Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Melantrich, Praha 1974, 27 kapitol, 114 stran. Z ruského originálu Sobranije Sočiněnij v 14 tomach (1953) přeložila Zdeňka Psůtková

DĚJ:

Příběh je podáván formou rozmluvy. Příběh sám o sobě není tak důležitý jako projednávaný názor na ženy, lásku, manželství, vášeň, děti a nevěru.

Ve vlakovém kupé se do této rozmluvy, konkrétně o správnosti rozvodu, pustila skupinka lidí. Někteří hájili názor, že žena je v manželství podrobena muži a nemá právo o čemkoliv rozhodovat, jedna žena tomuto tvrzení bránila a tvrdila, že manželství bez lásky je nemorální. K rozhovoru se připojil Pozdnyšev a reagoval tak hystericky, až téměř všichni z kupé odešli a on mohl svůj příběh vypravovat "autorovi". Pozdnyšev na sebe hned zprvu prozradil, že zabil svou ženu a sám nejlíp ví, že žádná duchovní láska neexistuje, existuje pouze láska smyslná.

Pozdnyšev vypráví o svém mládí, jak si užíval neřestí, aniž se přitom trápil výčitkami svědomí, jak se vyhýbal jakýmkoliv závazkům k ženám (děti, náklonnost) tím, že jim platil. Jeho první poklesek se učinil ve veřejném domě, od všech svých kamarádu slyšel, jak je to správné a zdravé, jak mladý muž musí vybouřit své vášně. Od té doby se z něho stal sukničkář, žil v zajetí vášní a již nikdy nebyl schopen bezelstného vztahu k ženě, protože v ní viděl pouze prostředek k rozkoši.

Došel k poznání, že společnost je zhýralá, vědí o prostopášnosti mužů, a přesto provdají své nevinné dcery klidně za syfilitiky, jen když jsou bohatí. Mladé dívky jsou klamané všelijakými romány, kde se muž dvoří ve jménu čisté lásky, popisují se tam mužovi ctnosti, ale spisovatelé již nepoznamenají, jaký zhýralý život vedl onen muž před tím. A ony dívky pak žijí ve klamu.

I on si vybral nevinnou dívku, on - ZHÝRALEC, krásnou čistou, a požádal ji o ruku. Nechal se unést smysly, protože byla tak půvabná, v krásných šatech a natočených loknách. Kdysi si to neuvědomoval, myslel si, že se jedná o skutečnou lásku, ale pravda byla jiná, jakmile se spolu ocitli sami, neměli si o čem povídat, nudili se. Nyní nevidí rozdíl mezi "ctnostnými" ženami a prostitutkami, rozlišuje je pouze jako prostitutky na krátkou a dlouhou dobu, jedny zatracujeme a druhých si vážíme. Oboje používají krásné šaty, parfémy a drahé šperky, aby muže lapily do svých sítí smyslnost. Dívky jsou nabízené jako zboží na trhu a muži se kolem nich procházejí a vybírají si, a ty dívky a jejich matinky, jež se tvářejí, že je zajímá i něco jiného kromě svatby, lžou...

Ženy orodují za práva, tvrdí, že jsou utlačované a přitom ... ony vládnou mužům, ovládají jejich smysly, jen si vezměme všechny obchody určené na uspokojení ženského chtíče. Pohlavní vášeň je dle něho to pravé zlo.

Oženil se tedy a hned po uspokojení smyslů se dostavily hádky, rozčarování, nenávist. Otěhotněla v prvním měsíci manželství, nelze ovšem spojit roli matky, kojné a milenky, proto jsou provdané ženy tak hysterické, je nutná zdrženlivost.

Měli spolu pět dětí, které se pro ženu staly vším, ale rozkoš přesto nedokázala nahradit strach o ně. I děti se staly předmětem sváru, hledali v nich spojence, tahali je na svou stranu. Po pátém dítěti ji doktoři zakázali mít další, začala tedy pečovat o svůj vzhled, začala opět hrát na klavír ... a on? Žárlil. Žárlivost se vystupňovala s příchodem Truchačevského, který jeho ženu doprovázel na housle. Uspořádali i malý koncert pro známé, kde právě zahráli Kreutzerovu sonátu od Beethovena. Po koncertu na několik dní odjel na statek a zanechal ženu samotnou doma. Požírala ho ovšem nesmírná žárlivost a vydal se tudíž domů předčasně. Svou ženu zastihl pozdě v noci z Truchačevským, jakoby zešílel, popadl kinžál a ženu probodl.

Možná chtěl v té chvíli žádat o dopuštění, ale nemohl. Poté byl na jedenáct měsíců uvězněn a propuštěn, jelikož se tato vražda přisuzovala jeho žárlivosti a on nyní povídá tento příběh a prosí o odpuštění.