Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

HLAVNÍ POSTAVY:

Diana, hraběnka z Belforu - žena toužící po vřelém citu, jehož se jí nedostává, ctižádostivá, žárlivá
Teodor, sekretář hraběnky Diany - čestný, nerozhodný
Tristan - moudrý, oddaný, lstivý sluha Teodora

Hraběnčiny komorné:
Marcela - miluje Teodora, nechce se ho za žádnou cenu vzdát, pomstychtivá
Anarda - přítelkyně Marcely, miluje Tristana
Dorotea - vychytralá, podlézavá

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

markýz Ricardo, hrabě Federico, hrabě Lodovico - hraběnčiny nápadníci
Fabio - hraběnčin komorník
Otavio - majordom

OBSAH:

Toto dílo napsal Lope de Vega pravděpodobně v roce 1613. Námět našel v Boccacciově Dekameronu. Jde o sedmou povídku pátého dne, kde je arménský chlapec Teodoro zajat piráty a prodán šlechtici na Sicílii. Zamiluje se do jeho dcery a když dívka otěhotní, je odsouzen k smrti. Na popravišti v něm arménský vyslanec pozná svého syna a příběh končí svatbou. Ve hře Zahradníkův pes tento příběh figuruje v pozměněné podobě pouze jako smyšlenka, která je prostředkem k dosažení cíle.
Děj se odehrává v Neapoli, kde se hraběnčin tajemník Teodor dvoří Marcele, což vyvolá v hraběnce nesnesitelnou žárlivost a zároveň touhu po lásce. Hraběnka se bojí své city dát najevo, protože si uvědomuje, že stavovský rozdíl je velkou překážkou v jejich vztahu. Diana tedy rozehrává vášnivou a odvážnou hru, ve které Teodor zatouží po vyšším postavení a nakonec se zamiluje do hraběnky. Je to krutá hra, ve které se Diana snaží na jedné straně ulovit Teodora a na druhé straně se k Teodorovi chová jako zahradníkův pes. Odtud název: "Zahradníkův pes zelí nežere, ale jinému ho nepřeje." (španělské přísloví) Teodor je zmatený. Hraběnka mu střídavě dává naděje, že si urozené nápadníky nevezme a poté ho zase odmítá. Teodor se po všech útrapách nakonec rozhodne vzít si Marcelu. Jakmile se ale o tom dozví Diana, odhodí svou masku a vyzná Teodorovi lásku. Teodor musí zase odmítnout Marcelu, kterou nemiluje a chtěl si ji vzít jen "na truc". Marcela odmítnutí těžce nese a chce se pomstít tím, že se snaží v Teodorovi vzbudit žárlivost, a proto svádí Fabia, hraběnčina komorníka. Celá zápletka je vyřešena nastrojenou lstí, kterou vymyslel Tristan: namluví jistému šlechtici, že právě Teodor je jeho kdysi dávno ztraceným synem - rázem je tedy Teodor Dianě roven a jsou ihned zasnoubeni. Zdá se, že už nic nemůže bránit svatbě, ale Teodor je velmi zarmoucen, že bude muset celý život žít s touto lží. Dianě tedy řekne pravdu. Dianě vůbec nevadí, že Teodor není šlechtic, žádá Tristana, aby toto tajemství zachoval pro čest rodu.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Je zde především zobrazen vášnivý cit v jeho proměnách zasazený do poutavého příběhu. Cit je obvykle v konfliktu s racionálním uvažováním. Důležitou roli hraje otázka cti, která je podle názoru básníka cennější než život. Touha po sňatku s ženou z vyšší vrstvy naznačuje také Lopeho ctižádost patřit ve společenském žebříčku co nejvýše.