Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Nakladatelství BB art v roce 2000; ilustrátor Alois Křesala

HLAVNÍ POSTAVY:

Loverňáci
Janek - odvážný, vůdce party z Lovenu, tvrdohlavý, mazaný, rychlý, vyráběl úžasné zbraně, v kuličkách nejzručnější, velkorysý, má rád Marii
Hejl - 1. důstojník, přeborník v lezení na stromy
Gambetta z Vršku
Souška - velice chytrý ve škole, hubený, dobrý pozorovatel
Cinkal - sestra Marie, pokladník
Bouřka - vůdce oddílů, křestní jméno Adonis
Buřinka - vůdce oddílů
Boubela - vůdce oddílů
Vokál - velké a vypoulené oči
Marie - markytánka lovernské armády, přišívá knoflíky atd., má ráda Janka, Cinkalova sestra
Velraňáci
Třasořitka - první zajatec Loverňáků
Prcek od Brodu - vůdce, druhý zajatec, malý, hubený, silný
Melhuba - stromy jsou jeho, dobře střílí z praku

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Simon - starý učitel, čepička zaražená do týla, brýle na čele nad očima
Zefirin - též Beduín, bývalý voják afr. armády, obecní hlídač, nahluchlý, neviděl moc dobře, kazil boje

MÍSTO DĚJE:

Lovern, Velrany - Francie

KRÁSNÉ SLOVO:

Mordsetsakrahadrycuckykrucinálfagothimllaudonhergot element

DĚJ:

