Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• pokračování románu Malé ženy (Little women: or Meg, Jo, Beth and Amy), v němž Louisa May Alcottová dál rozvíjí osudy děvčat Marchových

Druhá část novely Malé ženy s názvem Dobré manželky (Good Wives) následuje sestry Marchovy do dospělosti a jejich vstupu do manželství.
Jestliže jste si oblíbili Meg, Beth, Jo a Amy (čtyři "malé ženy" z knížky se stejnojmenným názvem) i jejich přítele Laurieho, můžete v tomto jejím pokračování sledovat jejich další osudy - rodinný život Meg, jež se vdává jako první, literární úspěchy a pády Jo, měnící se duševní svět citlivé Beth, naplňování ambicí Amy a samozřejmě jejich lásky. Jakou cestu budou muset projít, než se z nich stanou "dobré manželky"?
Strhující románový příběh začíná rušnými přípravami na rodinnou svatbu. Tři roky od konce příběhu Malé ženy dospěly čtyři Marchovy dívky v mladé ženy, které dychtivě očekávají svoji budoucnost. Meg se chystá na manželský život s bezstarostným optimismem šťastné nevěsty. Její sestra Jo si navléká "spisovatelský háv" a opět zkouší štěstí v psaní. "Její výsost" Amy nachází na cestách v zahraničí větší dar než umění. Pouze pokorná malá Beth nemá ambice, jež by přesahovaly teplo domova. A přestože je její břemeno nejtěžší ze všech, nakonec i ona nachází klid.
Po mnoha vzrušujících peripetiích hlavních hrdinek vyznívá závěr románu jako harmonické završení dospívání čtyř milých "malých žen".

HLAVNÍ POSTAVY:

Meg, Jo, Beth a Amy Marchovy

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

pan a paní Marchovi, Theodor Laurenc (Laurie), Friedrich Bhaer, John Brooke, Fred Vaughn a Josephine Marchová

OBSAH:

V této druhé části všemi milovného příběhu se každá ze čtyř sester vydá svou vlastní cestou, ale nakonec na ně čeká společný konec.

Příběh Meg Marchové
Do sousedského domu k panu Laurencovi dochází mladý domácí učitel John Brooke, který už několik let vzdělává Laurieho. Laurie jednoho dne pořádá piknik na louce a pozve na něj všechny 4 sestry a své přátele z Evropy včetně Freda Vaughna. Pan Brooke dělá ne této akci dozor, ale spíše si většinu času povídá s Meg, ve které má velké zalíbení, ale projevuje jej velice nesměle. Jo si všimla, že Meg je po dýchánku zasněná a pořád duchem mimo, a také že každý den vstává brzy ráno a někomu mává z okna. Poradila se o tom s maminkou, která jí pověděla, že je nejspíš zamilovaná a pravděpodobně do pana Brooka. Zanedlouho přišel pan Brooke za panem a paní Marchovými požádat o svolení ucházet se o ruku jejich dcery Meg. Marchovi souhlasili.
Jednoho dne přišel za Meg a požádal ji o ruku. Meg to čekala a měla připravenou řeč, jak pana Brooka jemně odmítne, to se však zvrtlo a s radostí souhlasila. Dohodli se, že se svatbou počkají, dokud pan Brooke nebude mít dostatek peněz na uživení rodiny a dům, kde by s Meg bydleli.
Ne dlouho poté, teď už Meg Brookeová, žije se svým mužem a dvěma dětmi - malou, milou holčičkou a zvídavým, chytrým a o něco starším chlapcem - v malém domku nedaleko manželů Marchových. Malá rodina Brookeových nebyla vždy bez neporozumění a hádek, ale nakonec láska, kterou jejich rodina přetékala, vždy všechny neshody vyřešila a urovnala.

Příběh Jo Marchové
Laurie po dokončení vysoké školy vyznal Jo svou dlouholetou lásku. Jo však neopětovala stejné city a Laurieho odmítla. Po vyznání Laurie odjel do Evropy. Někdy v po Megině svatbě Jo odjela, ale ne tak daleko jako Laurie. Odjela k rodinným známým do New Yorku pomáhat do jejich penzionu. Tam poznala velmi šarmantního, postaršího, německého profesora němčiny pana Friedricha Bhaera. Začala k němu chodit na přednášky. Jo se do New Yorku přestěhovala hlavně proto, že chtěla rozproudit svou kariéru spisovatelky, ale vůbec se jí to nedařilo a ze zoufalství začala psát příběhy do vulgárních novin a časopisů. Pan profesor to zjistil a bylo mu Jo líto, rozhodl se jí pomoct. Po tom, co si Jo vyslechla od profesora jeho názor na časopisy, do kterých píše, ihned s tím skoncovala. (Jo samozřejmě nevěděla, že profesor ví, že tam píše.) Pan profesor musel odjet do rodného Německa. Když mu Jo pověděla, jak je z toho smutná a že nechce, aby odjel, málem vyletěl štěstím z kůže. Slíbil jí, že se vrátí se stálým zaměstnáním a dostatkem peněz, a Jo zas na oplátku slíbila, že na něj počká.
Zanedlouho se Jo vrátila domů. Beth po nemoci byla čím dál křehčí a Jo viděla, že má v obličeji takový stín. (Viděla ho jen Jo, to se po dlouhém odloučení stává.) Popovídala si o tom s rodiči a všichni věděli, co to znamená. Jo vzala Beth za své ušetřené peníze k moři. Po návratu domů nakonec Beth zemřela. Poté se hned Amy vrátila se svým mužem domů.
Mezitím se vrátil profesor Bhaer a požádal Jo o ruku. Souhlasila, ale nebrali se, dokud nebudou mít kde bydlet.
Jednoho dne přišel dopis, že umřela stará teta Josephine a odkázala celý svůj obrovský dům Jo. Nyní již Jo Bhaerová se tam přestěhovala se svým mužem panem Bhaerem a otevřeli si tam malou školu s ubytováním pro chlapce z bohatých rodin i pro chlapce bez domova.

