Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z německého originálu přeložila roku 1964 dr.Ivana Vízdalová a vydalo nakladatelství BRÁNA jako 46. publikaci. Kniha má 168 stran.

OSNOVA:

1) O autorovi
2) O díle
3) Dům na Zelené cestě
4) Příběh neurofyziologa dr.Bl.
5) Závěr

Lion Feuchtwanger se narodil roku 1884 v Mnichově v dobře situované židovské rodině. V Berlíně studoval filozofii, germanistiku a antropologii a v prvních dvou desetiletích našeho století začal psát divadelní hry a romány. Když vypukla první světová válka, byl právě v Tunisu, kde ho okamžitě internovali. S manželčinou pomocí se mu podařilo vrátit se do Německa. Po několika měsících vojenského života byl ze zdravotních důvodů propuštěn do civilu. Po válce žil v Mnichově a v polovině dvacátých let se přestěhoval do Berlína. Okamžik Hitlerova nástupu k moci zastihl na přednáškovém turné po USA. Spisovateli, který měl mimo jiné za sebou aktuální dobový a výrazně protifašisticky zaměřený román "Úspěch", bylo jasné, že zpět do Berlína a do své vlasti nemůže. Usadil se tedy ve Francii a začal literárně pracovat. V té době vznikla řada rozsáhlých románů, ale i další drobnější prozaické útvary jako povídky a eseje. Po jmenování Hitlera říšským kancléřem následovalo vydání zákona na "očistu" německé literatury od "nežádoucích" autorů. V plamenech skončily mimo románů bratří Mannů a E.M.Remarqua i knihy Liona Feuchtwangera. Ve Francii byl v roce 1940 jako cizinec internován v táboře Les Miller a díky pomoci přátel se mu podařilo uprchnout přes Španělsko a Portugalsko do USA. V Kalifornii setrval až do své smrti v roce 1958.

Kniha "Po sezoně" je soubor osmi kratičkých povídek, jež vznikaly v rozmezí patnácti let za velmi různých okolností a z velmi různých podnětů. Pro spisovatele tu nejsou nejdůležitější jednotlivci, situace, do nichž se dostávají, případně způsoby, jakými řeší vnitřní a vnější konflikty. Jde mu spíše o popis společenské či psychologické determinovanosti jejich jednání. Na psychologické konstrukci Feuchtwangerových postav je zřejmý vliv četby prací Sigmunda Freuda. Ten svou metodou zobrazení snu a asociativní volbou slov poskytl literatuře prostředky použitelné pro analyzování osobnosti postavy.

V jeho povídkách prostupují prvky realistické i protismyslné, neboť jak jinak označit počínání moudrého, prozíravého a rodinu milujícího profesora Rappa v povídce "Dům na Zelené cestě", jenž pro svou fixní ideu vážně ohrozí životy svých nejbližších v době, kdy už sám nemůže pomoci. Ale abych nepřeskakovala... Povídka "Dům na Zelené cestě" vypráví příběh France Dierkopfa a profesora Rappa. Profesor si uchovával tajemství, které nesvěřil ani své rodině, ale Franc jej chtěl vždy získat. Jeho tajemství spočívalo v tom, že o životě Krista neexistuje žádné svědectví necírkevního spisovatele z prvního století po Kristu, ale právě profesor Rapp objevil v jednom scholionu citát ze "Stemmat" jistého Symmacha z Milétu, v němž je jednoznačné obsažen odkaz na existenci muže, který má s Ježíšm z evangelií mnohem víc společných rysů než kterákoli jiná historicky ověřená postava oné doby. Jenomže jakmile se Hitler dostal k moci, byl profesor Carl Friedrich Rapp, jenž platil za liberála, ohrožen, i přesto však zůstal v Německu. Pravděpodobně nechtěl přerušit svou velkou práci, k jejímuž završení se blížil, a potřeboval knihy, které by určitě s sebou nesměl vzít přes hranice. Bohužel již po pár letech zemřel. A v tuto chvíli se nám znovu dostává na scénu Franc Dierkopf-patolízal, který postupně zařídil vyhoštění zbytku rodiny profesora z jejich domu, aby tam mohl zůstat sám a hledat rukopisy, které profesor tak pečlivě uschoval. Po důkladném prohledání celého domu začal dokonce i kopat na zahradě. S jeho mánií, s jeho překopáváním to bylo čím dál horší a právě to překopávání mu nakonec přivodilo zánik... Zabila ho zbloudilá bomba svržená jedné noci letcem, který se vracel ze splněného poslání a zaujalo ho světlo, které měl u sebe Dierkopf překopávající zahradu.

Neurofyziolog dr.Bl. požíval mezi svými kolegy velké úcty. Především byla vychvalována exaktnost jeho výzkumu, nepodplatitelnost, s jakou stále znovu přezkoumával důležité a vítané výsledky z hlediska nejodlehlejších zdrojů chyb. Každý druhý by s jeho nadáním udělal kariéru, ale on zůstal sedět na katedře malé univerzity a věnoval se svému výzkumu a vývoji inteligenčního fotometru, čehož i dosáhl - sestavil třiadvacet rovnic, jež se správně zadanými čísly a písmeny vytvořily grafy, které určovali míru inteligence jedince. Tohoto objevu si všiml i diktátor země a určil výzkum dr.Bl. za státní a každou chvíli posílal doktorovi své úředníky pro ověření jejich inteligence. Za deset let spolupráce mezi diktátorem a doktorem se mezi nimi utvořilo přátelství, které narušila až prosba diktátora o sestavení jeho inteligenčního grafu... Pár dní po vyhodnocení diktátorovy inteligence doktor umírá, má slavnostní pohřeb a čtrnáct dní poté má vystoupit diktátor před svůj lid a promluvit. Chvíli před svým vystoupením najde zalepenou obálku, v níž byly výsledky jeho inteligenčního testu a chce si je přečíst, nakonec však obálku roztrhá za účelem nerozptylovat se před vystoupením... Diktátor sebejistě přednese svůj projev, ale už nikdy se nedozví, jestli i on patří mezi lidi s vysokou inteligencí...

Všechny povídky jsou psány v ich formě a autor ponechává na čtenáři, aby v souladu se svou zkušeností a stupnicí hodnot věnoval náklonnost či antipatie, soucit či posměšný údiv vůči hlavním postavám, např. třeba k diktátorovi z "Příběhu neurofyziologa dr.Bl.". Ve většině povídek vystupuje vypravěč a i přesto, že určité tematické prvky evidentně vyrůstají ze spisovatelových zážitků - židovský osud emigranta ve Francii apod. - nelze tyto prózy označit za autobiografické. Feuchtwanger se spíše snaží o zobecnění individuálních osudů a o střízlivé bilancování historických procesů. Všechny povídky jsou napsány velmi srozumitelně a navíc i jejich rozsah přispívá k jejich čtivosti. Doporučuji.