V této knize se pojednává o válkách dvou chlapeckých part, Loverňáků, v čele se statečným Jankem, kteří nás knihou provázejí a Velraňáků, nepřátelské sousedící vesnici. V podstatě jde o to, že když jedna parta zajme někoho z druhé party, uřezají mu vše, co se dá (knoflíky, přezky, tkaničky...) a jako poklad to schovají. Tak tedy můžeme začít.
Loverňáci jednoho večera vyhlásili válku Velraňákům a to tak, že Janek s sebou vzal další čtyři chlapce a šli do Velranu. Když byli na místě, u velranského kostela, napsal Janek na jeho dveře nápis "FŠICY VELRAŇÁCI SOU XYNDL", který velice vynikal svou pravopisnou bezchybností. Toto rozhořčilo řady Velraňáků a byla vyhlášena válka.
Druhý den Janek předpokládal, že na palouce mezi doly a lesy se bude konat bitva. Protože byla neděle a všichni byli ve svátečním po mši, bitva zůstala jen u výměny názorů a menším střílením z praků. Velraňáci museli ustoupit, protože zrovna zvonil zvon. Loverňáci je vyprovodili smržkou kamení a naplánovali si zítřejší bitvu.
Loverňáci přišli dříve, aby se pět bojovníků schovalo za keřem. Začal boj. Vzduchem létaly jak urážky tak kameny. Potom Hejl odlákal pozornost tří Velraňáků na sebe. Dělal, jakoby je vůbec neviděl. Blížil se ke křoví, kde byl schovaný Cinkal. Najednou Cinkal a dalších pět chlapců vyběhlo a lapilo Třasořitku pronásledujícího Hejla. Loverňáci ho odtáhli do svého úkrytu v lese. Přivázali Třasořitku a hrozili, že mu uřezají uši atd. Třasořitka se velice bál. Loverňáci mu odřezali knoflíky, límce, kšandy, kovové přezky, kapsy, tkaničky a prořízli knoflíkové dírky. Poté ho pustili. Vítězoslavně se vraceli domů.
Druhý den zůstal Janek spolu s dalšími po škole. Loverňáci byli velice oslabeni i jinými, ale Hejl - jako první důstojník - trval na tom, aby se bitva konala. Janek to tedy dovolil. Velranským bylo jasné, že jsou v přesile. Lovernští utíkali, co jim nohy stačili. Tu najednou Janek vběhl na palouk a začal se prát, ostatní ho následovali. Velranští v přesile zajali Janka, ten sebou však stále škubal a šil. Ale zvládli ho odvléci a odřezat mu vše, co se dalo. Když ho pustili, Janek neutíkal, klidně odcházel. Lovernští už za dobu jeho nepřítomnosti shromáždili knoflíky a tkaničky, aby mu mohli trochu vyspravit oblečení.
Když Janek přišel domů, táta ho pěkně seřezal.
Druhý den byla neděle a to znamenalo kostel. Když šla děvčata do kostela, každá se koukala na Janka, protože od někoho slyšela, že dostal výprask. Marii Cinkalové se Janek velice líbil a ona se Jankovi líbila také. Po mši dostal Janek výborný nápad. Budou se bít nazí! Protivníci z nich nebudou mít co uřezat. Jednomyslně přijato!
Když se v nalezené skrýši svlékli, zůstali tam tři muži, aby hlídali, kdyby někdo šel. Velraňáci si mysleli, že jsou v přesile a tak odvážně postoupili dopředu, v tom okamžiku dal však Janek povel k útoku. Velranští brali nohy na ramena. Janek a pár dalších mělo možnost znovu zajmout Třasořitku, když se na cestě před bojištěm objevil Zefirin. Hlídači oblečení dali vědět vojsku a to se rychle vracelo. Janka hrozně naštval starý Zefirin a tak na něj vymyslel lest.
Zefirin byl unaven a dehydrován, tak se šel napít do hospody. Souška a další dva ho pozorovali. Janek mezitím dokončoval svůj plán. Když se stmívalo, poslal většinu vojska domů. Jen osm si jich nechal.
U hnojišť byly hlídky po dvou, které natáhly před hnojiště provazy. Když starý Zefirin šel z hospody, zakopl poprvé, podruhé... Lidé se začali koukat z oken. Janek chtěl, aby to vypadalo, že Zefirin je víc opitý, než doopravdy je. V jeho domě mu namočili zápalky, petrolej v lampě vyměnili za bílé víno a svázali konve tak, aby o ně zakopl. Vyšlo to! Všichni si druhý den mysleli, že byl opilý jako ještě nikdo.
Příští den si o Zefirinovi všichni povídali. Janek a ostatní z toho měli ohromnou legraci. Také se rozhodli, že by se měl platit nějaký příspěvek, jeden sou (= peníze) měsíčně. Po vysvětlení všech způsobů, jak se dají sou získat, se návrh odsouhlasil. Pokladníka dělal Cinkal, protože jeho sestra Marii řekla, že všem zajatcům bude přišívat knoflíky, spravovat knoflíkové dírky atd. Peníze měly jít na koupení knoflíků a ostatních věcí. Ty Velraňáky, které zajmou, oberou a udělají z jejich věcí poklad.
Celí šťastní se vydali do Hájku a začalo se bojovat. Nakonec zajali Prcka od Brodu a pěkně ho seřezali. Nový válečný poklad byl velice pěkný, několik knoflíků, kšandy a tkaničky. Když Prcek utíkal, Lovernští se mu vysmívali, protože udělal to co Janek, ale oni s tím počítali, tak ho seřezali ještě víc.
Cinkal měl se svým postem pokladníka veliké trable. Ve škole se mu knoflíky vykutálely z kapsy a doma ho za to táta málem seřezal, ale protože Marie už měla hotový pytlík na poklad, nic u Cinkala nebylo.
Jednoho dne Hejla napadl plán soukromé odplaty Melhubovi. Spolu s Gambettou šel místo školy do Hájku. Vylezli na Melhubův strom a nařezali mu větev, na které seděl. Ve škole starému Simonovi řekli důvod jejich nepřítomnosti, který byl samozřejmě úplně jiný. O této pomstě věděl jenom Janek, Hejl a Gambetta, kteří se velice těšili na boj.
Když v boji Melhuba spadl ze stromu, Loverňáci se začali smát a Velraňáci radši utekli. Chlapci se rozhodli, že by to chtělo nějaký dům, skrýš poblíž Hájku. Janek rozhodl, že každý musí donést něco na stavbu. Druhý den boudu dokončili, vyzdobili a zabydleli se v ní. V boji, který následoval příští den, zajali šest chlapců. Mezi nimi byl i Melhuba s Třasořitkou. Obrali je a tím se velice obohatil jejich poklad. Protože měli docela slušnou zásobu peněz, rozhodli se, že si udělají hostinu.
Na hostině byla veliká legrace, měli opékané brambory, sardinky, jablka, sladkosti a dokonce i alkohol (kořalku, víno) a z plamínků cigarety. Souška jim také vyprávěl příběh, proč se bojuje(Lovern vs. Velrany) a všichni ho velice pečlivě poslouchali.
Za pár dní se Hejl pohádal s Pajdou. Všichni se před starým Simonem zastali Hejla, a tak se na všechny Pajda naštval. I když se s ním všichni udobřili, zapřísáhl jim pomstu. A tak jednoho dne, když jel s tátou do města přes Velrany, řekl jednomu z Velraňáků o jejich boudě.
Hejl, Janek, Cinkal a Souška šli v neděli do boudy sami. Když tam došli, spatřili to...jejich bouda byla zničena, jak jen nejvíc být mohla. Po krátké debatě jim došlo, kdo to udělal. Pajda - ten zrádce... Nikomu o jejich výpravě neřekli. Tak druhý den šli do boudy všichni. Dávali si pozor na Pajdu a když došli k boudě, předstírali překvapení a zlost. Usvědčili Pajdu a ten se po chvíli přiznal. Seřezali ho a obrali a poslali do vesnice. Ve vesnici Pajda řval a doma všechno pověděl o všem, co Loverňáci udělali. Když kluci přišli domů, rodiče je seřezali. Jen Gambetta a bratři Bouřkové, protože bydleli daleko, seřezáni nebyli. Dohodli se, že budou boudu Velraňáků hledat, dokud ji nenajdou.
Jednoho dne přišli do školy hledači velranské boudy a všichni věděli, že ji našli. Po škole své spolubojovníky dovedli k novým základům jejich boudy. Byl tam pytlík naplněný k prasknutí. Gambetta a Bouřkové vyprávěli, jak našli skrýš. Všichni zapomněli na nedávný výprask a chtěli se znovu pustit do válčení.

CITÁT Z KNIHY:

Nato uchopil do jedné ruky uzlík, dvěma prsty druhé si povytáhl košili, vztyčil se náhle před celou nepřátelskou armádou a spílaje svým přemožitelům do volů, sviní, darebáků a bab, ukázal jim energickým ukazováčkem svou zadnici, načež se divokým úprkem rozběhl do soumraku, pronásledován nadávkami Velraňáků a sprškou kamení, které mu bzučelo kolem uší.

VLASTNÍ NÁZOR:

Nádherné popisy (např. Tenoučký bledě stříbrný srpeček, ještě průzračný v posledních slunečních paprscích..., drkotající se na zpustošených větvích jako nakřáplé rolničky větrných ořů.)