Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj této knihy se odehrává za 2. světové války. Není to smyšlený příběh. Spisovatel Lion Feuchtwanger zde vypráví o svém životě poté, co na poslední chvíli opustil Německo, kde ho Hitler chtěl nechat zatknout.
Lion přesídlil i se svou manželkou Martou do Francie, kde si myslel, že bude v bezpečí. Lion byl 2x internován. Poprvé ho propustili, podruhé tam však již zůstal.
Feuchtwanger byl syn židovského továrníka. Hitler ho považoval za jednoho z předních nepřátelů, protože Lion vydával knihy jak ve Francii, tak i v Německu, které byly mířené proti Hitlerovi a to se mu nelíbilo. Když Hitler začal útočit na Francii, vydala Francie rozkaz, aby se muži německého původu od určitého data narození dostavili na úřad ve francouzském městě, kde žili, aby je přidělili do internačních táborů. Lion byl mezi nimi. Odjel ještě společně s dalšími Němci do internačního tábora Les Milles, což byla stará cihlárna. Tam je pak rozdělili do skupin. Lion byl v táboře všemi uznávaný. Nikdo nechápal, jak mohla francouzská vláda dovolit poslat na takové místo tak významného muže, kterého kdysi přijal sám prezident Francie. Všichni věřili, že se to jistě brzy vyřeší, ale uběhly týdny a nic nového se nedělo. Zprávy se k nim dostávaly zřídka, a to se zpožděním. Lion byl považován za jednoho z nejchytřejších mužů v táboře. Když někdo potřeboval poradit, šel za ním, když se potřebovalo něco vyřešit s velitelem, šel on.
Feuchtwanger v knížce vypráví, jak to v internačním táboře vypadalo. Nikdo tam neměl ani kousíček soukromí. Obchodovalo se tam se vším. Šířila se úplavice, ale i přesto Lion věřil dál, že se mu nic nestane.
Nejvetší panika se začala šířit, když se dověděli, že Paříž padla do rukou Hitlerovi, který začal obsazovat Francii. A v tuto dobu se již muselo nějakým způsobem ve Francii zakročit. Protože spousta lidí by jistě zemřela, kdyby padli do rukou Hitlerových. Vytvořili se proto seznamy, kam se měl napsat každý, kdo chtěl, aby jej nákladními vagóny odvezli do bezpečí. Každý, kdo si myslel, že by padl, kdyby se dostal do ruky nacistům. Tehdy se projevili lidé, kteří byli ve skutečnosti nacisté, protože ty v táboře zůstali. A pak tam zůstali lidé, kteří by náročný a složitý převoz nepřežili. Ale i přesto bylo na seznamu více lidí, než bylo dobré. Tímto seznamem svitla naděje internovaných, že přeci jen před Hitlerem utečou, ale uběhlo již několik dní a nic se nedělo. Pak jednoho dne oznámili, že určitá skupina příští den odjede. Všichni se těšili, ale druhý den se nic nestalo. Nakonec o pár dní déle "naskládali" všechny ze seznamu do nákladních vagónů. Vagóny byly přeplněné. Nikdo si nemohl sednout ani lehnout. Ve vagónu, kde byl Lion, byl i muž s úplavicí, tudíž jako jediný seděl na kyblíku. Jelikož to byl nákladní vagón, neměl žádná okna a dveře musely být zavřené, aby je Němci nechytli. Takto cestovali několik dní. Pak ale najednou stáli. Do rukou se jim dostali černě orámované noviny, což znamenalo, že se Francie vzdala, a bylo tam označené území, které je již "Hitlerovým územím". Město, kde se teď nacházeli, tam nebylo a ani internační tábor Les Milles. Někteří již utekli, nestihli se dovědět, že nejsou momentálně ohrožení. Mezi lidmi, co utekli, bylo i pár Lionových přátel, které již nikdy neviděl. Nakonec je odvezli do nového tábora, kdě měli téměř volnost.
Mohli opouštět tábor, kdy se jim chtělo, ale nesměli hlavní bránou. Pak se však dozvěděli, že Hitler vytvořil seznam Němců, které Francie musí vydat za každou cenu. Lion věděl, že na tom seznamu je určitě také a tak se rozhodl utéci. Ale protože nacisé kontrolovali veškeré dopravní prostředky, nemohl se dostat z města poblíž tábora. Jelikož i nadále zůstal ve spojení s táborem, dověděl se, že když do určitého dne podepíše jistý dokument, tak že ho Francie ochrání. Proto se vrátil. Chvíli po návratu dostal úplavici a vypadalo to, že zemře. Nakonec se z toho dostal a po nějaké době ho dokonce našla i jeho manželka, která nakonec sehnala jednoho muže, který dokázal Liona odvézt z města. Nakonec i přešli Pyreneje a dostali se do Ameriky, kde již Lion Feuchtwanger zůstal.

Tato knížka není úplně dopsaná, protože to Lion psal v době, kdy by mohl Hitler ještě nějakým lidem ublížit.
Lion byl ve skutečnosti na Hitlerově seznamu, a to na předních místech. Lion se bál smrti, ale ne tolik jako ostatní, protože on věřil na osud. Věřil, že to, co má se stát, se stane. Dokonce tam použil i výrok, že začíná vidět Goyovi démony. Kdo četl Goyu, ví, co to znamená...