Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Euromedia Group v Praze roku 2002 (1. vydání tamtéž). Z latinského originálu Apulei Metamorphoses přeložil, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřil Václav Bahník. Počet stran: 446. ISBN: 80-7202-860-X.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Zlatý osel je jediný zcela zachovalý latinský román starověku. Byl sepsán ve druhém století našeho letopočtu Luciem Apuleiem, Afričanem, rodákem z Madaury. Lucius pocházel ze zámožné rodiny a dostalo se mu dobrého vzdělání na univerzitě v Kartágu a po smrti otce i na univerzitě v Athénách. Tam se věnoval především filosofii. Ovládal latinu a řečtinu a byl velmi dobrým řečníkem. Hodně cestoval, v dnešním Tripolisu se setkal se svým bývalým spolužákem z Athén, později se oženil s jeho ovdovělou matkou.
Příbuzní Pudentilly, Apuleiovy ženy, dokonce Lucia obžalovali z čarodějnictví - přišlo jim podezřelé, že se jejich příbuzná vdala za muže o tolik let mladšího. Nakonec byl však Apuleius obžaloby zcela zproštěn, odešel zpět do Kartága a stal se váženým občanem.
Z autorových dochovaných děl jsou nesporně nejlepší Metamorfózy (Proměny), známější pod jménem Zlatý osel. Žánrové zařazení v řadě dochovaných antických románů působí potíže, neboť druhé takové dílo není. Nejblíže stojí nejspíše románu dobrodružnému. Název románu pochází od stěžejní zápletky - proměny hlavního hrdiny Lucia v osla. Přívlastek "zlatý" přidal oslu poprvé Augustin podle tehdejšího zvyku připojovat taková označení dílům, která měla velký úspěch.

OBSAH:

Zlatý osel obsahuje vše, co může i dnes čtenáře přitahovat - mladý, urozený hrdina prochází nejrůznějšími dobrodružstvími, zpočátku v lidské, později v oslí podobě. Trpí, strádá, ale nakonec se dočká šťastného konce. K této hlavní linii se cestou přidává mnoho dalších příběhů - čarodějnice, nebožtíci, duchové, nevěrné ženy, ukrutní páni, záhadný drak, lupiči, únosy, vraždy a nechybí ani pohádka a mystické zážitky.

Námět, který si Apuleius pro svůj román zvolil, není původní. V jednodušší podobě jej zpracoval i Lúkiános ve své satiře Lúkios neboli Osel, i když ani Lúkiános nebyl původním autorem. Obě díla však pocházejí přibližně ze stejného období a oběma byla zřejmě vzorem nějaká společná, nám neznámá předloha.

Apuleius na počátku románu slibuje, že bude vyprávět po milétském způsobu řecký příběh, a toto předsevzetí opravdu dodrží. Kompozice románu je velmi složitá a důmyslná. Jedenáct knih Zlatého osla nám přibližuje více než rok Luciova života, který většinou strávil v oslí kůži. Téměř celé tři první knihy tvoří expozici příběhu. Líčí život mladého Lucia před tím, než se omylem proměnil v osla. Byl to život lehkomyslný, bezstarostný, naplněný honbou za smyslovými požitky a neobvyklými příhodami, poznáním tajemných obřadů a čarodějnického umění. Několikrát se v této expozici ozve varování: s hrdiny vložených novel, kteří jsou nějak účastni čarování, to dopadá dost špatně. Lucius si toho však nevšímá a dopadne to velmi špatně - stane se z něj osel, jenž se může proměnit zpět jen po požití růžových květů. Celý další rok pak musí v oslí kůži čekat na spásu. Toto čekání zahrnuje největší část románu (od konce 3. do začátku 11. knihy).

Již v expozici bylo vlastní vyprávění přerušováno vloženými příběhy jiných postav, což pokračuje i do dalších částí románu. Vypravěč-Lucius-osel přenechává vyprávění nejrůznějších příběhů jejich svědkům nebo aktérům, což brání fádnímu plynutí děje. Apuleius neustále kombinuje techniky románové kompozice, navlékání a rámcování. Nejlepší ukázka této techniky je v deváté knize - do vložené povídky o ženě pekařově, kterou vypráví osel, jsou vloženy další dvě - o zdatném milovníkovi a o ženě valchářově.

Nejdelším a nejvýraznějším vloženým příběhem je vlastně pohádka o Amorovi a Psyché. Je umístěna v centru a svou délkou dává čtenáři najevo svou závažnost. Lucius vyslechne pohádku na počátku svého oslího putování, když ji vypráví škaredá stařena v lupičském pelechu uloupené dívce. Vložení pohádky není bezúčelné - Psýché má s Luciem mnoho společného - jejich zlý osud je trestem za zvědavost a lidskou marnivost.

Po vyvrcholení první poloviny románu Lucius projde ještě řadou dalších trpkých zkoušek, stále těžších, až nakonec přijme vykoupení z rukou nejvyššího božstva.

Vložené novely druhé poloviny románu se ostře liší od předešlých - nyní se Lucius-osel stává jejich přímým účastníkem a většinou je také sám vypráví. Učí se tím poznávat lidi a správně je hodnotit. Už zde začíná postupná proměna - Luciova oslí podoba s lidským rozumem mu dovoluje proniknout k lidem tak, jak člověk obvykle nemůže. Je svědkem těch nejsoukromějších hovorů a scén. Druhá podoba románu je tak mnohem realističtější, ale také chmurnější.

Na samém konci románu se Luciovi zjevuje bohyně Isis (Aset), jejíž kult je otevřen jen těm, kteří se zřekli smyslnosti a světské marnosti. Zde je odhalen autorův myšlenkový záměr - šlo mu především o proměnu osla-Lucia v člověka. "Oslovský" život je život v tupé smyslnosti, která vydává člověka napospas slepému osudu. Teprve ten, kdo se povznese výše, kdo překoná smyslnost náboženskou meditací, vymaní se z moci slepého osudu, je hoden své lidské podoby.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha ve mne vyvolávala velmi rozporuplné pocity - na jednu stranu byla vtipná a optimistická a já jsem se musela škodolibě smát při Luciových strastech, na druhou stranu, při hlubším zamyšlení, mi dávala mnoho důvodů k filosofování. Tomu, kdo čte knihu pozorně, poskytne Zlatý osel spoustu rad do života, které lze i dnes, několik staletí po sepsání knihy, efektivně využít.