Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh koně nesleduje osudy člověka, nýbrž zvířete a jeho myšlenky popisuje s naivitou dítěte, které si neuvědomuje zcela dobře všechny souvislosti lidské řeči a skutků. Začněme tedy na počátku, kde se nit tohoto příběhu odvíjí. Představme si starého koně, zmrzačeného, marně vzpomínajícího na mládí a lepší časy. Je vyhublý, unavený a kolem něho samí mladí, zdraví a energičtí koně. Možná by si od nich zasloužil lítost, té se ale v koňském světě nedočká. Ke všemu se ocitl ve stájích mezi samými aristokraty, mezi koňmi dobrého původu, a on byl pouhý přivandrovalec z koňského trhu zakoupený za osmdesát rublů. Jeho postavení tudíž nebylo výsadní, na jeho starém hřbetě se ke všemu vozil starý honák Něstěra a nechoval se k němu zrovna uctivě. Nu což, příliš radosti tomuto grošákovi nezbývalo. Býval mohutný, měl dlouhou hřívu a černé skvrny, které dnes vypadaly spíše hnědě. Na tváři se mu usídlil trpitelský výraz a tenké nohy se mu třásly. Nejenom, že ho ostatní koně nelitovaly, ale některé klisny si z něho dělaly legraci a posmívaly se mu. Jedna hnědka ho provokovala a její následovnice se k ní ochotně přidala. Neznala ovšem míru a grošáka rozčílila tak, že ji kousl do nohy. Stádo považovalo jeho chování za drzost vůči klisně a večer, když byli v hřebčíně, ho s vyceněnými zuby pronásledovalo. Nedokázal se vyhnout úderům kopyt a zastavil se uprostřed dvora, stádo se kolem něho shluklo, když v tom se začalo dít něco zvláštního.

Grošák počal vyprávět o svém životě. Pro všechny bylo jistě překvapení, že pochází z ušlechtilého rodu a za svého času byl velmi slavný, dokonce sám hrabě ho vyřadil ze svého rodu, protože předběhl jeho miláčka. Když se narodil, nepřipadal si nikterak zvláštní, byl prostě jenom kůň jako ostatní. Až lidé ho utvrzovali, že něco není v pořádku. Byl strakatý, neboli grošák, a tudíž nevhodný pro chov. Lidem se jeho skvrnitost nelíbila, ale pro ostatní koně byla zajímavá a líbila se jim. Ještě jako mladý si všimnul zajímavého postřehu, že se lidé vyznačují touhou po vlastnictví, všechno si přivlastňují a označují slovem "mé", "můj", "má". Nechápal, proč si i jeho - živou bytost - někdo přivlastňuje. Lidé, kteří si ho přisuzovali jako svého koně, na něm při tom ani nejezdili, ani ho nekrmili a nekartáčovali, to ti druzí - kočí, podkoní, zvěrolékaři. Čím víc movitější člověk, tím šťastnější, pomyslel si. A právě grošákova přednost, rychlý krok, ho vyhnala z jeho dosavadního působiště. Jak již jsem se zmínila, předběhl hraběte nejoblíbenějšího koně. A tak se stalo, že grošák šel z jedné ruky do druhé, až se dostal k husarskému důstojníkovi a zde prožil nejšťastnější chvíle svého života, i když v jeho službě ztratil nejlepší vlastnosti, polovinu života a zchuravěl. Zažil ale sladkou chuť vítězství a slávy. Jenomže pak ho důstojník uhnal, když s ním vyrazil za svou prchající milenkou. Grošák onemocněl a zeslábl a jeho pán ho prodal. Putoval pak od jednoho majitele ke druhému, chřadl a byl týrán, až se dostal do nynějšího chovu. Příběh koně prozatím nekončí.

Když se stádo příští večer vrací z pastvy, poznává v majitelově hostovi svého bývalého pána, který ho ovšem nepoznal, i když před hostitelem pořád vzpomínal na svého grošáka. Pán, který byl kdysi krásný a bohatý, se změnil v obtloustlého, starého a zchudlého muže. Grošák po jedné noční vyjížďce, když na něho byla přehozena stará houně (přikrývka z hrubého sukna), chytil prašivinu (svrab zvířat), kvůli čemuž byl nakonec utracen. Jeho maso i kosti se dále využily, ale mrtvé tělo bývalého pána, když o několik let později také zemřel, představovalo zbytečnou přítěž - jeho rozkládající otylé tělo se muselo obléknout do pěkné uniformy, uložit do nové rakve a zakopat do země.

Čtenářský deník	-	Anna Karenina, Anna Karenina (2), Anna Karenina (3), Anna Karenina (4), Anna Karenina (5), Anna Karenina (6), Anna Karenina (7), Anna Karenina (8), Anna Karenina (9), Anna Karenina (10), Anna Karenina (11), Anna Karenina (12), Anna Karenina (13), Anna Karenina (14), Anna Karenina (15), Anna Karenina (16)
	-	Anna Karenina (rozbor), Anna Karenina (rozbor) (2)
	-	Kozáci
	-	Kreutzerova sonáta, Kreutzerova sonáta (2), Kreutzerova sonáta (3), Kreutzerova sonáta (4), Kreutzerova sonáta (5)
	-	Příběh koně
	-	Rodinné štěstí
	-	Smrt Ivana Iljiče
	-	Vojna a mír
	-	Vojna a mír (1. díl)
	-	Vzkříšení, Vzkříšení (2), Vzkříšení (3)

Čítanka	-	Anna Karenina
	-	Kreutzerova sonáta, Kreutzerova sonáta (2)
	-	Tři starci
	-	Vojna a mír, Vojna a mír (2), Vojna a mír (3), Vojna a mír (4)