Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vysoký cíl je další z řady oblíbených knih pana Lubomíra Mana pro kluky od devíti let. Napínavým způsobem vypráví o běhu Martina za tramvají, jenž jej přivede do sokolského atletického oddílu, o problémech s chuligánskou partou ve škole, o dobrodružstvích na letním táboře a o Olympiádě mládeže. Kniha je sice určena hlavně klukům od 9 let, ale určitě se zalíbí i klukům dospělým, kteří si knihy pana Mana taky rádi přečtou.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Leprez v Praze roku 1995. Ilustroval Milan Zezula, obálku navrhl Petr Barč. Počet stran: 161. ISBN: 80-901826-4-X.

POSTAVY:

Martin Ruml, Kauliš, Samourek, Šimek, Banaš, Lichný, Mrkos, Tolar, Gaučo, Vabi, Vyklif, Němeček, Salus a další

DĚJ:

Příběh o třináctiletém chlapci Martinovi, který byl přeřazen do jiné třídy. V 8.C nezačínal zrovna dobře, protože ve třídě vládl Kauliš. Pořád provokoval Martina a ne jenom jeho, ale i jiné žáky.

Jednoho dne Martin běžel za autobusem, který mu ujížděl. Zahlédl ho trenér atletiky Tolar. Nakonec Martin autobus stihl. Tolar si s ním pak chvíli povídal, jestli by nechtěl chodit na tréninky, kde by se naplnily jeho tajné sny.

Martin souhlasil, vzal se sebou i pár kamarádů, aby atletický trénink společně vyzkoušeli. Zrovna se konaly závody, ve kterých byli docela úspěšní. Aby mohli trénovat, postavili si vlastní hřiště.

Jednoho dne na tréninku Tolar oznámil, že se pojede na výcvikový tábor na celý měsíc a že po táboře ti nejlepší pojedou na První olympiádu mládeže v Praze. Teď to teprve začalo...

Žáci měli stanoveny limity, kterých museli dosáhnout, aby po táboře mohli odjet na Olympiádu mládeže do Prahy.
Během tábora se chlapci účastnili spousty soutěží i závodů a dokonce si pro zábavu postavili skákací prkno, na kterém probíhaly soutěže o nejhezčí skok do vody.

Ale kluci měli problém. Nějací "Černí bizoni" pořád provokovali tábor - například zničili skákací prkno, psali pořád nějaké vzkazy o tom, jak je zničí, jestli ještě budou v táboře a podobně. Až jednou v noci, kdy zase dělali nějakou volovinu, dostal Martin na někoho podezření. Druhý den ráno pak vše vyprávěl u snídaně, kdo to je a jak to udělali. Vše bylo jasné, "Černí bizoni" se přiznali. A mohlo se jít na plnění potřebných limitů...

Bohužel, asi ze 40 chlapců splnili limity jenom 4, kteří nakonec opravdu odjeli na Olympiádu mládeže do Prahy. Byli to Šimek, Salus a dokonce i Martin a Němeček.

Když dojeli do Prahy, Němeček náhle onemocněl, takže nemohl závodit. První den se závodilo na 50 metrů, Martin neuspěl. Ale druhý den se skákalo do dálky. Martin dokonce postoupil až do finále s 519 centimetry. Kvůli větru se poté přestěhovali na jiné stanoviště.
Jeho první skok měřil 551 cm, druhý 559 cm a třetí dokonce 562 cm. Martin závod vyhrál, běžel k tribuně, kde se radoval Tolar společně s ostatními.
Ještě se podívali po památkách v Praze a jeli domů.