Příběh Beth Marchové
Beth dlouho před svou smrtí věděla, že umře a smířila se s tím. Zůstávala doma, pomáhala v domácnosti a dělala společnost mamince a tatínkovi. Nemyslete si, že to dělala z pocitu nutnosti nebo něco takového. Taková Beth už byla a vše dělala s lehkostí a radostí. Nakonec však byla již tak unavená a křehká, že ani nezvedla propisku, natož sebe samu, a zůstávala už jen v posteli. Nakonec poklidně umřela. Byla u toho Meg, Jo i pan a paní Marchovi. Amy byla na cestách po Evropě. Samozřejmě kdyby věděla, že Beth umírá, hned by se vrátila, ale to netušila. Nikdo jí to nenapsal proto, že Beth nechtěla, aby Amy přerušila svůj výlet. Dozvěděla se to až po Bethině smrti a hned se vrátila domů.

Příběh Amy
V době po Laurieho pikniku a před Meginou svatbou dostala Amy od rodinné známé nabídku na několikaletý výlet po Evropě. Amy s nadšením souhlasila, a když dostala svolení od rodičů, vydala se na cestu. Moc si to užívala. Psala všem z každé země, kterou navštívila, dopis. Mnohem více ji však těšilo dostávat dopisy z domova. Na jednom z výletů potkala staré přátele z Laurieho pikniku. K jejich výletní skupině se přidal jen Fred Vaughn a doprovázel Amy několik měsíců. Fred Vaughn byl z velmi bohaté a známe rodiny. Kvůli obchodům musel odjet, ale slíbil Amy, že se za ní ještě zastaví. V dopise, co Amy napsala domů, sdělovala, že ji brzo požádá o roku Fred Vaughn a že mu odpoví ano! Je přece z bohaté a známé rodiny, říkala Amy. Ale to ještě nevěděla, že se tak hrozně spletla.
Přijel se na ni podívat Laurie. Za ty měsíce, co Laurie odjel do Evropy, se snažil proslavit všelijakými způsoby, nic mu ale nevycházelo, a tak to vzdal a jel se podívat na Amy. Tou dobou už se jako tvrdohlavý snažil udržet myšlenku na Jo, ale to se mu taky moc nedařilo. Nechtěl si připustit, že už je vyléčen ze zlomeného srdce, že už k ní nechová takové city jako dřív. Do reality ho však přivedla Amy, která mu řekla, že je zbabělec, což se Laurieho samozřejmě dotklo, ale nedal to znát.
Po několika měsících odjel a převzal firmu po svém dědečkovi panu Laurenci. Za Amy přijel Fred Vaughn a požádal ji o roku. Amy se však po setkání s Lauriem již nechtěla vdávat jen proto, že je Fred z bohaté a známé rodiny, a tak ho odmítla. Naopak se sblížila s Lauriem a začali si psát dopisy skoro každý den. Aniž by si to jeden z nich uvědomil, postupně se do sebe zamilovali.
Laurie se dozvěděl o Bethině smrti před Amy, a tak hned vyrazil za ní, aby jí dělal společnost. Když přijel, byla velice smutná a chtěla domů. Před odjezdem ji Laurie požádal o ruku a Amy s radostí souhlasila. Vdávala se z lásky, ne kvůli majetku. Vzali se ještě v cizině, pak se vrátili společně domů a začali bydlet v domě starého pana Laurence.

Amy a Laurie Laurencovi, Meg a John Brookeovi, Jo a Friedrich Bhaerovi a manželé Marchovi se neustále navštěvovali a pořádali společné večeře se všemi chlapci z domova u Jo a pana Bhaera doma. Všichni si zas užívali, že jsou spolu jako jedna šťastná rodina. I když všem chyběla Beth, nikdy na ni nezapomněli.