdečné a bystré děti, ale jejich životy bohužel naplňuje jen samé neštěstí a utrpení. Jejich příhody jsou tragické a skličující a ta, která je popsána v této knížce, patří snad k nejhorším ze všech.
Nemáte-li dost odvahy na četbu o událostech, v nichž se objeví hurikán, hladové pijavice, studená okurková polévka, odporný zločinec a panenka Drahuška, přivede vás tato knížka pravděpodobně na pokraj zoufalství a beznaděje.
Já budu i nadále pokračovat v zaznamenávání pohnutých osudů Baudelairových, protože jsem povinen tak činit. Vy se však můžete svobodně a z vlastní vůle rozhodnout, zda vůbec dokážete snést tento nešťastný příběh.
S veškerou úctou
Lemony Snicket

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Rok vydání: 2001
Překlad: Petr Hejný
Obálka: Brett Helquist
Počet stran: 240

OBSAH:

Tento příběh vypráví o třech sourozencích Baudelairových, kterým uhořeli rodiče.
Stěhují se od rodiny k rodině. Neví, co s nimi bude a zda zůstanou všichni pohromadě.
Čtrnáctiletá Violet, nejstarší z dětí, je velice bystrá. Každý, kdo Violet zná, ví, že když má vlasy stažené stuhou, přemýšlí nad nějakým svým novým vynálezem.
Klaus, brýlatý chlapec, kterému bylo nedávno 11 let, nejraději čte. Je hodný a dobrosrdečný. Sunny, nejmladší z dětí, se vyjadřuje jako většina dětí v jejím věku - žvatláním. Nejraději všechno kouše svými čtyřmi ostrými zoubky. Na svůj věk je velice inteligentní.
V malém vylidněném městečku u velikého Slzavého jezera, na kterém zrovna řádil hurikán Herman, bydlela jejich nová opatrovnice, Josephina Anwhistleová. Byla to vlastně švagrová jejich bratrance z druhého kolena. Tato starší dáma jistě všechny zarazí svým strachem. A strachem z čeho? Ze všeho.
Sourozenci Baudelairovi, kteří do městečka přijeli lodí po Slzavém Jezeře, čekají na svou novou opatrovnici na přístavišti, dokud jim taxikář, který pro ně přijel, nevysvětlí, že paní Anwhistleová má z přístaviště strach. Nebo ne tak z přístaviště jako ze Slzavého jezera.
Paní Anwhistleová bydlela v malém rodinném domku na samém vrcholu vysokého kopce. Na vrcholu kopce však stála jenom část domku. Zbytek podepírala soustava dlouhých ocelových nosníků, které se tyčily ze Slzavého jezera. Tento dům vypadal, že se svahu drží pouhou silou vůle.
"Teta" Josephina, jak jí začaly děti říkat, byla velice laskavá. Ubytovala sourozence v menším pokoji se třemi postelemi, celým sladěným do modra. Až na to, že měli sirotci denně k večeři studenou okurkovou polévku, protože se teta Josephina bála zapnout sporák, se děti měly vcelku dobře.
Jednou děti tetu přemluvily, aby šla s nimi do města koupit nějaké potraviny. Ve městě potkají hraběte Olafa, díky němuž prožívají všechno své utrpení ve svém životě. Zlý a nafoukaný hrabě Olaf je zaměstnáním herec. Snaží se získat všechny jejich peníze, které zdědily po svých zemřelých rodičích. Pronásleduje sourozence na každém kroku a právě on zabil jejich předešlého opatrovatele, strýčka Montyho. Ve městě je hrabě Olaf převlečen za Kapitána Shama, staršího muže s půjčovnou jachet. Děti Olafův převlek prokouknou, ale teta skutečnosti, že kapitán Sham je hrabě Olaf, neuvěří, naopak se s ním spřátelí.
Za pár dní zavolá kapitán Sham-hrabě Olaf. Zatímco děti jsou ve svém pokoji, hrabě Olaf vyhrožuje tetě Josephine smrtí, jestli nenapíše poslední vůli, kde se zmíní o tom, že sourozence přenechává v jeho péči. Teta poslechla.
Nechala svou závěť připíchnutou připínáčkem na dřevě v knihovně, kde poté prohodila velikánským oknem jednu z podnožek a tajně se vyplížila z domu. Děti zatím přiběhly do knihovny a přečetly si závěť, ve které bylo plno podezřelých chyb.
Podezřelé to bylo z toho důvodu, protože teta Anwhistleová považovala gramatiku za něco posvátného. Sourozenci byli dost vyděšeni, že je teta přenechává panu Shamovi a zároveň oplakávají tetinu smrt.
Klaus je přesvědčen o tom, že teta Josephine není mrtvá a chyby v dopise jsou vlastně tajná zpráva. Spojí je a vyjde mu odpověď na otázku, kde se zrovna teď teta Josephina nachází - BÍLÁ JESKYNĚ. Jeskyně na druhém konci Slzavého Jezera.
Violet, Klaus a Sunny se rozhodnou, že do Bílé Jeskyně poplují. Ukradnou tedy loď z půjčovny jachet kapitána Shama a vydají se na cestu. Díky tomu, že Klaus přečetl několik knih o plachtění, nebyla tato cesta až taková hrůza.
Když konečně dopluli do Bílé Jeskyně, teta Josephine s nimi nechce jet zpátky. Je rozhodnuta, že zůstane v Bílé Jeskyni do konce života. Ale protože je Bílá Jeskyně na prodej a teta se bojí realitních agentů, přistoupí na prosbu dětí a vydá se spolu s nimi na loď.
V Slzavém Jezeru žijí pijavice. Nejsou to ale jen tak ledajaké pijavice, ale masožravé. Zaútočí na každého, kdo měl před méně než hodinou něco k jídlu a snědí ho celého. "Ještěže nikdo z nás už aspoň hodinu nic nejedl," oddechla si Violet, když vpluli na jezero. "Ale já jsem měla banán, těsně před tím, co jste připluli," hlesla teta.
A tak to začalo. Pijavice už za necelé dvě minuty začaly útočit na loďku. Violet si vlasy stáhla stuhou a v hlavě se jí urodil další skvělý nápad. Zapálila kus plachtoviny, kterou držela tetina síťka na vlasy a zapálila ji. A nakonec stačilo jen doufat, že si tohoto signálu všimne někdo na pevnině a pokusí se je zachránit.
Ale na lodi, která jim přijede na pomoc, stojí hrabě Olaf. A protože se vypůjčená loď začne potápět kvůli dírám, které v ní udělaly pijavice, sourozenci nastoupí k hraběti Olafovi, který sice zachrání sirotky, ale tetu ne... Tetu Josephine přivítá s otevřenou náručí hejno dravých pijavic.
Když hrabě Olaf připluje se sourozenci k přístavišti, čeká tam na něho pan Poe, bankovní úředník, starající se o záležitosti sirotků, spolu se dvěma policisty. Ale s překvapením všech tří dětí tam pan Poe nestojí kvůli tomu, aby Olafa zadržel. On totiž vůbec neví, že hrabě Olaf se za kapitána Shama jenom vydává. Nakonec ho ale konečně prokoukne. Policisté, kteří chtějí už odhaleného Olafa zatknout, ale zklamou a zločinec uteče.
Sourozenci Baudelairovi teď putují k další rodině. Nevědí kam, ani ke komu. Doufají jen, že už hraběte Olafa nikdy neuvidí...